Pohled Honzy:

Čtyři měsíce uplynuly a my jsme s Michalem stále spolu ba co víc dnes se bereme. Zdá se že všechno je perfektní a Míša si to myslí, jenže to tak není. Něco se stalo... něco jsem udělal...na své rozlučce se svobodou jsem ho podvedl s jedním mým kamarádem, samozřejmě v opilosti ale to není omluva. Co je ještě horší je fakt že jsem mu o tom neřekl, nepřiznal jsem se. Teď už je pozdě, jestli mu to řeknu teď tak všechno zkazím a hlavně o něho přijdu. Když to ale neudělám budu celý život žít ve lži a bude mě to hlodat. Povzdechl jsem si při pohledu do zrcadla ,, sluší ti to" ozve se Míša už rovněž v obleku, opět vypadá úchvatně. ,, Tobě taky ale neměl bys tu být" ,, proč snad nejsi tak pověrčivý a nevěříš že nám to přinese smůlu" zasmál se. ,,No..." ,,Notak tenhle den nám nic nezkazí" políbil mě. Nemůžu mu dýl lhát, nedokážu to, nedokážu mu ubližovat. ,, Podvedl jsem tě" vydechl jsem z ničeho nic...

Pohled Michala:

,, Podvedl jsem tě" tímhle mi naprosto vyrazil dech,jak jako podvedl? Proč mi to říká zrovna dnes, zrovna teď? ,, Cože kdy...s kým?" ,,Na rozlučce s jedním kamarádem,byl jsem opilý nevěděl jsem co dělám. omlouvám se já" ,, Mlč... prosím mlč" cítil jsem jak mi po tváři začali stékat první slzy. Podíval jsem se na svůj prsten a sundal si ho ,, svatba se ruší" oznámil jsem mu, upustil prsten a vyběhl pryč. Po cestě ven jsem narazil do Marka a to narazil myslím doslova. ,,Co se děje Míšo proč brečíš?" ,, Vezmi mě odtud prosím, všechno ti vysvětlím" říkal jsem mezi vzlyky. ,, Dobře" vzal mě kolem ramen a běželi jsme pryč. Nevnímal jsem pohledy hostů, chtěl jsem hlavně zmizet. Připadal jsem si jako nevěsta na útěku,ono to tak vlastně je ale já k tomu mám dobrý důvod...

Další část, Honza v den svatby řekl Michalovi že ho podvedl. Michalova reakce byla pochopitelná, zrušil svatbu a zmizel. Pomůže mu Marek překonat tu bolest a zklamání?