Pohled Honzy:

Probudil jsem se a vedle mě bylo prázdno, podíval jsem se na hodiny je sedm. Pochybuju že by byl Michal takhle brzo vzhůru, to znamená že tu vůbec nebyl. Tak kde teda je? Sešel jsem dolů ani na gauči nebyl, začínal jsem mít pocit že je u někoho a podvádí mě. Vím že by se to nemělo ale prohledal jsem mu věci, šuplíky. Jestli nenajdu něco co by potvrdilo mé podezření, v jednom šuplíku za knihami byla malá krabička, ovázaná mašličkou. To měl být dárek pro mě? Otevřel jsem to a zíral na obsah krabičky jako na zjevení. Teď mě mrzí že jsem na to zapomněl ještě víc, kdybych nebyl blb mohl jsem být zasnoubený, určitě jen přespal někde u kamaráda, když mě chce požádat o ruku tak by mě nepodvedl. Ikdyž už se to stalo ale ne v téhle situaci až přijde promluvíme si ale nebudu říkat že jsem to našel. Kolem jedné konečně přišel ,, Ahoj, kde si spal" zeptal jsem se spíš ustaraně než naštvaně ,,u kamaráda" prohodil bez známky nervozity. ,, Jenom kamaráda?" ,, Honzo.." vydechl jako bych přeháněl. Něco mě nutilo si k němu přivonět ,, voníš jinak" ,,No a?" ,, Řekni mi pravdu Míšo, podvedl jsi mě?" Nic neříkal do očí mu vnikly strach a obavy, odpověď je jasná. ,, Takže jo....kdo to je" mísila se ve mě zlost a zklamání ,, Marek" šeptl, to snad ne, zase on. ,,Marek...zase, děláš si ze mě srandu" už jsem křičel. ,,Honzo promiň.. bylo to jen" ,,S Markem to nikdy nebylo jenom, Michale.. začínám si myslet že sis měl tenkrát vybrat jeho" ,, možná jsem měl" teď už křičel i on ale vzápětí mu došlo co řekl. ,, To jsem nechtěl říct já.." ,, Když sis měl vybrat jeho tak proč bys měl u sebe tohle." Vyndal jsem krabičku a položil jí na stůl ,,kde si to našel..tos neměl najít ještě ne" ,, není to teď už jedno?" Povzdechl jsem si a šel nahoru sbalit si věci, musím pryč, nemůžu ho teď ani vidět, natož s ním být 24 hodin denně. ,, Kam chceš jít?" Zeptal se když mě viděl jak balím ,,do Pardubic" ,, na jak dlouho?" ,, Nevím" chytl jsem kufr a chtěl projít ,, prosím zůstaň" naléhal. ,, Nemám důvod" seběhl jsem schody a mířil k východu ,, miluju tě" zastavil jsem se ,, tím už si nejsem tak jistý" s tím jsem odešel ze dveří a vydal se do Pardubic. Možná jsem teď udělal velkou chybu a přijdu o něj úplně...

Pohled Michala:

Mám chuť něco rozbít, proč jsem tak blbej a myslel jsem si že tentokrát se to nedozví. Vždyť už mi ani nevěří že ho miluju, upřímně být na jeho místě taky bych nevěřil. Navíc ještě objevil prsten, který jsem mu chtěl dát na naše výročí. Sakra před dvěma dny jsem si ho chtěl vzít a teď? Jak je možné že se všechno v mžiku změnilo? Mám pocit jako bych byl na dvě půlky jedna skýtá nekonečnou lásku k Honzovy a druhá neovladatelnou touhu po Markovi. Co je silnější touha nebo láska?...

Další část, Honza se od Míši odstěhoval na dobu neurčitou. Bude o něj Michal bojovat? Dokáže ho získat zpět?