Kapitolu věnuji Sianny14 protože ne každý má nervy jako ona.

Ani jsem si nevšimla že Ben odešel. Oblékla jsem se a odebrala do velké síně.
Tam už seděla Momosame a Ben.
Když jsem vešla Momosame mě přivítala.

,,Tady jsi! Jdeš pozdě. Tvůj nastávající se všeho ujal a na tobě nechal jen vybírání svatebních šatů."

,,Bene to nejde."

,,Pozdě jde to."

,,Výš vůbec jaká je moje oblíbená barva, příchuť, jídlo květina?"

,,Černá, čokoláda, maso a nemáš ráda květiny i když růže ti nevadí."

,,WOW. Jsi dobrej. Tak jo je to na tobě."

Momosame a Lukre se mnou šli vyzkoušet šaty.
Ale jejich vyzkoušet znamená nově ušít.

Strávila jsem jako model asi čtyři hodiny. Když už mě omrzelo sezení v pokoji, šla jsem za Benem. Seděl na zemi a vypadal naprosto v pořádku.

,,Jsi v pořádku?"

,,Jo, jsem"

,,Nepotřebuješ pomoct?"

,,Můžeš vybrat dort."

,,Fajn."

Sedla jsem si na zem vedle něho.
Dřív než jsem vybrala dort, připsala jsem na papír že chci svatbu na zahradě.

,,Bene bude lepší celo čokoládový nebo s ovocem zalitý želé?"

,,Já bych bral čokoladu."

,,Dobře drahý."

,,Tak jo. Jdu si ohlédnout tu zahradu."

Odešla jsem ven a koukala na tu zahradu, obhlížela, prolézala a hrabala, když jsem uslyšela křik a rány.
Spěchala jsem se na to kouknout. Doběhla jsem ke dveřím, když na mě papírovými dveřmi vypadl Ben a Luk.
Prali se jako štěňata.

,,CO TO DĚLÁTE!?"

,,Jen si hrajem."

Řekl zadýchaný Luk jedovatě.

Vrhl se na Bena který ležel na zemi. Praštil ho pěstí do břicha a Ben vyprskl krev.
Ben se zvedl, chytl Luka za ruku, složil ho na zem a ukousl mu z prsteníčku jeden a půl článku a z prostředníčku dva.

,,BENE!!"

,,Co."

,,O co se mezi vámi stalo?"

,,Přišel ke mě navážel se do mě a říkal že ty jsi jeho. A protože jsi moje musel jsem si vydobít místo vedle tebe."

,,Ach. To je od tebe hezký. ALE HRYZAT PRSTY JSI MU NEMUSEL!!!"

,,Nemusel. Ale alespoň má upomínku."

Protočila jsem nad tím oči a vzala Luka k lékarničce.
Vzala jsem dezinfekci a nalila to na rány. Ani nekřičel.

,,Gret. Neber si ho. Uteč se mnou."

,,Ale já si ho vzít chci. A ty tu zůstaneš na naší svatbu. Ať chceš nebo ne. Bez mého nejlepšího kamaráda by to nebylo ono."

,,Dobře. Ale věř mi že se mnou by ti bylo lépe."

Zafačovala jsem mu to a
Poslala ho pryč.
Došla jsem k Benovi.

,,Jsi v poho?"

,,Jo."

Objala jsem ho a políbila na čelo.

,,To je dobře. Jo a Momosame řekla že svatba bude už zítra."

,,Jak to? Já to všechno ještě nezařídil."

,,Co?"

Přijela Momosame na svém vozíku a za omluvný výraz se snažila zamaskovat podlost.

,,To jsem vám neřekla? Vše jsem zařídila. Jen jsem vás chtěla zaměstnat."
Usmála se na nás.

,,Ehm.. no tak budem svoji dřív."

,,Ano. Budete. Třeba se vám bude žít stejně dobře jako mě a Marcovi."

Vypadala ale utrápeně.
Zajímalo by mě co jí trápí.