Dnes je ten den. Dojde k tomu na Forest street 20b, ve tři hodiny. Buď tam včas!

Takhle zněl krátký vzkaz co jsem nechal na nočním stolku než jsem se opatrně vypařil z postele abych ho nevzbudil.  Byla to taková naše tradice, vždy se vzbudím první a vypadnu než vstane on. Samozřejmě, když mám lepší den nebo moc času udělám mu i kafe ale to není tenhle případ.
Rychle jsem se nasoukal do riflý a košili jsem si zapínal až po cestě na schodech.  Mám z toho dneška špatný pocit. Už přes měsíc se to plánuje a teď brácha narychlo stanoví nejbližší možný termín. Možná něco tuší nebo ho jen prostě přestalo bavit čekat.

Šel jsem rychle a zastavil se až v parku po cestě. Nevím proč dnes tak spěchám ale asi s ním jen nechci mluvit dřív než se to stane, nejspíš bych ztratil všechnu svojí odvahu.  Brácha je to jediné co mi z rodiny zbylo a já se ho přesto dnes chystám podrazit.
A proč? Pro pár čokoládových očí co mi vidí až do duše, možná.

Původně jsem to takhle i chtěl a zatáhl do toho brášku ale teď už to nechci. Proto to dnes skončí.

Pamatuju si to jako včera když jsem poprvé padl do spárů té jediné osobě, která mě přiměla být alespoň jednou na té správné straně a přijmout zodpovědnost za své činy.

Prvně mě zachránil a já to jen oplatil, než jsem se ale nadál seděl jsem ve výslechové místnosti fízlů a koukal si z očí do očí s jejich kapitánem. Uzavřel jsem s nimi dohodu o spolupráci, náš největší a nejhorší zákazník za beztrestnost. Velká ryba výměnou za malou, jak snadné ale přesto to mělo háček. Přece jenom, kdy to v normálním světě háček nemá. Bezproblémové situace patří jen do pohádek a v té ani já ani brácha nežijeme.

Já jsem něco jako bráchův bodygard a on se věnuje podnikání. Vždy byl chytrý a jen díky němu jsme jedni z nejlepších v našem oboru i když jsme teda nic v porovnání s těmi co nás platí.

Povzdechl jsem si a zakroutil hlavou, nemůžu zůstat celý den stát v parku i když by se mi to líbilo, musím pracovat.  Když jsem zase byl myšlenkami tam co tělem vydal jsem se do nejbližší kavárny koupit dvě kávy a něco na snídani. Možná mám zkrátka špatné svědomí a tímhle se to snažím odčinit. Jsem hajzl a vím to o sobě ale jsou věci se kterými už nic neudělám.

Vešel jsem k nám do kanceláře a položil snídani na stůl. Jimmy tu ještě nebyl, ale to by mě nemělo překvapovat. Většinou pracuje pozdě do noci toho a ráno se potom nemůže vykopat z postele.

Tak jsem ten čas než odjedeme za  naši všední rutinou využil k něčemu lepšímu, přerovnal jsem si všechny papíry na stole. Na jednu hromádku jsem dal to co už  policii dostala mezi důkazy a na druhou to co ne, udělal jsem ale i třetí úplně málou hromádku. To co nikdy nesmí najít a o to se postarám. Je to taková malá pojistka pro brášku, nejhorší špína co jsem na naše klienty našel.

Čas utíkal až příliš neúprosně, snídaně zmizela a káva stydla. Já jsem na tom byl ještě hůř než ráno, pořád mi to v hlavě šrotovalo a zvažoval jsem různá pro a proti. Stejně jsem se ale pokaždé ocitl tam kde jsem začal. Není to nejlepší řešení ale lepší prostě nemám.

Ještě jsem napsal dva dopisy s vysvětlením. Jeden Jimmymu  protože chci aby věděl co mě k tomu vedlo, jak jsem to zařídil a abych se mohl omluvit. Druhý byl pro mého policajta, nejsem tak naivní abych si myslel že semnou zůstane i po tom co získá co chtěl a navíc si zaslouží někoho lepšího.  Někoho kdo bude slušný, čestný, spořádaný a na správné straně zákona. Někoho kdo s ním bude chodit na večeře, trávit všechen volný čas a snídat s ním po ránu. Takže můj úplný opak.

Skončil jsem kolem druhé a pořád tu nebyl, takže jsem se vydal do našeho skladiště na Forestce. Tam se konají všechny naše podobné nezákonné aktivity. Zboží už je přichystané v bednach u levé zdi a můj malý bráška ještě naposledy kontroluje soupis všech položek.  Je hrozný pedant ale i tak ho mám rád.

,, Potřebuješ s něčím pomoct? "zeptal jsem se pobaveně.  Musel jsem se ušklíbnou když sebou cukl a polekaně nadskočil.

,, Jo, laskavě mě přestaň děsit blbečku." štěkl na mě naštvaně. Otočil se a podíval se mi do očí. On je strašně podobný mámě. Vlasy v barvě špinavé blond a jantarové oči, navíc měl i její úsměv.

Pamatuju si, že první měsíc po její smrti jsem se na něj nemohl podívat aniž by mě v očích neštípaly slzy. Jenže potom si vzal život i táta, protože nedokázal být bez ní. Ironie a to to byl stejný tvrďák jako já. Možná by se za mě styděl kvůli tomu co mám v plánu ale už je pozdě na to si to rozmyslet. Musím, stejně jsem do toho Jamese zatáhl já. On byl vždycky slušňák.

,, Pozor na pusu bráško. Nezapomeň, že mluvíš se svým starším bráchou." řekl jsem varovně a naoko se zamračil. Opřel jsem se bokem o zeď a založil si ruce na hrudi.

,, Přijdou za chvíli, Jdi se převlect a já to dodělám." řekl jsem ještě s úsměvem a poslal ho pryč, nemůže se toho přece účastnit v tričku a teplákách. Mě by to sice nevadilo ale myslím, že ten zmetek co přijde by to bral jako neprofesionální.

Obešel jsem všechny bedny a pro jistotu na nich změnil kód. Vytvořily jsme si vlastní zámek, který ochrání naše zboží a bez správného kódu nelze otevřít. Byl jsem u poslední když se rozletěly vrata, stihl jsem to ale bylo to jen tak tak.

,, Nikdo vás nenaučil, že než někam vlezete tak se klepe?! "zavrčel jsem naštvaně a probodl ho pohledem. On si snad myslím, že když má tolik peněz a pod palcem celý Mexiko, že sem může lézt jak se mu zlíbí bez zaklepání. No to uhod, já se ho nebojím.

Překvapeně zamrkal než se široce usmál. Sebejistým krokem se ke mě začal přibližovat a já se víc narovnal v zádech.

,, Pane Foxy, váš přístup k mé osobě byl vždy osvěžující. Na bodygárda máte velmi prořízlou pusu a málo respektu. "řekl klidně a odmlčel se aby tomu dal správný efekt.,, Kde je tvůj šéf?" zeptal se a zahákl si palec za pásek, čímž lépe vynikla jeho pistole co měl u pasu.

Chtěl jsem mu něco kousavého odseknout ale právě se otevřeli dveře a vešel James. Zhluboka jsem se nadechl abych se uklidnil a trochu neklidně vyhledal hodiny. Byl jsem dost nervózní, protože jsem měl pocit že se vše děje příliš brzy ale nedal jsem to na sobě znát.  Bylo za minutu tři.

Cukl jsem sebou když mě překvapilo vrzání zadních dveří. Nikdo jiný to neslyšel, nebo jsem si to alespoň myslel než ten gauner vytáhl pistoly a odjistil jí. Na nic jsem nečekal a strčil Jimmyho za sebe abych ho mohl krýt. Jsem teď jeho živý štít.

Nejsem blázen, i když to tak možná teď vypadá. Pouze mi na mém životě, a vůbec na mě samotném nezáleží tolik jako na mém bráškovy. Položil bych za něj život v jakoukoliv denní dobu.  Proto udělal tu dohodu s policií i když jinou než by kdokoliv čekal.

,, Proč jste mě prodaly, měli jsme takové pěkné vztahy.. "řekl vytočeně ale byla tam i kapka ublíženosti. Byl jako dítě, kterému jste za trest sebrali oblíbenou hračku.

,, A já myslel, že je to jasný.." řekl jsem drze a přidal ještě pořádně velký provokativí úšklebek.  Možná jsem to neměl dělat ale já neodolal a on potom taky ne.  Namířil na mě hlaveň a vystřelil.

Možná za to může krev nebo mám halucinace ale zdálo se mi, že slyším dva vystřeli. Jedno mu ale musím uznat, má dobrou mušku. Trefil mě tak aby kulka zůstala uvnitř a síla nárazu mě dostala na zem.

Slyšel Jamesův výkřik a pak sledoval jak se k nim blíží ten šéfík od policie jen aby mohl s velkou slávou zatknout toho megalomanskýho prevíta.

,, Tedy  pane Foxy, jste čistokrevný blázen ale užitečný. Takže já svou část dohodu splním, protože vy jste tu svojí splnil ještě lépe než se čekalo. Váš bratr unikne bez trestu a jako normální občan může začít na novém místě a pokud ten zmetek uteče získá ochranu."řekl profesionálně když už se nademně naklaněl a sledoval jak se podemnou tvoří tratoliště krve.
,, A obměnou za vaši příkladnou spolupráci s jedním mým detektivek vám udělám jeden ustupek. Pokud to přežijete, tak nemusíte do vězení a budete moci žít po svém. "

Viděl jsem jak sebou James cuknul když slyšel ten dodatek o mém přežití a asi chtěl tomu pitomci něco říct ale on už stačil odejít.

,, To je takový vůl..." zavrčel bráška a sevřel moji ruku.
,, Tohle jsi řešil ten měsíc? Proto ses choval tak divně? Chápu tě ale nechce se mi věřit, že se opravdu objevil někdo kdo tě přiměl ke spolupráci s cajty. Zrovna tebe, který je máš ještě míň rád než květák." řekl provokativně a já z toho byl tak paf, že jsem si kusů látky jenž mi stlačil ránu všiml až když to zabolelo.

,, To bylo podlé. Jsi dobrý student Jimmy ale sám nevěřím, že ho ještě někdy uvidím." řekl jsem s jemným úsměvem ale ke konci mi už do hlasu pronikl strach. Strach z toho, že co říkám je pravda.

,, To děkuju za důvěru, přitáhl jsem celou kavalérii policajtů a ještě na minutu přesně ale pánovi jsem stejně nestál ani za tu pitomou raní kávu. "ozval se mi zahlavou pevný hlas mého detektiva a i když to znělo dobíravě vím, že jsem ho tou poznámkou ranil.
Tím, že jsem nevěřil v to, že přijde také.

,, Ale Dereku, kdybych v tebe neměl důvěru tak tu ani nejsme a hlavně bych dnes ráno nedocházel z tvého  bytu. "řekl jsem klidně a snažil se shromáždit zbytek svých sil abych se mu mohl podívat do očí.
James se drze usmál a s provokativním mrknutím se vydal ven a nechal mě samotného s Derekem.  Nikdy jsem před bratrem netajil, že mě přitahují obě pohlaví a když si James umanul, že jsem dlouho sám tak se mi snažil dohodnit každého kdo mu přišel pod ruku.  Asi se nemusím zmiňovat o tom, že to nikdy neslavilo velký úspěch.

Asi mi chtěl ještě něco říct ale když mě obešel uviděl stále se zvěčujíci krvavý flek a zmlkl. Rychle si klekl vedle mě a pevně mi stiskl ránu.

,, Zdravotníka! "zakřičel a podíval se mi káravě do tváře.
,, Co jsi zase dělal, ty pako?" zeptal se přísně ale i tak měl v očích ten svůj rošťácký lesk.

Jen jsem se na něj křivé usmál a trochu se posunul abych se mohl zavrtat do jeho náruče. To je to místo, kde bych to chtěl skončit, pokud k tomu dojde.

,, Je tu poslední věc co ti musím říct, jen tak pro případ, že bych k tomu nedostal už další příležitost."řekl jsem s úšklebkem a rychle pokračoval než by mi k tomu něco řekl. Pak bych asi už neměl odvahu.
,, Je to důvod proč jsem dnes odešel a neudělal ti ani kávu, důvod proč jsem nechtěl dělat žádnou s těch normálních věci a nešel s tebou ani na první rande. Můj strach, že až bude po všem půjdeš dal mě zaslepil. Nikdy jsem moc nevěřil lidem ale ty jsi byl výjimka. Přesto ve mě ale ten strach zůstal. "sklopil jsem pohled k jeho ruce na své raně a zhluboka se nadechl.

,, Osobně se obávám, že máš smůlu. Teď jsi můj a já se tě nevzdám za nic a světě." řekl zastřeným hlasem a já k němu pozvedl oči. Po tváři mu stékala jedna neposedná slza a desítky dalších mu stály v očích.

,, Jsi to nejlepší co mě v životě potkalo a rozhodl ses si mě pustit do života i přes to co jsem dělal. A to je přesně ten důvod proč tě miluju... "řekl jsem ke konci už slabě a cítil jsem jak se mi  v důsledku ztráty krve zatmívá před očima.

Uslyšel jsem jeden dost blbě zamaskovaný vzlyky a držel se zuby nehty svého vědomí jen abych měl možnost slyšet o odpoví než zavřu oči, protože je tu pořád ta možnost že odejdu nadobro.

,, Ashere, ty prevíte! Opovaž se mi tu umřít, protože tohle nesmí být tvoje poslední slovo. Nehodlám tě nechat odejít potom co jsi mi ukradl srdce ty drzej zmetku. Pokud mi teď umřeš,  tak bezohledu na to, že tě taky miluju, tě zabiju. "řekl zoufale a tiskl mě ve svém náručí. Nepatrně jsem se usmál a pak už byla jen tma.

*   *   *   *   *   *

Myslel jsem, že jsem se ocitl v nějaké s těch kýčovitých představách o smrti a to jasné bílé světlo, je to jejich " světlo na konci tunelu ". To jsem se ale šeredně přepočítal.

Byl jsem v tom odporem bílém pokoji, který byl pro mě osobně horší než cela. Nemocnice jsem od maminy smrti že srdce nesnášel. Je mi z nich zle.

Když si oči zvykly na tu bílou konečně jsem se mohl pořádně rozhlédnout, i když nebylo moc co vidět. Jediné zajímavé byly dva nejdůležitější muži mého života, kteří v nepříliš přirozené poloze spali v nemocničních křesílkách. Budou úplně rozlamaný ale přesto jsem se nedokázal přimět je vzbudí, jelikož pokud se jim tam povedlo usnout museli být hodně unavený.

Navíc nevím o jediném důvodu proč bych měl. Žiju a oni také.  Na  povídání budou mít času dost po zbytek našich životů. Už to bude jen dobré, pro nas pro všechny.

Je to totiž  nový začátek. Pro ty co mám rád i pro mě.