Tady jsou Gretiny svatební šaty a účes.

Předstoupili jsme před oltář a řekli si své ano.
Moc lidí tam nebylo a vůbec to nevadilo.
Byla tam Momosame, Lukre Luk, Marco, Kuro i Dragan.
Lukre dělala družičku a Momosame s Lukem svědky.
Kněze dělal Marco, jakožto král na to měl právo. Dragan a Kuro byli jen hosté a náramně si to užívali.

Momosame nám připravila nádhernou svatbu.
Jediným Luk nebyl šťastný.
Přistoupila jsem k němu a nabídla kus dortu.

,,Žere tě to, co?"

,,Nevíš jak."

,,Hahá. Mě zabili manžela osm minut po tom co jsem si ho vzala a nazvali mě potupou rodu. Naštěstí mě nevydědili."

,,To jo."

,,Ale kamarády zůstaneme že?"
Otravoval jsem dál.

,,Jo jasný!"

,,To se mi ulevilo."

Snědli jsme dort a já s Benem jsme byli svoji.
V dobrém i zlém.
Ve zdraví i nemoci.
V míru i ve válce.

Tenhle Marcův dodatek mi vrzal hlavou dokud jsem dva týdny po svatbě nezjistila následující:

,,Bene. Potřebuji tě ve válce. Pokud nepůjdeš budem poraženi."

A Ben to vzal. Šlechetný vlkodlak nevěděl co ho čeká.
Vlkodlaků silně ubývá a on jde do války.

,,Měj se lásko."

,,Hmm. Ty taky."

,,Neboj vrátím se dřív než řekneš krlež."

,,Krlež. Pořád odcházíš a nevracíš se."

Rozbrečela jsem se mu na rameni a brečela ještě dlouho potom. Luk se naštěstí nenechal přemluvit k odchodu takže mám podporu.

Asi o osm let později

Venku sněžilo a byl docela vítr.

,,Mamí Luk neni můj táta že ne?"

,,Ne. Tvůj taťka se jmenuje Benjamin."

,,Aha. Já si říkala že Lukovi nejsem podobná."

,,To nejsi Louiso."

,,Říkej mi Lu. Louisa zní divně. Čí to byl nápad?"

,,Tvého otce."

,,Mami proč nemám žádný jiný příbuzný než tebe a tátu?"

,,Zemřeli."

Tento rozhovor vědu se svou osmiletou dcerkou Louisou. Je celá po Benovi. Až na oči, ty má po mě.

Bydlíme v malém domku u lesa. Jen já, Luisa a.....Luk.

,,Jsem zpět. Jak jste se měli?"

,,Dokud jsi tu nebyl, Fajn."

,,Mami."
Řekla vyčítavě Lu.

,,No co?"

Vystartovala a skočila na Luka. Odhalila vlčí tesáky a...

,,A dost Lu!"

Koukla na mě.
Někdy se hodně chovala jako pes či vlk.
Dokonce se uměla proměnit.
Z člověka na obřího vlka který měl černou srst, mrštné, útlé tělo a bílou hvězdu srsti okolo oka.
Uměla ale i meziformu.
Člověk s ocasem, ušima, zubama, drápama, a instinkty.

Dokázala vyčenichat můj dort k jejím narozeninám co byl pod poklopem a okolo byly naskládané otevřeně romadůry.

,,Tak co Luku? Je?"

Sklonil hlavu a sundal si čepici i šálu.

,,Je mi to líto Gret."
Rozbrečela jsem se jako děcko.

Konec