Moje rodina pomalu vymírá.
Mám hluboké trauma o tom kdo z naší- kdysi velké- rodiny už není.

Deda-nepoznala jsem
Babi-zmizela už dávno
Mamka-umřela
Taťka-umřel
Brácha-žije
Ségra-žije
Bratranec Wolf-mrtvý
Praprabratranec Wolf- žije
Já- žiju
To je ubohý. Tak velký ztráty.
A pořád si připadám že mi to neodpustili.

Ležím v ledokrabici a nad tímhle přemýšlím.

,,Gret!" Vyrušilo mě tiché zavolání.

Vylezla jsem z hermeticky uzavřené krabice a viděla Mariu.
,,Co se děje?"

,,Pojď se mnou."
Vzala mě za ruku a táhla mě před děcák.
,,Co tu chceš dělat?"

Ukázala na příjezdovou cestu.
Uprostřed seděl Kal.

,,Chtěla jsem jo vzít dovnitř ale drápnul mě."

,,Drápnul!?" Zvolala jsem vyděšeně.
Šla jsem ke Kalovi. Ten se na mi vrhl okolo krku.
Usadil se mi na rameni a předl.

Maria se zapotácela.

,,Mario! Cos jí proved blbe?"

Jen se šklebil a pak zamňoukal. Maria strnula.

,,Pojď s námmi a nic se jí sesstane."
Zavrtěl mi do ucha.

,,Přestaň s tím!!"

,,Ne. A teď pojď."

,,Nejdu!"

,,Sestřička má ráda lidi. Vždy je měla ráda. Ať jako potravu, zábavu nebo jen subjekt na zkoumání. Ale v čem je tahle tak jiná že ji chceš chránit?"

,,Je jedna z těch co mě má ráda."

,,Mi tě taky máme rádi."

,,Jsi jen Marianin pes. Děláš co řekne. To ty jsi král. Ne loutka krále kterou hraje kněžna. Co po mě budete chtít doma!?"
Křičela jsem na Kala z plných plic a se slzami v očích.
Přiblížil se mi k oku a slzu mi slízl.

,,Nikdy jsi nebrečela. Ani když jsi zabíjela někoho milovaného. Například Hathmerthi. Vzpomínáš jak plakala a prosila abys ji vyslechla? Ale ty jsi jako pes šla a zabila ji. Sestru tvé matky. Matky která tě v lůně nosila."

,,Byla strýci nevěrná. A na tebe s Mari byla krutá. Opravdu si myslíš že její život měl cenu?"

,,Neměl. Takže ti nebude vadit když tuhle falešnici zničim?"

,,C..."

Maria se vydala po cestě pryč. Běžela jsem za ní a volala na ni. Když jsem ji chytla za ruku, prošla jsem zkrz. Byla jako duch.
Duše. Tohle je její duše. Je vidět. Takže její tělo je v posteli. Co jí brácha proved?

Její duše šla dál.
Spletitýma chodbama. Hlavními silnicemi. I o opuštěných cestách A silnicích. A na jedné křižovatce se setkala s požíračem.
Je to přezdívka pro jednoho demona který se proslavil tím že sežral nejvíc duší.

A já se mohla jen dívat jak moje kamarádka umírá. Měla skelný pohled a když se k ní požírač naklonil probrala se z transu. Začala ječet a utíkat. Ale On se jen natáhl a chytl duši. Mlátila sebou, snažila se vytrhnout. Ale ve vteřině už byla v Požíračově tlamě.
Už jsem neuronila ani slzu.

,,Vidíš. Ani teď nebrečíš."

,,Proč jsi to udělal?"
Řekla jsem nepřítomě.

,,Podváděla tě neviděla jsi to?
Prý kamarádka. Nikdo takový není sestři. Ty úsměvy byli falešné, gesta, každé slovo byla lež. A nelhala jen tobě ale všem.
Když byla sama byla plná vzteku a rozhořčení. Hlavně vůči tobě.
'Zničím ji za to že jí vzala místo.'"řekl Mariiným hlasem.

,,Takže jsem vlastně zabil jen nepřítele mé rodiny."
Usmál se Kal a slezl ze mě.

Sedla jsem si na zem, ale nebrečela jen přemýšlela. Jako na potvoru se upustil déšť.
Seděla jsem na opuštěné silnici v dešti, v noční košily, s kocourem co je můj bratr a s super nebezpečným démonem.

,,Ehm slečno je vám dobře?"

Vzhlédla jsem a tam stál Požírač. Co chce? Proč tu je?

,,Um." Kývla jsem.

,,No mě se nezdá."
Sundal si koženou bundu a dal mi ji přes ramena.

,,Neboj i když jsem Požírač tak jim jen už mrtvý duše. Ne z živejch bytostí."
Měl milý úsměv.

Seděla jsem dál s mučednickým výrazem.
Sehl se ke mě a vzal mě do náručí.
Lekla jsem se a ztuhla.

,,Neboj nic ti neprovedu."
Zašeptal a pak dodal tišeji
,,Dokud je tu kocour."

,,Hej. Sunndej ty prracky z mojí sestry!"
Vyjekl Kal.

,,Je snad něco cenného?"
Řekl se zájmem Požírač.

,,Pro mě a mou sestru je Cenná. A jestli jí něco provedeš byť jen vlášek zkřivíš tak ti vydrápu oči."

,,Hmpf. Už se bojím jak mi nějaká míca skočí po krku."

Zaťukala jsem mu na rameno.

,,Pusťte mě nebo to od něj či ode mě schytáte."

Neochotně mě pustil a Kal se uklidnil.

,,Dojdu sama. A považte se mě stíhat. Mimochodem jsem Gret."

A odešla jsem směrem do děcáku. Déšť mě promočil až na kost a vlasy se mi lepily do pramenů. Bloumala jsem uličkama. Když jsem nevěděla co dělat tak jsem se zahleděla na nebe. Měsíc byl velký a hvězdy zářily jako lampičky.

Něco se za mnou šustlo a když jsem se otočila nestačila jsem se divit.