Trest jsem od pana nerváka nedostala. Protože agresor byl balvan. Teď si to s Klare vyšlapuji do děcáku. Vedle chodníku zastaví limuzína a stáhne okénko. Tam sedí pan Abernathy.
,,Chtěli byste svést?"

,,N.."

,,Jistě proč ne." Přerušila mě Klare.

Nasedli jsme. Limuzína byla velikánská, červeně vypolstrovaná, s kobercem.

,,Proč jste se nás rozhodl svézt?"

,,Wilf mi tak trochu řekl že jsi měla ve škole pár incidentů. A protože jsem tvůj zákonný zástupce já tak bys mi měla říct co se stalo."

,,Naštvala učitele a poprala se s klukem"

,,Takže jsi výtržnice?"

,,Ne ne. Já jsem jen obyčejná bytost."

,,Démon."

,,Hele kdy jste zjistil že jsem Démon?"

,,Wilf to poznal. Vycítil tvou silnou auru a hned věděl že jsi Démon. Dokáže vycítit vpodstatě cokoli."

,,A mě se zdá že jo máte jen jako poskoka. Prostě udělá co řeknete a jinak drží pusu."

,,A heleďme se už jsme u sirotčince. Tak sbohem děvčata."
Vylezli jsme a šli dovnitř.
V pokoji mě ale čekalo překvapení. A nemalé.

Na posteli seděla Zizi, Maria a Skye.
,,Co tu dělá?"

,,Přišla si hrát."

,,Pšišla jšem ši hlát! Š Glet."

,,Fajn budu si s tebou povídat když zredukuješ šišlání, roztomilost a vůbec co kdyby ses chovala jako normálně a nepřetvařovala se?"

Malá Skye s ne usmála.
,,Nejsi hloupá."
Nikdo se nad tím nepozastavil. Asi proto že byly všechny nehybné. I Skye se nehýbala. Šťouchla jsem do Marii a její ruka se posunula a pak se vrátila na stejné místo.

,,Co se to děje? Proč všechny znehybnely? Je to tak i jinde?"

Vylezla jsem z pokoje a sešla dolů. Tam bylo ve vzduchu zastavený padající jídlo.
Venku stáli ve vzduchu sněhové vločky. Koukala jsem z okna a byla uchvácená tou krásou že jsem vyšla z vlastní vůle ven.
Hodila jsem drožkopád do sněhu. Dělala andílky a postavila mini sněhuláka.

Vzala jsem křídu a na zeď kreslila výjevy ze svého života. Ale ne moc důležité. Lesy, zvířata atd..
Za mnou se ozývalo křupání sněhu.
Někdo mě prudce otočil a přitiskl ke zdi. Vyvedlo mě to z míry.
Vyjekla jsem. Přímo předemnou stál Wilf junior. Měl zarudlé oči.

,,Ehm. co se děje?"

,,Jakože se hýbeš?"

,,No. Mám kosti na který jsou upnutý svali. Svalama se mi proplétají nerv..."

,,Tak jsem to nemyslel."

,,Všichni jsou 'zamražený'. Proč ty ne?"

,,Nevím ale ty se mi zdáš podezřelej. Proč se jýbeš ty?"

Naklonil hlavu n stranu a koukal na mě zvláštním pohledem.

,,Co.. se.. děje?"

,,Opravdu vypadáš jako ona."

,,Jako kdo?"

,,Dívka z obrazu. Vysí v našem obýváku nad krbem."

,,Takže mám portrét nad krbem. Super."

,,Váže se k tomu příběh."
Pustil mě a já si promnula rameno. Wilf J. má docela stisk.
Zahleděl se na oblohu a pak mi pokynul abych šla s ním.

Vedl mě ulicema Ottawy a celou dobu mlčel. Najednou se zastavil a ukázal na dům.
Byla to vila. Na schránce stálo Abernathy.

,,To je váš dům?"

,,Hmm."
A pokynul hlavou abych šla dovnitř.

Vešla jsem a ocitla se v obýváku. Našla jsem krb a nad ním obraz. Opravdu jsem to byla já. Ale ten obraz byl starý starší než dvěstě let.
,,Proč mám obraz v cizím domě?"