Zírala jsem na to.

,,Wilfe. Jak starý je ten obraz?"

,,Prý je to obraz nejkrásnější dívky z Říma."

,,Aha. A jaký byl ten příběh k obrazu?"

,,V Římské říši byl chlapec a tato dívka. On byl umělec a ona byla kněžka Venuše.
Byli do sebe zbláznění ale Kněžna se nemůže vdát a tak spolu měli románek a pak skočili z útesu do moře."

,,Kdyby na tom byla trocha pravdy tak by to byl hezký příběh."

,,A co z toho je pravda?"

,,Nebyla kněžka jen ve Venušině chrámu vypomáhala.
Umělce oblouznila. Žádný románek nebyl. Byla démonka a chlapce sežrala.
Jejich oblečení od krve hodila do moře."

,,Oh. Takže pravda je zcela jiná."

,,Jo. Hele chtěl bys něco vědět?"

,,Ano."

,,Jsi charakterově podobnej mým u bratranci Wolfovi. Moc nemluvil chtěl mě štvát a choval se jako ty."

,,Bratranec se ale přidal k druhé straně. A milou sestřenici chtěl chytit za její přestupek. Ale ona utekla z démonického světa a žije až do dnes v lidském světě."

,,Já věděla že jsi to ty. Ale jak to že tě Abernathy přijali?"

,,Zabil jsem jejich syna vzal na sebe jeho podobu. A přesvědčil Abernathyho že jeho žena je Démon."

,,Jsi docela zlomyslný."

,,Jo. Jsem. Pojď doma ti už bylo odpuštěno."

,,Nechci. Tady je spousta věcí co neznám a dají se pozorovat! A navíc jsem s tebou pořád zasnoubená. Co by asi rodiče udělali? A proč jsi zastavil čas?"

,,Já ne. To Skye. To je to dítě co bylo v lůně mé matky když jsi odešla."

,,Takže sestřenka Skye. No když jsme si to vyjasnili tak já jdu."

Zamávala jsem mu a odešla zpět do děcáku.
V pokoji se to nezměnilo.
Strčila jsem do Skye.

,,Zruš to. Wolf si to se mnou už pokecal."
*Blik.*

,,Holky dovedu Skye domů určitě po obědě nespinkala."
Řekla jsem a vzala Skye ra ruku.

Šla jsem zase k Abernathyům
Domů.
,,Jsi docela legenda. Všichni ví o tvém přestupku."

,,To je všechno hezký ale zas tak moc se nestalo."

Pošoupla jsem ji do vili a odcházela pryč. Vykračovala jsem si po chodníku a broukala jsem se Unity.
Už byla tma a já se jaksi do Ottawských uliček zamotala.
Už jsem byla někde naprosto v prčicích když jsem objevila skupinku lidí.
Měli nože, kožený oblečení a tak.
Koukali na mě jak na zjeva.

,,Promiňte ale nevíte náhodou kde bych našla východ z těchto uliček?"
Zeptala jsem se.

,,Ptáček hledá východ z klícky?"

,,Tak bych to nenazvala. A víš to nebo ne?"

,,Vím. A řeknu ti to když si se mnou budeš hrát."
Od ostatních k mím uším dolehl smích.

,,Nemám čas. Řekneš už mi to konečně?"

,,A co když ne?"
Vyrazila jsem mu pravým hákem do ksichtu.
Sehla jsem se a loktem se trefila do solaru. On se ohnul v pase a nedokázal se narovnat.
Vyskočila jsem jako klokan a vyrazila mu špičkami bot do očí.
Korunovala jsem to tím že jsem položila nohu na jeho bezvládné tělo.
Otočila jsem se k té partičce.

,,Kudy mám tedy jít?"

Všichni naráz ukázali doprava.

,,Děkuji~."

Poděkovala jsem velice mile a zpěvavě.
Když jsem konečně dorazila do děcáku nikdo nevypadal že by bylo divný že jsem přišla tak pozdě.

Po schodech jsem došla do pokoje a holky mluvili s ledokrabicí.

,,Co to děláte?"

,,Gret. Ty nejsi v krabici?"

,,Ne."
Hned začali ječet ze je tam krysa a nebo něco horšího.
Tak jsem se tam koukala sama. V krabici seděla kočka.
Zrzavá míca se na mě koukala a já bych se vsadila že se usmála.
Vytřeštila jsem oči a vytáhla ji.

,,To je jen.."
Koukal jsem se do rozkroku kočky.
,,..Kalcifer."

,,Jé ten je rozkošnej."

,,Sakra. To mě stopuje minulost či co?"

Na obrázku Kalcifer