Stevův pohled

Když se přišlo na to, že Sam zmizela i s Lokim, nevěděli jsme kde ji hledat, šílel jsem strachy, a nebyl jsem jediný, ten magor ji mohl unést kamkoli na světě a my nevěděli jak a kde začít.

Tony okamžitě nařídil Jarvisovi nechat vyhledat Samininu polohu, jelikož jí dal do mobilu sledovací zařízení, kdyby se měla ztratit jako tehdy v tom Kukuřičném poli, kam jsme ji vzali na výlet který si doslovně vydupala.

,,Pane, mám její lokalitu.'' Oznámil Jarvis a okamžitě jsme se nahrnuli k projekci, kde blikalo červené světélko, všichni jsme ale byli v šoku kde se to světélko nacházelo.

,,To je...Empire state building? Ale ta je přece hned...'' Řekl zmateně Bruce a všichni jsme se pomalu otočili k prosklené stěně, kde se tyčila nejvyšší budova v New Yorku, a z její střechy na nás mával Loki, vedle kterého nehybně stála naše zmizelá.

,,Co to sakra? O co mu jako jde? Co po ní chce?'' Natasha začala zuřit, nedivil jsem se jí, sám jsem uvnitř začínal soptit vzteky, ale musel jsem se uklidnit, hněv mi v té situaci nemohl udělat nic jiného než jen uškodit.

,,Pojďme to zjistit, Tony, vem si oblek, my dva se proletíme.'' Tony kývl, přivolal si svůj oblek, společně jsme vyšli na rampu, já se ho chytl kolem ramen, on mě zas chytli pod rameny a společně jsme vzlétli k budově, nebudu lhát, ten pocit se mi vůbec nelíbil a věřil jsem, že si Tony už vymýšlel všemožné narážky, kterými by mě mohl popichovat.

Když jsme přistáli na střeše Empire state building, za nějakou dobu se k nám připojili i ostatní, Thor klasicky doletěl se svým kladivem, Clint s Natashou se dopravili pomocí Clintových speciálních šípů a Bruce...ten asi šel jako normální člověk.

,,Tak fajn Loki, o co ti jde a proč do toho taháš Sam, jestli ti jde o pomstu, vyřiď si to s námi, ale ji do toho netahej.''

Řekl Tony a zamířil na něj repulsory, Loki se jen usmál a povýšeně si nás přeměřil, pak svůj pohled zaměřil na Sam a pak zas na nás.

,,Ale, že bych narazil na vaši Achillovu patu? Tuhle nicku? To vám na ní až tak moc záleží? Inu, zkusíme otestovat jak moc.''

Loki pohl svou pravou rukou na stranu, Sam najednou jakoby obživla a začala kráčet...ke kraji střechy, můj žaludek se najednou scvrknul úzkostí a čistým šílenstvím.

,,Ne!'' Vykřikl jsem a udělal jsem několik kroků k ní, chtěl jsem ji zastavit, jenže Loki to udělal za mě a na celé kolo se rozesmál.

,,Takže je to tak, sám velký Kapitán Amerika, se zamiloval! Jak rozkošné, dobrá, zkusíme to udělat ještě zajímavější.''

Loki tentokrát pokynul rukou ke mě, Dam se otočila tím směrem kam ukázal, neboli ke mě, a zaútočila.

Ani jsem si nevšiml že se ke mě dostala, zaútočila nejdřív na mě pěstmi, pak se mě snažila podkopnout nebo nějakým způsobem dostat na zem, bylo pro mě skoro nemožné se vyhýbat jejím útokům jak byla rychlá a mrštná, takovou jsem ji neznal, kde se to naučila?

K mému štěstí mi s ní šli pomoct i ostatní, snažili jsme se jí moc neublížit, bohužel nám to nebylo k ničemu když nás pět dokázala všechny odrovnat jako nic.

Leželi jsme na zemi, dobytí jak psi, a Loki se nad naším neštěstím jen pochechtával, Sam stála jako sloup, všiml jsem si že její vždy životem kypící zelené oči byly najednou mrtvé, bez emocí, Loki ji očaroval to nám všem bylo hned na první pohled jasné, spíš jsme stále nechápali proč to dělal, ničeho tím nemohl dosáhnout, nebo snad ano?

,,Tak jsme se pobavili, bylo to vskutku zajímavé představení, vidět ty slavné hrdiny poražené jejich vlastní přítelkyní, ale je načase splnit svůj úkol.''

Loki opět pokynul rukou a Sam se rozešla opět k okraji střechy, všichni jsme se jí v tom snažili zabránit, jenže Loki nás uzemnil svou magií, bylo to marné.

,,Bratře nedělej to! Kdo ti nařídil ji zabít? Vždyť to přece dělat nemusíš! Ona ti nijak neuškodila tak nač toto všechno?'' Ptal se zoufalý Thor, Loki jen pokrčil rameny a otočil se k nám zády.

,,Není to nic proti ní, vypadá celkem mile, jen...je to čistě pro obchod.'' Řekl, načeš Sam už měla jednu nohu ve vzduchu a nebyla daleko od toho skočit.

,,NE!'' Zakřičel jsem, nějak prolomil Lokiho kouzlo, nebo ho zrušil sám? Netušil jsem, bylo mi to jedno, jediné na co jsem mohl myslet bylo to, abych se k Sam dostal včas, než by bylo pozdě.

Pohled Sam

Nechtěla jsem skočit, výšek jsem se bála a nikdy jsem neplánovala že zrovna já bych skákalaz jedný z nejvyšších budov v Americe, ale dělo se to, už jsem necítila zem pod nohama, jen vzduch, ale nepadala jsem, pouze jsem z té střechy visela zatímco mě Steve držel za ruku, a nevypadal na to že by mě pustil...což by nebyl problém kdyby nevisel ve vzduchu se mnou!

,,Drž se! Já nás vytáhnu!'' Mluvil na mě a pokoušel se o to, jenže se nad námi objevil opět paroháč a vzhlížel na nás z vrchu.

,,Ach, a já myslel že jste spadli oba, no, takhle svou práci splnit nemůžu, takže buď se pustí ona, nebo se pustíte oba.'' Řekl a šlápl Stevovi na prsty, úplně jsem viděla jeho bolestný obličej, on mě však nehodlal pustit, co sakra dělali ostatní? Proč nám nešli pomoct?

,,Steve...pusť mě...'' Šeptla jsem a podívala se mu do očí, viděla jsem tam jen zmatení, strach a odpor, jak ten byl paličatej a občas tak blbej, to jsem na něm měla ráda nejvíc.

,,Zbláznila ses? Ne já nás odsud dostanu, opravdu, takže přestaň říkat takový kraviny a nepouštěj se.'' Řekl dost přísným hlasem, já se pouze pousmála a volnou rukou mu zakryla tu jeho.

,,Steve, jestli mě nepustíš, spadneme oba...a ty přece nechceš aby se z tebe stala rozpláclina ne? Stačí že mě budou škrábat ze země.'' Zavtipkovala jsem a jedinou odpověď jsem dostala jeho naštvaný výraz.

,,Takový věci neříkej, ty neumřeš, nikdo dneska neumře, prostě nemůže! Nechci tě ztratit, ne když jsem ti ještě neřekl co k tobě cítím! Sam...Meredith...já tě nevidím jako kolegyni, jasný? Nevidím tě jako kamarádku, a asi jsem tě tak nikdy neviděl, takže to prosím vydrž ať ti můžu říct, jak moc tě miluju a jak moc mi na tobě záleží.''

Brečel, rozbrečela jsem samotný vzor Ameriky, já vlastně brečela taky, proč vlastně? Vždyť řekl to v co jsem tajně sama doufala že řekne, že bude cítit to co já, kdybychom jen nebyli na pokraji smrti, asi bych samou radostí vyskočila, problém byl že jsem nemohla jak skákat když mi nohy plandaly několik desítek metrů nad zemí.

,,Tak jo to už začíná být nuda.'' Řekl znuděně Loki, pak jsem jen cítila jak se do mě zabodla jedna z jeho dýk, a já jsem samotným šokem pustila Stevovu ruku a začala padat, přes vítr kolem mě jsem neslyšela jak Steve křičí mé jméno, jediné co jsem mohla, bylo sledovat jak se sám pouští a padá za mnou.

Cítila jsem jak pomalu umírám, dýka mě zasáhla do plíce, kvůli tomu že jsem přestala pomalu dýchat se mi dělaly mžitky před očima, ale jasně jsem cítila, jak mě dvě silné paže zachytily a přitáhly k sobě, jak se dvě jasně modré oči dívají do těch mých a jak se jeho krásné rty pohybují.

Nemohla jsem dál otálet, jestli jsem měla umřít, tak stylově, z posledních sil jsem Steva pohladila po tváři, usmála se a políbila ho, Steve zprvu překvapen se okamžitě oklepal a polibek mi oplatil, to však netrvalo moc dlouho jelikož jsem se odtáhla, zašeptala ty dvě slůvka...a odstrčila ho od sebe.

Pak jsem už moc dlouho nepadala, poslední co jsem zahlédla byl Steve kterého stihl zachytit Tony, následně nastal náraz, a nakonec tma, řekli byste že smrt bolí, ale ono ne, bylo to jako bych šla spát, rozdíl byl v tom že už jsem se neprobrala.