Pondělí.

A je to tady.
Oblékla jsem si své oblíbené síťované silonky s velkými oky, černou sukni, červený top a černé sako. Své dlouhé černé vlasy jsem si sepla do vysokého drdolu a červené oči schovala za smaragdové kontaktní čočky. Nanesla jsem slabou vrstvu řasenky a rudou rtěnku.

Teď jsem připravená vyrazit.
Prošla jsem chodbou kde jsem odolavala nutkání se podívat do zrcadla, vím že bych tam stejně nic neviděla.
Venku se ke mě přidal můj milovaný československý vlčák, oba máme dnes svůj první pohovor v tomhle oboru. 

Ani do půl hodiny už jsem stála před velkou, kovovou a celkově odpornou budovou.
Moje jehlové podpatky klapali na dlaždicích a vedle mě zněly packy.  Mířili jsme do posledního patra a k tomu využili výtah.
Před kanceláří seděla za stolkem blonďatá vychrtlá fiflena a něco si datlovala do počítače. Člověk by řekl, že když je tahle čůza na tak vysoké pozici umí alespoň psát všemi prsty. Tuhle ale asi nevybírali kvůli jejím schopnostem.

Přešla jsem před ní a trochu si odkašlala, když mi ani po tom nevěnovala pozornost natáhla jsem se a zaklepala ji na čelo.
Během chvíle byla na nohou a její červené oči mě zabíjeli pohledem.
I když byla o hlavu větší byla mi spíš k smíchu než abych se jí bála.
,, Ženská, co si jako myslíte že děláte? U vás je normální jen tak k někomu přijít a ťukat na něj? "histerický na mě ječela. Jen jsem se s úsměvem opřela o její stůl a čekala až se vyvzteká.

,, A co ten vypelychaný vořech?  Co tu vůbec chcete s tou nanicovatou koulí chlupů?" vyváděla dal. 
Tak tohle ta nána přepískla. Na mého miláčka nikdo špínu házet nebude.

,, Tak mě poslouchej Blonsko, kdyby sis viděla dal než na špičku toho umělýho nosu tak bych ti řekla, že si mě sem na dnešek pozval tvůj šéf a měla jsem tam být už před dvěma minutami. Takže mě ohlaš a pokud  ještě byť i je jednou uraziš mého psa můžu ti slíbit, že si tvůj šéf bude muset schánět novou asistentku a ty novou hlavu. "řekla jsem klidným hlasem.
Byla jsem tak vytočená, že mi skrz čočky prosvítala rudá.
Ona ještě víc zbledla a rychle odešla ke stolu. 
Něco vykoktala do sluchátka a potom mě poslala dovnitř. 

Ve velké kanceláři za stolem seděl vysoký svalnatý brunet s jantarovýma očima. Na sobě měl brýle a černou košili s krvavě rudou kravatu. Prohlédl si nás když jsme vešli a já se posadila do křesla co nejdál od něj. 

,, Dobrý den pane Evil, co jste po mě chtěl? "zeptala jsem se přímo bez zbytečných keců.

,, Vidím slečno, že nechodíte kolem horké kaše. Mám pro vás lákavou nabídku slečno..." konec nechal vyznít do ztracená v očekávání, že ho doplním.

,, Jste neuvěřitelně naivní pokud si vážně myslíte, že vám řeknu jak se opravdu jmenuju. Jsem nájemný zabiják, u nás se vyplatí anonymita a přezdívky. I tak byl můj velký ústupek, že jsme k vám přišli na pohovor. "řekla jsema přehodila si nohu přes nohu.

Prudce se postavil a razným krokem se vydal ke mě. Na tváři měl poker face a já se tomu musela smát.
Metr přede mnou ho zastavili vyceněné zuby a varovné vrčení od mých nohou.
Trochu couvl ale zachoval si profesionální výraz.

,, Klid Démone, on nás platí. " pošeptala jsem klidně k psovi. Přestal cenit ale pořád sem tam zavrčel.

,, Uvědomujete si slečno Wolf, že jsem jen kousek před vámi?" poznamenal stroze.

,,Pane Evil, vy nejdete přehlédnout. "pronesla jsem a rozepla si jeden knoflík na saku.
Ze stolu nejblíž jsem si vzala časopis a přes jeho okraj ho probodla pohledem.

,, Fajn, než začneme můžu vám nabídnout sklenku čerstvé chlazené krve?" zeptal se profesionálně.
Záporně jsem zakroutia hlavou a opět odložila časopis, stejně v něm nebylo nic zajímavého.

,, Tak už mi řekněte co po mě chce ať můžu jít dělat něco smyslplnýho. Nemám celý den na to abych tady seděla a poslouchala vaše kecy. "řekla jsem už mírně roztrpčeně a čekala kdy něco udělá.

,, Dobře. Vidím, že nemáte nejmenší chuť tu semnou sedět a užívat si mé společnosti. Nicméně z toho co jsem teď viděl a z toho co jsem o vas slyšel si myslím, že jste tou nejlepší volbou pro tuhle práci. "

,, Přestaň mi lichotit a přejdi k věci."

,, Jste přijata. Podrobnosti o vašem prvním úkolů vám pošleme mailem nejpozději do deseti pracovních dní ale mám ještě jednu první a poslední otázku. "

,, A to?" pobídla jsem ho k pokračování.

,, Jaký je váš názor na vlkodlaky a normální lidi?"

,, To jsou vlastně dvě otázky ale mají stejnou odpověď. Každý jsme jaký jsme. Nikoho jeho druh nepředurčuje ke konkrétním činům a ani ho přímo nijak neovlivňuje. Nevěřím na předsudky. Znám jednoho z nejlepších zabijáků a je to člověk.  Na druhu totiž nezáleží, záleží na tom jak se rozhodneme. Na jedinci. "řekla jsem a zvedla se k odchodu.

Teď jsem prozradila víc než bych kdy chtěla.
Zapla jsem si sako a vydala se ke dveřím.
Mezi nimi jsem se ještě otočila a tvrdě mu pohlédla do očí.
,,Dostal jste mnoho námětů k zamyšlení ale jednu věc si chci vyjasnit rovnou. Jestli mě zradíte a prodáte nebude na světě jediné místo kde by jste se předemnou mohl schovat. "řekla jsem výhružně.

Zabouchla jsem za sebou dveře a z dobrým pocitem se vydala zpět do té díry, které s láskou říkám domov.

Tato povídka vznikla na základě výzvy od Inerat
Má 883 slov.
Zadání bylo

P. S
Také musím zadavateli poděkovat za popis mé osoby na který nejspíš jen tak nezapomenu.