Po týdnu dovolené se svou rodinou byl čas vrátit se do práce, Tony pro mě poslal svůj tryskáč ovládaný Jarvisem, se všemi jsem se rozloučila a tři hodiny jsem splácala tím že jsem koukala na Titanic, tak dlouho jsem se nenasmála jako když se DiCaprio potopil.

Přistála jsem na střeše, vystoupila z tryskadla a hned jsem byla přitáhnuta do něčího objetí, byla to Mášenka která mi drtila žebra.

,,Ach Sam, díky Thorovi že jsi tady, byla tu bez tebe hrozná nuda, Steve už pomalu splýval s tím oknem jak tě z něj furt vyhlédal a já se tu málem unudila k smrti.'' Stěžovala si mi Nat, Steve se bleskurychle otočil, abych neviděla jeho rudé tvářičky, oh jak ten byl roztomilý.

,,Jenže se vyskytl problém, Loki, můj bratr, kterého Ódin zavřel do Ásgartských cel, se vrátil sem na zem a chtěl...''

,,No aby to tu Zlatovláska neodzpívala a my tu neusnuli nudou, Loki tu kul nějaké brikule, my ho zabásli ale nikdoz nás z něj nedostal ani slovo, mysleli jsme že ty bys to mohla zvládnout.''

Vysvětlil Tony, Thor se po něm podíval naštvaným pohledem a pak mě zavedli do pokoje, kde byl bůh zavřený.

,,Dali jsme mu nějaké Furyho hračičky proti bohům a proti jeho kouzlům, neměl by ti ublížit ale stejně se k němu moc nepřibližuj, dobře?'' Ujistil se Tony, já jen přikývla a zůstala u dveří sama...tedy ne úplně.

Steve mě chytl za paži, otočil mě k sobě a podíval se mi do očí takovým intenzivním pohledem, úplně mě to odrovnávalo. ,,Buď prosím opatrná, nechci...nechci aby se ti něco stalo, ten chlap je nebezpečný.''

Svůj stisk trochu zesílil, možná mi na té ruce sice zanechal otisky, ale to mi bylo putna, svou volnou rukou jsem překryla tu jeho a palcem ho pohladila po hřbetě.

,,Bude to v pohodě, a víš proč? Protože já jsem o dost horší.'' S touto poslední větou jsem vešla do pokoje a zavřela za sebou, když jsem se otočila, Loki seděl v nejtmavším rohu místnosti, pozoroval mě svýma zelenýma očima jako šelma svou kořist, ach, chudák nevěděl co ho čeká...a vlastně ani já ne.

,,Zdar Lokiku, my dva jsme neměli tu možnost se poznat, jsem Sam.'' Představila jsem se mu a sedla si naproti němu, měl ve tváři posměšný výraz, drzoun jeden.

,,Pch, takže Avengers jsou již ze mě tak na dně že na mě pošlou někoho, kdo vypadá jako desetileté dítě? Haha, to mě docela pobavilo.''

On se mi vysmíval...
ON.SE.MI.VYSMÍVAL! To byla urážka mé cti! Takovou potupu jsem mu nemohla nechat bez odezvy, proto jsem vytáhla napůl poloprázdný kelímek s colou, dala jsem své rty na brčko...a začala dělat ten nejvíc otravný zvuk srkání.

Ze začátku se sice bránil, ale postupně už mu rašila žilka na čele, pulzovala mu jako tikající bomba, a kdyby nebyl spoutaný, už by mě asi mlátil hlavou o zem.

,,Necháš toho?''

,,Ne dokud nevyklopíš co tu chceš.'' Odpověděla jsem mu a začala znovu srkat, chvilku odolával, ale nakonec podlehl mé mučivé technice.

,,Tak fajn fajn, dobře řeknu ti to ale už toho nech jasný?'' Na moment jsem se zastavila a přemýšlela, jestli ho ještě chvilku trápit, ale nakonec jsem ten kelímek odložila.

,,Takže, co tě přivedlo nás poctít svou návštěvou?'' Optala jsem se ho když se uklidnil.

,,Jen jsem se sem přišel podívat, nic víc, pak se přede mne objeví ten nafoukanec v obleku a najednou sedím tady, spoutaný a nemohoucí.''

To byla lež jako to když jsem Tonymu řekla že to Clint vypil jeho Jägermeistra i když jsem to byla já, věděla jsem to, můj šestý smysl mi radil abych si na něj dávala pozor.

,,Jo tak podívat, tak to si vykládej vrabcům na střeše, proč tu jsi doopravdy? Co plánuješ?''

Naklonila jsem se k němu blíž, což on zároveň se mnou udělal taky, hleděli jsme si upřeně do očí, až se Loki šibalsky usmál.

,,Vlastně...jsem přišel za tebou.'' Loki se najednou rozpadl a zmizel, pak jsem ucítila dvě silné ruce jak mě chňaply za ramena a najednou...jsme stáli na střeše Empire state building.

Nad námi se tyčila vysílací stanice, o které jsem si myslela že je menší, což nebyla, a pod námi se rozléhal celý New York, dokonce jsem viděla i New Yersey, nikdy jsem na Empire state building nebyla, takže tohle by byla nádherná momentka kdybych se na ní nenacházela s psychopatem.

,,No a co teď Sherlocku? Avengers už určitě zjistili co se stalo a přijdou mě sem hledat.'' Řekla jsem a dala si ruce v bok, Loki se jem zasmál a udělal pár kroků ke mě.

,,To je možné, ale až jsem přijdou, už bude pozdě, a mimochodem, pozdravuje tě Mark.''

To jméno, jak ho mohl znát? A odkud? Než jsem cokoli stačila říct či snad se jen nadechnout, mou mysl začal ovládat někdo jiný, jen jsem tam stála a nehýbala se, jako poslušný pes.

Ikdyž jsem měla doslova vygumovanou hlavu, uvnitř jsem křičela strachy, doufající že si pro mě Steve brzo přijde.