Tanjiro jednou rukou projížděl instagram a druhou rukou vískal ve vlasech spícího Muichira, který mu ležel v klíně. Tváře měl stále vlhké od slz, ale už jen klidně oddechoval a ruku měl líně položenou na stehně druhého chlapce.

Na chvíli odklopil zrak od displaye a zadíval se na jeho klidnou tvář. Musel uznat že pozorovat jeho spokojený výraz bylo uklidňující. Vypadal, jakoby na chvíli úplně zapomněl že mu odvezli bratra přímou linkou na JIPku.

Ještě ho chvíli pozoroval než si s úsměvem povzdechl ,,Sakra... Není nezákonné být takhle roztomilý?" zamumlal pobaveně a unaveně si promnul oči.

Podíval se z okna a byla už tma. Ani si neuvědomil kolik času uběhlo a jak dlouho spolu byli zavření v pokoji, než mu usnul na klíně.

Najednou mu však začal zvonit mobil.

Trošku zmateně hovor zvedl a uvědomil si že se zapojil do videohovoru.

,,Yo, Tanjiro" ozvala Kanao, která si hned zapla kameru.

,,Kanao? Co se děje, je pozdě" zamumlal.

,,Jsem tu s Aoi a nevíme co dělat. Nechceš vytáhnout Muichira ven?"

,,Dnes ne. Je pozdě a Muichiro už mi tu spí" odpověděl, ale záhy si uvědomil jak špatně tu větu složil a jak špatně to znělo.

Obě dívky překvapeně vykulily oči ,,Vy spíte spolu?!" vydechla Aoi pobaveně.

Slabě se začervenal ,,Ne! T-teda... Jen dneska, nechci aby spal sám" odvětil trošku nejistě.

,,Co? Koukali jste snad na horror a on se bojí?" zahihňala se ta druhá.

,,To určitě ne, Muichiro nesnáší horrory, určitě by ho nedonutil" dodala Aoi.

Tanjiro překvapeně zamrkal, ale nějak to nechal být ,,N-ne to není ten důvod... Jeho bratra odvezla sanitka a on to těžce nese"

V tu chvíli se obě dívky zarazily.

,,Odvezla sanitka?!" vyhrkla Kanao.

,,On má bratra?" zeptala se nechápavě druhá a oba se na ni překvapeně podívali.

,,Má, ty to nevíš? Bavíš se s ním od začátku a nevíš že má bratra?" podivil se rudovlásek a ona jen zavrtěla hlavou.

,,Každopádně je mi to líto. Víš co? Zítra je sobota, takže půjdeme ven. Všichni, i vy dva" řekla Kanao a prstem ukázala přímo do kamery.

,,Nevím jest-"

,,Tak zítra ve tři. Pá!" řekla a hovor se ukončil.

Rudovlásek jen zaraženě koukal do mobilu. S povzdechem položil mobil vedle sebe a podíval se na Muichira který stále klidně chrupkal v jeho klíně.

Do hlavy se mu opět dostala slova Aoi. Vypadala, jakoby znala úplně jiného Muichira než zná on. Neví že má bratra a myslí že se bojí strašidelných filmů. Na její obhajobu on tohle taky donedávna nevěděl.

Tenhle černovlasý chlapec si udělal úžasnou bublinu kolem sebe přes kterou nikoho nepustí. Obelhává celé své okolí.

Ani on sám si teď není jistý jestli o něm ví všechno.

Jen si pobaveně povzdechl a jemně ho pohladil po tváři ,,Lháři..."

•°•°•°•°•°

Muichiro otevřel oči a unaveně se rozhlédl. Jako první spatřil Tanjira, kterému stále ležel na klíně, zatímco on sám spal opřený hlavou o zeď.

Opatrně se posadil a promnul si ospalé oči. Venku už byla tma, takže sotva viděl dva metry před sebe, ale i tak mohl být svědkem toho, jak roztomilý byl ve spánku.

Vypadal tak klidně a rozkošně, jako dítě. Těžko uvěřit že je to člověk, který nemá problém zabít kohokoli na potkání.

Po chvíli si uvědomil jak špatně to vypadá. Složil si obličej do dlaní a podíval se z okna.

Nejistě se podíval na Tanjira, který vedle něj bezstarostně spal a seskočil z postele. Vzal peřinu z Yuichirovy postele a opatrně ho přikryl. Poté pomalu otevřel a neslyšně proklouzl z domu.

Jak jinak si srovnat hlavu než v klidu a osamotě.

Zamýšleně bloudil okolními ulicemi jako tělo bez duše. Vůbec se nezajímal jestli se ztratí, nebo do někoho narazí. Prostě šel kam se mu zachtělo a přemýšlel.

O všem co se v poslední době stálo. Hlavně co se včera stalo. Jen na to pomyslel a chtělo se mu brečet.

Zatímco on se tu procházel, jeho bráška ležel v bezvědomí, napojený na několik přístrojů. Možná bojuje o život.

Uprostřed cesty padl na kolena a složil si tvář do dlaní.

,,Nii-san..." vydechl se slzami v očích a lokty se opřel zem.

•°•°•°•°•

Tanjiro otevřel oči a unaveně se rozkoukal kolem. Venku byla už tma a svítily jen pouliční lampy podél cest.

Sklonil hlavu s očekáváními, že uvidí Muichira, ale on tam nebyl.

Zmateně se rozhlédl po místnosti a strhnul ze sebe teplou deku. Seskočil z postele a vyběhl na chodbu.

Kde je?!

Podíval se do koupelny, ale když tam nikoho neviděl seběhl dolů, jestli není v kuchyni. Také nic.

Starostlivě se prohrábl rudé vlasy a promnul obličej. Normálně by to tak moc nehrotil, ale po tom co se včera stalo se bál ho nechat samotného.

Podíval se do chodby a nemohl si nevšimnout že jeho černé converse scházely.

,,Sakra!" zasyčel a rychle vklouznul do svých bot. Věděl že by bylo nejmoudřejší vzbudit rodiče, ale chtěl ho najít co nejdřív.

Popadl svou mikinu, zkontroloval jestli má svůj telefon, kdyby se cokoli stalo a vyběhl z domu.

Na cestě se rozhlédl a nikde ho neviděl. Mohl být kdekoli a nevěděl jak dlouho byl venku, takže mohl dojít kamkoli.

Zoufale si promnul obličej a rozběhl se ulicí pryč. Nezbývá mu nic jiného než prostě hledat než ho najde.

Ani po deset minutách ho však nikde nenašel.

Zastavil se a zadýchaně se opřel o strom který rostl podél cesty.

Bylo to jako hledat jehlu k kopce sena.

Odhodlaně se však nadechl a rozběhl se dál.

Po chvíli ho konečně v dálce uviděl.

Klečel na zemi uprostřed silnice schoulený v klubíčku, jako kotě.

Ve tmě byl téměř přehlédnutelný, že by si ho řidič nemusel všimnout

,,Muichiro!" zakřičel, ale on ho očividně vůbec neslyšel, protože ani nezvedl hlavu.

Chtěl se za ním rozběhnout, ale všiml dvou světel auta, které vyjelo zpoza rohu velkého panelového domu.

Tanjiro vyděšeně zalapal po dechu a rozběhl se směrem k němu ,,Muichiro!"

Auto se zatím stále přibližovalo, jakoby ho opravdu neviděl.

,,MUICHIRO!!"

Chlapec překvapeně zvedl hlavu, ale oslepilo ho světlo auta, které se k němu blížilo. Vyděšeně si zakryl obličej a křečovitě zavřel oči.

Auto naštěstí pár metrů od něj zastavilo.

,,Mui!" vydechl rudovlásek když k němu doběhl a rychle rozklepaného chlapce odtáhl ze silnice.

Z vozidla vystoupil nějaký muž ,,Tohle není místo pro děti!" zakřičel a odjel.

,,T-tanjiro?! C-co tady-" vydechl, ale vyšší si ho úlevně přitáhl do objetí.

Pevně kolem něj ovinul své paže a zajel prsty do jeho dlouhých vlasů ,,Tohle... Mi... Už nikdy... Nedělej" vyhrkl zadýchaně a unaveně si opřel hlavu o jeho rameno.

Muichiro překvapené zamrzl na místě, ale objal ho nazpět.

Po chvíli se Tanjiro odtáhl a probodl ho káravým pohledem ,,Co tě to napadlo?! Uprostřed noci odejít a ještě se nechat málem srazit autem?"

,,J-ja jen..." odvětil plačtivě a bylo vidět jak se mi láme hlásek ,,chtěl jsem... Jen-" větu už však nedořekl, protože ho opět přepadl pláč.

,,No tak, neplač" řekl Tanjiro konejšivě a chytil ho za ruku ,,pojď, půjdeme si sednout" navrhl a posadil ho na nedalekou lavičku. Sám se posadil vedle něj a přehodil mu přes ramena svou mikinu, protože po jednom doteku cítil, že je mu v krátkém tričku zima.

Tmavovlásek si přitáhl nohy k tělu co nejvíc to šlo a zabořil tvář do kolen ,,Promiň že pořád brečím... Ale pokaždé když ho odveze sanitka, něco se stane..." zavzlykal a zoufale se zakousl do rtu.

Tanjiro ho ze strany obejmul a nechal ho, aby se opřel o jeho rameno ,,To nic... Vůbec nic se nestane, neboj" usmál se a pohladil ho po vlasech ,,kdyby se něco stalo mým sourozencům, nevím jak bych to zvládl. Moc často je nevidím protože jsou na internátních školách, ale o prázdninách si je zamiluješ" vydechl pobaveně.

Muichiro se tiše zasmál a utřel si slzičky z tváří ,,Bude tu hodně rušno, to ano"

,,Pojď, půjdeme už domů. Je chladno a mohl bys nastydnout" pronesl a vyskočil na nohy. Za ruce vytáhl menšího na nohy ,,Hlavně už neplač. Hned jak to bude možné půjdeme ho navštívit, dobře?" usmál se a štípl ho do narůžovělých tváři.

Muichiro nervózně odvrátil pohled, ale přikývl.

Vyšší galantně chytil za ruku a vydali se zpět domů.

,,Musím říct že jsi došel daleko"

,,Popravdě vůbec nevím kde jsme"

•°•°•°•°•°

Další den si to bohužel oba vyslechli, protože je Nezuko viděla v noci přicházet.

Takže dostali přednášku a kázání o tom že chodit ven takhle pozdě je nebezpečné a nezodpovědné a všechno kolem toho.

Kvůli absenci spánku celý den jen odpočívali u filmu, než se ozvali jejich spolužáci.

Tanjiro zrovna pozoroval fotbalové utkání a Muichiro si vedle něj nerušeně kreslil. Oba se povalovali v jeho dvoulůžkové posteli.

,,Co to vlastně kreslíš?" zeptal se a chtěl mu nakouknout přes rameno, jenže druhý to nedovolil.

Rýchle skicák zavřel a přitiskl si ho k hrudníku ,,N-nic! Koukej d-dál na ten tvůj fotbal!" odsekl nervózně a s rudými tvářemi odvrátil pohled pryč.

Tanjiro se k němu pobaveně naklonil prstem zatlačil do skicáku proti jeho hrudi ,,Bojíš se že by to tvoje hentai někdo viděl?" ušklíbl se a přiblížil svůj obličej až nebezpečně blízko k tomu druhému.

,,N-není to hentai!" vyhrkl a chtěl se od něj odtáhnout, ale kdyby se posunul byť jen o kousek, spadl by z postele na zem. Nakonec ho chytil za ucho a odtáhl ho od sebe pryč ,,Jsou t-to normální obrázky! Tak mě nech a nekoukej mi pod ruce!" odsekl nervózně.

,,Nech být? Takhle to nefunguje" ušklíbl se a popadl ho za ruku, kterou ho tahal za ucho jako nějakého haranta ,,když mi to neukážeš sám, podívám se sám" provokativně se usmál a popadl ho i za druhé zápěstí ,,jsi lechtivý?"

Než stihl druhý odpovědět, Tanjiro ho povalil pod sebe a ruce mu chytil nad hlavou. ,,H-hej!" vyhrkl a nervózně si začal pojídat rty.

Rudovlásek obě jeho ruce chytil do jedné a volnou ho začal nemilosrdně lechtat kde ho napadlo.

Menší se pod ním v záchvatech smíchu svíjel a snažil se ho ze sebe shodit, ale nedařilo se. Mezitím však stihl zrudnout tak že by mu i rajčátko závidělo.

,,Říkal jsi něco, princezno?" zasmál se, ale v tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř naběhla Nezuko.

,,Máte u dveří spolužáky" zamumlala a odešla.

Tanjiro si povzdechl ,,Ty máš ale štěstí" vydechl pobaveně a štípl ho do růžové tváře.

,,Slez ze mě!" okřikl ho nervózně a konečně se mi podařilo ho ze sebe shodit. Vyskočil na nohy a upravil si mikinu ,,Jdeme dolů nebo tu budeme stát?" zamumlal a sklopil svůj rudý obličej k zemi.

,,Hai, hai. Jsi nedočkavý jak malé dítě" ušklíbl se a postavil se.

Seběhli schody dolů a došli až ke vchodovým dveřím.

,,Yo!" pozdravila Kanao s úsměvem.

Ostatní co stáli za ní jen zamávali.

,,Mohli jste mi napsat" povzdechl si Tanjiro a prohrábl si své rudé vlasy.

Aoi pokrčila rameny ,,Mohli, ale to by jsi nejdřív musel zvedat mobil..."

Rudovlásek si vytáhl z kapsy mobil a všiml si několika zmeškaných hovorů.

,,No nekoukej! Vem Muichira a pojďte!"

•°•°•°•°

Všichni seděli na trávě v takovém pofidérním kroužku a popíjeli energiťáky, které si po cestě koupili.

Aoi se naklonila k Muichirovi ,,Jakto že jsi mi celou dobu zatajoval že máš bratra?" zeptala se docela zaujatě.

Chlapec jen překvapeně zamrkal ,,J-jak to víš?" vydechl zmateně a podezřívavě na Tanjira upřel pohled.

,,Heh, omylem jsem se zmínil no... Ale nevěděl jsem že to neví!"

Muichiro si povzdechl a přitáhl si nohy k tělu aby se mu lépe sedělo ,,N-no tak mám bratra..."

,,Jaký je?" zeptal se Zenitsu.

,,Je hezký?" vykřikl Inosuke.

Tokito se na něj zaraženě podíval, protože nevěděl jak odpovědět.

,,Zkus ten fakt že jsi gay aspoň trošku zakrývat..." povzdechl si Zenitsu a unaveně si promnul čelo.

Kanao pokrčila rameny ,,Tady je to jedno ne? Teplí jsme všichni" zahihňala se, jenže pak si vzpomněla na Muichira ,,teda nevím jak Muichiro"

Ten zatím jen vstřebával nové informace, než mu to došlo. Tanjiro je na kluky?

Nikdy by to do něj neřekl, protože je oblíbený a člověk by řekl že po něm jede každá druhá.

Tak hluboce přemýšlel, než si uvědomil že všichni koukají jen na něj. Jakoby čekali až se vyjádří k její předchozí narážce.

,,N-no J-já..." zakoktal se a snažil se vymyslet co nejlepší odpověď.

Když Tanjiro viděl, jak moc se trápí, rozhodl se změnit téma ,,K té tvojí otázce Inosuke" odvětil a ukázal na Muichira ,,Samozřejmě že je, ti dva jsou jako totožné kopie, stačí se podívat na něj a poznáš" usmál se a položil ještě zaraženějšímu chlapci ruku na rameno.

On se však právě snažil vstřebat celou tu větu co právě řekl.

Opravdu o něm teď řekl že je hezký?!

Zrudl až za ouškama a nervózně se schoulil do klubíčka, jakoby se chtěl někam zahrabat nebo schovat.

Dívky na sebe pobaveně kývly, jakoby právě zjistily ty nejlepší drby.

,,Každopádně pořád nevíme jaký je tvůj bratr" vložil se do toho Zenitsu.

Černovlásek se zhluboka nadechl ,,N-no je... Trošku prudič, a-ale je moc hodný a-a starostlivý" vydechl na jeden nádech a nervózně odvrátil pohled.

,,A proč tu s námi nemůže být?" vykřikl Inosuke, ale hned schytal ránu od Kanao.

,,Baka! Říkala jsem ti to!"

,,Ale já to zapomněl!"

,,Je v nemocnici..." špitl Muichiro s očima upřenýma do trávy ,,má rakovinu takže ven stejně moc nechodí" zamumlal a všichni napjatě ztichli.

Tanjiro se podíval do jeho očí, které neměly daleko od toho, aby se roplakaly.

Nakonec je všechny propálil naštvaným pohledem a nenápadně chytil chlapce za ruku.

On se na něj jen překvapeně pootočil, ale nakonec se vděčně usmál.

,,To je mi líto Muichiro, omlouvám se že jsme se ptali" odvětila Aoi omluvně.

,,Každopádne pojďme změnit téma!" vydechla Kanao nadšeně ,,viděli jste zprávy?"

Inosuke zavrtěl hlavou.

,,Jop. Údajně se spojili jedni z nejobávanějších nájemných vrahů Tokia. Slza smrti a černé slunce. Prý spolu zabili bosse druhé největší mafie v Japonsku" přikývl Zenitsu.

,,To j-je zajímavé..." vydechl Tanjiro trošku zaraženě.

,,Víte jak úžasná dvojíce to musí byť?! Slza smrti je prý chlap jako hora a černé slunce je hbitý jako kočka! Ti dva spolu musí být neporazitelní!" vydechla nadšeně a prokřupla si prsty.

,,Odkud tohle víš?" zamumlal Tokito.

,,Mám to naštudované! Zkoumat nájemné vrahy je velmi fascinující! Zabíjí lidí přestože nemají důvod!"

Tanjiro si pobaveně povzdechl ,,Po škole chce na policejní, tak jí to nech" zasmál se.

,,Který z nich je podle vás hezčí?" zakřičel Inosuke.

,,Ty si nedáš pokoj" povzdechl si Zenitsu.

,,Samozřejmě že slza smrti!"

,,Já myslím že černé slunce je hezčí!"

Muichiro se na rudovláska nejistě otočil, ale on na něj jen pobaveně mrknul. Chlapec se začervenal a podíval se zpět na ostatní.

Tanjiro se ušklíbl a otočil na Kanao ,,Nevíte jak vypadají, takže nedělejte ukvapené závěry" uchechtl se a jemně Muichira pohladil po hřbetu ruky.

On se na něj překvapeně podíval, ale nakonec se na sebe oba pobaveně usmáli.

,,Kdo ví"

Ohayo minna-san!

Po opravdu dlouhé době je tu doma kapitola... Jsem teď mimo Česko a ještě chvíli budu, takže nemám čas vydávat, ale snažím se jak můžu!

Proto si moc vážím každého hlasu a komentáře, protože mám z toho vždycky hroznou radost <333

Arigato

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum: 28.6
Počet slov: 2502