Ráno jsem se s Jackem probudila jako poslední. Na gauči ležela Agnes s Irmou a Lily a potichu si něco šeptali. Ostatní už byli pryč. Pomalu jsem otevřela oči a všem popřála dobré ráno. I když, až tak dobré nebylo. Pohlédla jsem na Jacka a zeptala se ho, kolik je hodin.
"Je půl dvanácté." Řekl smutně s dlouhým zívnutím. Okamžitě jsem vyskočila z gauče a běžela do svého pokoje. Tam se mi vyskytl pohled na plačící Lily, která seděla na posteli a hladila Kurta. Bez váhání jsem šla.za ní a pořádně jí objala. Pak jsem si rychle vzala věci z šatníku, vyčistila si zuby a učesala vlasy a rychle jsem se vydala za Nicem do jeho kanceláře.
Byla jsem tam přesně ve dvanáct hodin. Chtěla jsem stisknout kliku u dveří ale ty se už otevřeli.
"Elen. Konečně jsi tady pojď se prosím." Ve dveřích se s těmito slovy objevil Nico. Okamžitě jsem ho následovala. Nechtěla jsem vyzvídat. Měl už dost špatnou náladu. Došli jsme do chrámu, kde na nás čekali čtyři kluci z Omegy a v rukou měli indiánské bubny. Nico mě s nimi seznámil. Byl tam Jamie, blonďák s modrýma očima a vysoké hubené postavy. Další byl Nick. Měl dlouhé kaštanové vlasy jako Irma a měl v nich zapletena černá pírka. Třetí byl Tom. Měl černé vlasy podobné jako John. Poslední plakal. Byl to přítel naší zesnulé Maggie, Teo. Teo byl hrozně hodný kluk. I když mu to ve škole moc nešlo, byl šikovný a pracovitý. S Maggie se dali dohromady, když ho doučovala z Historie. Měl modré oči a tmavě hnědé vlasy. Hned jak jsem ho zahlédla musela jsem ho obejmout. Chvilku jsem ho utišovala a pak mi dal Nico papír s textem zaklínadla či básničky nebo co to bylo. Chvilku jsem papír studovala a když už jsem měla většinu textu v mé hlavě, kluci začali pomalu a rytmicky bubnovat. Postavila jsem se doprostřed kruhu z kamínků. Větší kameny znázorňovaly světové strany.
Chvilku jsem byla nervózní, ale po chvíli jsem se nechala unášet rytmickým zvukem bubnů a houpala jsem se do rytmu. Na Nicovo znamení jsem po špičkách přišla k východu a spustila jsem:

"Duchu východu, dovol mi podílet se na tvé síle, moudrosti a znalostech."

Pak jsem přišla k severu.

"Duchu severu, dovol mi podílet se na tvé síle, moudrosti a znalostech."

Po severu jsem šla k jihu.

"Duchu jihu, dovol mi podílet se na tvé síle, moudrosti a znalostech."

Poslední byl západ.

"Duchu západu, dovol mi podílet se na tvé síle, moudrosti a znalostech!"

Poslední větu jsem silně zakřičela do vzduchu. Ostatní po mě vše opakovali. Přistoupila jsem ke kameni, který znázorňoval jih a postavila jsem k němu modrou, hořící svíci. Pak jsem pokračovala k západu, kam jsem položila levanduli. Šla jsem ke stolku, kde byly různé pomůcky a z připraveného květináče jsem nabrala hrstku čerstvé hlíny a položila jí k severu. K východu jsem postavila klec s černou vránou, kam se měla duše Maggie převtělit.
Opět jsem si stoupla doprostřed kruhu a následovala má smuteční řeč:

" Plynou jak tiché řeky proud,
jen bolest trvá a nedá zapomenout.

Kdo ji znal, měl ji rád,
uměla pomoci, potěšit i rozesmát.
Takoví lidé by neměli umírat.

Odešla, jak si to měsíc přál,
v našich srdcích ale zůstává dál.

Dopracovaly pilné ruce,
utichlo navždy předobré srdce.
Očima se už nepodívá,
teď klidným spánkem odpočívá.
Utichlo srdce, zůstal jen žal,
ten, kdo ji miloval, vzpomíná dál.

Těžko se s Tebou loučí,
těžké je bez Tebe žít,
láska však smrtí nekončí,
v srdci Tě stále budeme mít.

Čas hojí rány, čas slzy osuší,
klid a lásku vnese do duší,
abychom mohli i s úsměvem vzpomínat.

Po chvíli jsem se utišila a vzala jsem klec s vránou do rukou a zůstala stát na Východu, kde indiáni vidí posvátného ducha. Klec jsem otevřela a vránu vzala do rukou. Připadalo mi, že je jakoby v transu. Oči měla do široka otevřené a vůbec se nehýbala a na nic nereagovala znovu jsem se nadechla, abych provedla zaklínadlo:

"Ó ty mocný duchu východu, jež orla ve znamení máš. Dovol nám zanechat její duše klidu. Zanechej v ní lásku, svatost a vše dobré!"

Pak jsem zamířila k severu:

"Severe! Dovol nám, ať její duše zachová moudrost. Ať se její maso a kosti nikdy nerozpadnou na popel a její sounáležitost těla se zemí je stále stejná!"

Teď jsem zamířila k Jihu a čím déle jsem tam byla, tím více jsem měla energie a bavilo mě to.

"Jih znázorňuje oheň, a proto tě žádám, zachovej v ní její silné emoce a zabraň strachu a smutku!"

Blížila jsem se ke konci. Už zbýval jen Západ.

Tvá voda, která ti je tak blízká, pomáhá lásce, ale také starosti. Měsíc tě pověřil úkolem smrti, a my tě žádáme, aby po ní našla klid a ticho, jako v tom nejhlubším oceánu!

Vránu jsem pozvedla nad hlavu a zvolala:

"Měsíci, ty jež řídíš osud náš všech, jsi pro nás oporou a bohem. Uctíváme tě a milujeme. Proto tě prosím, dej jí svobodu a poklidný posmrtný život!"

V tuto chvíli jsem měla vypustit vránu z mích rukou ale to jsem nemohla, protože to byl jen nácvik.
Kluci přestali bubnovat a všichni na mě zíraly s vykulenýma očima a ústa měla pokleslá až k bradě.
"Páni, takovou energii jsem dlouho z nikoho necítil. Byla bys výborná kněžka, nebo šamanka." Pochválil mě Tom.
"To s tebou mohu souhlasit. Dobrá práce Elen. Jenom jsem ti zapomněl říct, že tě tvé kamarádky budou muset nalíčit a dostaneš čelenku. A až rituál skončí, dáš každému tyto dva sáčky. V jednom je květní pyl a v druhém dubový popel. Přinášejí velkou sílu." Vysvětloval Nico. Jen jsem kývla, že rozumím a za chvilku jsem se rozloučila. Nacvičovali jsme dvě hodiny a za tři hodiny začíná rituál a holky mě musí obléct a nalíčit.

Přiběhla jsem do obýváku, kde nikdo nebyl, tak jsem šla do našeho pokoje.
"Lily?" Zvolala jsem ve dveřích a oslovená zvedla hlavu, kterou měla dosud položenou na polštáři.
"Mohli by jste pro mě něco udělat? Nico řekl, že potřebuju nalíčit, obléct a nějakou čelenku a já vůbec nemám páru o co de." Řekla jsem jedním nádechem a Lily se celá rozzářila.
"Vždycky jsem chtěla nalíčit šamanku." Řekla, a než jsem stačila cokoliv odpovědět tak vyběhla z pokoje a začala řvát: "Holkyyyyyyy! Naše šamanka Elen potřebuje, čelenku, šaty a nalíčit tak pohněte vašema sexy prdelkama a hurá do práceeeeee!" Najednou se rozletěli čtyřy dveře od pokojů, ze kterých vyběhli mé spolužačky a hlasitě vřískali.
"Ty si šamanka?" Vyjekla Angnes.
"Ne nejsem jen budu doprovázet ten dnešní rituál." Vysvětlila jsem jim. Holky si pak rozdělily role. Irma s Lily měly na starost makeup. Bella a Agnes šli sehnat čelenku a Amanda s Kate měli obstarat šaty.
Další dvě hodiny byly plné patlání barev na obličej, stínování a přidělávání pírek na čelenku.
Po dvou hodinách měly holky konečně hotovo. Kate a Amanda mi přinesly nádherné rudé šaty se zlatými výšivkami. Na obličeji jsem měla namalovanou lebku, se zvláštními vzory. Nejvíce mě ale uchvátila čelenka s peřím, korálky a malými lebkami. Měla jsem obyčejné kožené lodičky. Na rameni jsem měla nakreslené dva pruhy, který mívají vytetovaný šamani a nad ním náramek. Když jsem se podívala do zrcadla, vůbec jsem se nepoznala.

Takhle převlečená jsem zamířila do chrámu, kde jsem si vše pečlivě připravila a schovala se do malé místnůstky, která se v chrámu nacházela. Přináší smůlu, vidět před rituálem šamana, nebo jeho zástupce. Celou dobu jsem si pročítala můj scénář. Za půl hodiny se všichni začali scházet uvnitř. Uprostřed chrámu leželo tělo Maggie, ozdobené korálky, náramky a pírky. Byla nádherná. Za chvíli jsem zaslechla hlas Nica, který měl úvodní řeč. Když domluvil, rozezněly se bubny a já vešla doprostřed kruhu. Všichni na mě civěli s údivem. Obcházela jsem světové strany, a prosila je o sílu, moudrosti a znalostech. Bylo to úžasné, jak celá škola, včetně učitelů, opakují každé mé slovo. Opět jsem obešla všechny strany a darovala jim, co potřebují: modrou svíci, černou hlínu, vránu a levanduli. Pak přišla na řadu má smuteční řeč, kterou jsem vykřičela do vzduchu a většina mých diváků se rozbrečela. A byla tu poslední část. Zas jsem byla plná energie a nevnímala jsem nic jiného, než zvuk bubnů.

Ó ty mocný duchu východu, jež ve znamení orla máš. Dovol nám zanechat její duše klidu. Zanechej v ní lásku, svatost a vše dobré!"

Teď byl na řadě sever:

"Severe! Dovol nám, ať její duše zachová moudrost. Ať se její maso a kosti nikdy nerozpadnou na popel a její sounáležitost těla se zemí je stále stejná!"

Zamířila jsem k Jihu:

"Jih znázorňuje oheň, a proto tě žádám, zachovej v ní její silné emoce a zabraň strachu a smutku!"

Poslední tu byl západ:

Tvá voda, která ti je tak blízká, pomáhá lásce, ale také starosti. Měsíc tě pověřil úkolem smrti, a my tě žádáme, aby po ní našla klid a ticho, jako v tom nejhlubším oceánu!

Vránu jsem pozvedla nad hlavu a zvolala:

"Měsíci, ty jež řídíš osud náš všech, jsi pro nás oporou a bohem. Uctíváme tě a milujeme. Proto tě prosím, dej jí svobodu a poklidný posmrtný život!"

Konečně nastal moment, kdy jsem vránu mohla pustit na svobodu. Rozevřela jsem ruce a pomohla jí zvlétnout. S hlasitým křehotáním zmizela na obloze, jelikož skleněná střecha byla otevřená.
Rituál jsem zakončila tím, že jsem každému dala dva malé balíčky. Když sem je podávala Johnovi zašeptal tak potichu, abych to slyšela jenom já: "Jsi tak nádherná." Jen jsem se usmála a začervenala se.
Poslední ode mě dostal balíčky Nico, který tiše poděkoval. Pak si stoupl doprostřed kruhu a řekl svou smuteční řeč. Po jejím dokončení, všem poděkoval za účast a zvláštní poděkování věnoval i mě. Pak jsme se s dobrým pocitem všichni rozešli. Dokonce i Jessie se usmívala.
Někdo mě zezadu chytl a já poznala, že je to John. Otočila jsem se k němu čelem a políbila ho.
"Byla jsi naprosto úžasná!" Zvolal, a rozmáchl při tom rukama do vzduchu. Jen jsem se usmála a objala ho. Po chvíli mi pošeptal do ucha: "Nico mi dovolil, aby si u mě mohla být přes víkend. Stavíš se?" Usmál se na mě.
"Ty beze mě vážně nemůžeš být." Uchechtla jsem se a znovu ho políbila.
"Jen si vemu nějaké věci a do deseti minut jsem u tebe. Odlíčím se až tam. Přeci si nebudu dělat bordel v mojí koupelně když ho můžu udělat u tebe né?" Vyplázla jsem na něj jazyk, a on se zasmál.
"Tak za deset minut tě čekám u mě ty moje sexy šamanko."
" Budu tam." Naposled jsem ho políbila a vyrazila k dívčí věži.