Poslední den na lodi a u mě se projevila mořská nemoc. A mohu vám konzultovat že být přehlá přes palubní zábradlí a zvracet neni nic příjemnýho.
A kdyby mě někdo hledal má smůlu, já se od toho zábradlí nehodlala ani hnout.
Když přišel Ben, zděsil se mě.

,,Jsi v poho Gret?"

,,Jsem zelená, vyprazdňuji si žaludek do oceánu a motá se mi hlava. Jo jsem v naprostém pořádku." Štěkla jsem po něm sarkasticky a pokračovala v mé činnosti.

,,No. Já a děcka jsme sem přišli ti říct legendu kterou vybrala Lukre."

,,Fajn třeba se mi udělá tak hrozně blbě že postupně vybliju sama sebe."

,,Nebuď pesimistka."

,,Jestli nezačneš tak půjdu zvracet jinam."

,,Fajn takže...."
Posadili se vedli mě a já se popřela o zábradlí.

,,...Byl jednou jeden Peršan Abdul. Byl tak silný že zničil tisíce vojsk a pobil milióny mužů. V jednom vojsku spatřil dívku která se starala o raněné.
Okouzlili ho její vlasy jako paprsky slunce a oči jako noční obloha. Vyčkal správné chvíle a unesl ji zrovna když se koupala v tůni.
Nedbal dívčiných výhrůžek a protestů.
Ale po dlouhé době, jako usychají květiny i ona chřadla v jeho zajetí.
Ale Abdul ji chtěl jen pro sebe a nepustil by ji ani kdyby to znamenalo její smrt.

Když se Abdul vrátil jednoho dne z lovu spatřil že dívka unikla.
Celý rozzuřený se hnal přes Persii a ničil stá města i tisíceré vesnice.
Když dívku konečně našel procházela se s jiným mužem.
Abdul v zápalu vzteku může zabil. Ale dívka mu ťala meč do krku.
Abdul ji proklel kledbou smrti blízkých.
A pak padl mrtev k zemi."
Dovyprávěl Ben a já se uchechtla.

,,Strašně Přeslazený. Láska neni nic k radování jak vidíš z té legendy. Abdul byl očarován kouzlem které ta dívka automaticky vypouštěla."

,,To ale dělá.... počkat! Ta holka z legendy jsi ty?"
Vyhrkl Ben.

,,Ne. Žádný ho Abdula jsem neznala a už vůbec nemám schovanou jeho krev v lahvičce."

Benovi začalo cukat obočí.

,,Gret. Jak něco takového můžeš říct o lásce?"
Čertila se Lukre.

,,Už jsem ji zažila dokonce jsem byla vdaná. Asi osm minut."

,,Aha to je mi líto. Já mám Dragona. Budu se za něj vdávat až budu veliká."

,,Takže jsi zasnou..."

,,Přístav zlatého města! Vystupovat!"
Skočil mi někdo do řeči.

Seskočila jsem z paluby a začala líbat pevnou zemi.
Když mě Ben okřikl za nehygieničnost, vyhoupla jsem se na koně a jela za Marcem.
Projížděli jsme zlatým městem okolo nám lidé mávali a byli šťastni ze se Marco vrátil.

Projeli jsme bránou zlatého paláce a sesedli z koní.
Proti nám vyjela na vozíku žena s dlouhými černými vlasy a modrýma očima jako má Kuro. Přes nohy měla deku.
Černy vršek od plavek jí zdobil hrudník.

V mích očích to musela být nejkrásnější žena země.

,,Marco! Konečně jsi doma vyšel ti tvůj plán?"

,,Ne. Ale mám tu tři studenty.
Gret, Luka a Bena."

,,Aj, těší mě děti."
Lehce se uklonila.

,,Nás též."

,,Marco kde jsou naše děti?"

,,Mamí!"
Vyřítili se zezadu.

,,Tady!"
Zasmal se tomu Marco

Kuro a Lukre objali tu ženu a vlepili jí pusu.

,,Lukrecio, holčičko moje. Dragon tě čeká uvnitř."

,,Jisté mamí."

,,Kuroiro, doveď naše hosty do jídelny. Musí mít hlad a žízeň."

Celý zlatý palác byl vystavěný v japonském stylu. Posadili jsme se k nízkému stolu na polštářky.
Marcova manželka sklouzla do mělkého mini bazénku, který byl místo polštářku.

Místo nohou měla rybí, neonově růžovou ploutev.

,,Mimochodem jmenuji se Momosame."

Vzala do rukou kalíšek horkého čaje a napila se.
V tom přišla do místnosti rozesmátá Lukre a za ruku držela šestnáctiletého kluka.

Krémové vlasy měl stažené do culíku. Pod neonově žlutýma očima se mu leskly zelené šupinky.
Na zádech měl zelená křídla.
Jeho nohy byli jestěrčí a ocas z kostče taky.
Na sobě měl volné kalhoty, černou vestu a vlčí houní okolo krku.

,,Zdravím. Jmenuji se Dragan ale Lukre to nechce vyslovit tak mi říká Dragon."
Usmál se rosťáckým úsměvem a já si řekla že vidím novej sexidol.