Potom co jsme uklidili tu gorilu do té popelnice, jsem si vyslechla pana Bubáka a jela s ním do...eeeehhh kam že to říkal? Šrajtoflenky? Špeku? Šanelu? Panelu? Jo S.H.I.E.L.D.U! Ajooo, zapomněla jsem název, debilní názvy zapomenu hned, problém mého vesmíru.

Věděla jsem že ta gorila byla od Hydry, poznala jsem to hned díky tomu znaku, ale dělala jsem že jsem si ničeho nevšimla a hrála hloupou...nebo takhle vůbec jsem hloupou hrát nemusela, ale tak pro efekt, však víte.

,,A ten chlap, co on byl zač? A proč šel po mě?'' Zeptala jsem se Steva, ten pokrčil rameny a nesundávál oči z cesty.

,,Ten chlap byl členem Hydry, a proč šel právě po tobě, netušíme, ale Fury chtěl abych tě našel a přivedl k němu, asi tušil že se něco stane.''

Přikývla jsem a dál se na nic neptala, cestou bylo hrozné ticho, tak jsem si zapla rádio, jenže Steve ho zas vypl, zamračila jsem se na něj a znova si to rádio zapla, jenže ten Bububu týpek to zas vypl, staroch jeden.

,,Hele, já k životu potřebuju hluk nebo nějaké zvuky, takhle v tichu se dřív zblázním a upadne mi hlava jako Markétce.''

Steve to radši nekomentoval, jen jsem slyšela jak si mumlal: ,,Kdo je sakra Markétka.'' A jel dál. Já se napučila a začala bubnovat prsty o palubní desku.

,,Nech toho.'' Zavrčel na mě Steve a já se jen ušklíbla.

,,Tak mi pusť rádio.''

,,To radši budu sledovat jak ti ta hlava upadne.''

Řekl prostě a já už toho měla tak akorát dost, zakázal mi rádio, bubnování a teď mi ještě ke všemu přeje pád mé krásné hlavinky.

,,I'm banana, I'm banana, I'm banana look at me now.'' Pozpěvovala jsem si a přitom dělala hlavou pohyby na styl slepice, Steve se jen jednou rukou pokřižoval a potichu si přeříkával slova boží.

O NĚKOLIK DESÍTEK MINUT A ASI DESETI PÍSNIČEK POZDĚJI

,,Tak, a jsme tady, díky bohu.'' To poslední slovo řekl s až úlevným tónem, nechápu co má za problém, byla to jeho chyba že jsem se nudila.

Z Auta jsme přešli na malinké letadýlko a s ním jsme přistáli na hangáru nějaké obří lodičky, na které stálo taky hodně letadýlek, kterým jsme předtím letěli.

,,Pojď, zavedu tě za Furym.'' Řekl Steve a já jakožto poslušný pes jsem ho následovala, jen jsem doufala že mi dají aspoň náhradu za mou velkou ztrátu zmrzliny.

Bubák mě dovedl před Furyho kancelář, nebo aspoň myslím že se tak jmenoval, zaklepal a společně jsme vstoupili.

,,Pane, dovedl jsem vám tu...věc.'' Poukázal na mou maličkost a já nafoukla uraženě tváře, to si dovoloval chlapec už moc.

,,Zaprvé, nemluv jako bych tady vůbec nebyla, a za druhé, já nejsem věc ani žádný majetek, já mám jméno pokud sis toho nevšiml takže radši zalez a jdi strašit někoho jiného.''

Odpálkovala jsem ho, sedla si na židličku a Steve radši odešel, protože by to tam už se mnou nevydržel, já si mezitím prohlédla toho velkého kápa Furyho, jedno oko, chladnej výraz a slušivý pláštík, pěkný.

,,Jako čekala jsem všechno, Krabse, Sépiáka, ale že mě předvedou před Usmahlého Planktona, to jsem nečekala, teď jsem viděla oficiálně všechno, už můžu v klidu umřít.''

Fury nehl ani brvou, jenom ta jeho žilka na krku se o něco zvětšila, bože snad se nechystala prasknout? Kdo to po něm bude uklízet?

Fury si vytáhl šanon plný papírů, na kterém bylo napsané mé jméno i má fotografie, kde ji sakra vzal? Fury šanon otevřel a začal z něj číst.

,,Meredith Samantha Ackles, narozena 8.12.1983 v Texasu, do patnácti žila se svou rodinou dokud neodešla, zajímavý začátek dospívání nemyslíte?''

,,Proč řešíme mou minulost? Určitě jste mě sem nezavolal jen proto aby jste mi připomněl mé tvrdé začátky, na to tu mám psychologa.''

Řekla jsem už dosti otráveným tónem a víc se uvelebila na té nepohodlné židli, když už jsem musela trčet v té divné lodi či co ti vlastně bylo.

,,Slečno Ackles, já vím po čem pátráte, vím proč se zabýváte Hydrou, a taky vím kde je ta dívka kterou hledáte, ale zde je ta otázka, chcete to vědět i vy?''

Dech se mi zasekl, myšlenky se mi ubíhaly k obrazu malé hnědovlasé dívence, s jasně zelenýma očima a tím nejkrásnějším úsměvem.

,,Co po mě chcete?'' Zasyčela jsem na něj a zpod řas ho urputně sledovala, tenhle chlap se mi vůbec nelíbil, byl jak Plankton, ale horší a víc usmahlejší.

,,Tady nejde o to co chci já, tady jde o to co chcete vy, proto vám dám nabídku, připojte se ke mě a získejte informace, které celé ty roky hledáte, nebo odmítněte, pan Rogers vás zaveze zpět domů a vy budete moct zase pozorovat vaší nástěnku s neschopnými vodítky.''

Hodně dlouho jsem nad jeho slovy přemýšlela, věděla jsem že má pravdu, ale byl ti zisk jen z jedné strany, tak co po mě chtěl Fury? Protože on nevypadal že by někomu pomohl jen proto aby z toho pak nic neměl.

,,Ptám se znova, co chcete na oplátku?'' Zeptala jsem se ho znovu, Fury sepjal ruce a opřel se lokty o stůl.

,,Znáte Šarlatovou hlídku? Ach, to je hloupá otázka když ji znáte ze všech civilistů nejlépe, že? Chci o ní vědět všechno, mám takové tušení že se v budoucnu objeví ve hře, a na oplátku vám pomohu dopátrat se k vaší odpovědi.''

Při té otázce mě zamrazilo v zádech, Šarlatová hlídka, zase se mi musela plést do života, měla jsem pocit že se jí nikdy nezbavím, ač utíkám sebevíc.

,,Dobrá, beru to, co mám tedy dělat?''

,,Budete trénovat na agentku S.H.I.E.L.D.U, samozřejmě že to bude jen zástěrka, kdyby se někdo ptal, vymyslete si něco, ale nikomu o ničem neříkejte, jasné? Rogers vás odvede do vašeho pokoje, pak pro vás přijde jiný agent a seznámíte se s vaší skupinou, se kterou pak odletíte do New Yorku.''

Vysvětlil Fury, vstal a odešel ke dveřím, já udělala to samé.

,,Moment, takže já nebudu tady celou tu dobu?'' Zeptala jsem se Furyho, který na mě hleděl stylem jestli to myslím vážně.

,,To rozhodně ne, nenechám si zničit půlku Hellicariéru jen protože byste tu byla vy, a jak na vás tak koukám, vy byste se svou šikovností nechala dokázat zmizet i půlku oceánu, tak vás radši nechám na starost Starkovi.''

Sice jsem nevěděla kdo to ten Starprd byl, ale už teď jsem věděla že to musel být někdo, kdo tomuhle Planktonovi pije krev...s tím jsem si mohla rozumět.

Fury mě vyprovodil z kanceláře, a než jsem se s ním stihla rozloučit, zabouchl mi dveře přímo před nosem, nezdvořák jeden.

,,No, takže? Co ti Fury chtěl?'' Vyptával se Bubák, to tu stál celou tu dobu? On nešel někam jinam? Ten neumí moc poslechnou něčí rozkazy jak to tak vypadá.

,,Nebuď zvědavý budeš brzo starý, ale teď pojď, chci do pokoje a lehnout si do postele.'' Odbyla jsem ho znova a vydala se po chodbě doleva, jak se ukázalo měli jsme jít doprava, což mi řekl asi až o patnáct místností později.

Steve mě tedy potom co jsem ho zmlátila bagetou (ne vážně kde já ty věci furt beru), a zanadávala mu po mém vymyšleném jazyce do pitomců a retardů s Alzheimerem jsme stanuli před dveřmi mého dočasného pokoje.

,,Tak tady máš klíče, za nějakou chvíli by pro tebe měl přijít Barton, mohl bych tu s tebou zůstat já ale mám ještě nějaké vyřizování, takže tu počkej dokud...''

Dál jsem neslyšela, jelikož jsem už byla ve svém pokoji a zavírala za sebou dveře, z hluboka jsem vydechla a porozhlédla se po místnosti, byla celkem obyčejná, jedna ložnice s postelí, televizí a koupelnou, nic extra.

Rychle jsem se zula, laškovně pokukovala po té božské posteli a ihned do ní hupsla, byla boží s velkým B, byla jako nadýchaný obláček...a nebo se mi to jen zdálo díky mému spánkového deficitu a všechno se mi to jen zdálo.

Jenže zaklepání na dveře mě uvedlo zpět do reality, já se jen otočila na bok, dělala že neexistuju a ještě přes rameno houkla:

,,Ať si kdo jsi nejsem doma a vůbec není odemčené, takže to ani nezkoušej opičáku."

Jenže ta osoba musela být vysoce inteligentní, jelikož nepochopila že nechci být rušena, a tak vstoupila do mého osobního prostoru a zřejmě po mě něco chtěla, nebo chtěl, jak jsem zjistila, byl to muž, mladý a docela pohledný.

,,Ty jsi Meredith? Já jsem Clint a mám tě mít na starost...tys mě vážně nazvala opičákem?''

,,Ah, to se ti asi jen zdálo...protože i opice by měla větší IQ aby pochopila že mi tu nemá nikdo co lézt.''

Řekla jsem a úplně jsem viděla, jak se do něj zabodly ty šipky, které mu snížily sebevědomí...asi bych měla přestat koukat na to Anime co?

,,Ehm, to je jedno, mám tě odvést do jídelny, tak pojď.''

,,Já myslela že se mám seznámit s ostatními.''

,,Jo jenže já za dnešek nic nejedl, takže nejdřív jídlo, pak zábava.''

Konečně slovo chlapa, vyskočila jsem z postele, slíbila jí že se brzo vrátím, a utikala za mým novým kamarádem.

Jenže jak jsem tak běžela, omylem jsem na někoho narazila a já zase spadla, jak nečekané vzhledem k tomu jaké já mám štěstí, by nebylo překvapivé kdybych oživila dinosaury.

,,Dávej pozor kam šlapeš, bože to máš ty oči jen tak pro srandu králíků?'' Sjel mě nějaký debil s pedoknírem, slunečními brýlemi a rozeplým sakem, věděla jsem že jsem ho už někde viděla, ale kde to bylo jsem už zapomněla.

,,Ej Mary, pohni mám už fakt hlad, oh Tony, jak vidím seznámil ses tady s nováčkem.''

Došel k nám Clint a já přeskakovala z Clinta na Tonyho...moment...Tony...nějakého Tonyho jsem znala, ale jak bylo to příjmení, Šterk? Berk? Perk? Park?

,,Moment, nejseš ty ten Ichtyl Stark?'' Další šipka zabodnutá v zádech, tentokrát ale ne do Clinta, já je vážně všechny dostanu do blázince.

,,Ty asi budeš ta co s náma bude bydlet, no, tak to mě poser na mý holý záda.''

A to byl třetí Avenger, kterého jsem stihla vytočit v jeden den, já mám na takové případy asi nějaké superschopnosti, furt přitahuju problémy...hehe.