Ve škole zazvonily na hodinu.

,,Ehm. Prosil bych o ticho."
Zamumlal učitel a všichni se bavili dál.

,,ZAVŘETE LASKAVĚ HUBY!!"

všichni ztichli.

,,Tak je to lepší. Takže teď budeme probírat jaké jsou nevýhody a výhody vašeho démonického těla. K tomu budu potřebovat abyste se nakreslili. I s měřítkem velikosti."

Rozdal papíry a já začala kreslit. Na světě jsem několik desítek tisíc let. Něco jsem se kreslit přece jen naučila.

Všichni do toho byli zabraní a po chvilce mi někdo zaťukal na rameno.
Otočila jsem se. Tlemil se na mě Wolf.

,,Co chceš?"

,,Ukaž."

,,Nikdy. Vždyť jsi mě už viděl."

Otočila jsem se zpět k papíru a kreslila další linie.

,,Gret."
Oslovil mě Luk.

,,Co je?"

,,Vyfoť mě."

,,A jseš si jistej že budeš vidět?"

,,To jsou jen pomluvy."

,,Proč chceš fotit?"

,,Neumím moc kreslit. A já vypadám pořád stejně."

Povzdechla jsem si a vzala jeho mobil. (Sama mobil nemám tak jsem vzala jeho) A blejskla jsem ho.
A vrátila se ke kreslení.

Dokreslila jsem jen svou hlavu, Když se otevřeli dveře.
Přišel ten žák. Všichni si to škebetali a tak jsem ani nevhlédla.
Najednou mě někdo objal.

,,Gretie!!!"

Koukal jsem se kdo to je.
Od teď nemám jen problém ale mega problém.
Právě mě totiž dusil- dávno mrtvý-BEN.

,,Co? Jak? Kdy? Proč nejsi mrtvej?"

,,Neměl bych se ptát já? Teď by ti mělo něj dvěstě dvacet jedna. To není normální věk."

,,Vždyť jsi ve třídě pro démony. Co tě pak udivuje?"

,,Ty jsi? Ona je..."

,,Démonka."
Dořekl Luk.

Nevypadal že by to Bena vyvedlo z míry.

,,Jsi to ale pořád ty, tak mi to nevadí."
Povzdechla jsem si a vyprávění o tom jak přežil a ovládl na šestnáct jsem si nechala na jindy.

Ben se namáčkl vedle mě čímž mě natlačil na Luka.
Ignorovala jsem že se na mě lepí oba dva.
A jakoby to nestačilo začali se urážet a vydávat podivné vrčivé zvuky.

,,Nedotýkej se MOJÍ Gret!!"
Zařval Ben na Luka.

,,Není tvoje. Co vím je moje. To já z ní pil krev, ne ty."

,,Gret? Je to pravda?"

,,J..jo. Ale dávala jsem mu ji abych tě našla. Teda ne já jen kousek mého já. Ale i tak."

Vyděšeně se na mě koukal.
Začal kňučet a lísat se ke mě.

,,Proč do mě štoucháš?"

,,Nech ji napokoji čokle!"
Vykřikl Luk a praštil pěstí do lavice.

Zvedla jsem se vzala papír a odešla do prázdné lavice.
,,Ona si sedla vedle Margaret."
Něco se vedle mě pohlo.

*Co to bylo?*

,,Co sssi o ssobě myssslíššš?"
Zasyčel mi někdo do ucha.
Praštil jsem do toho po zvuku.

,,Áú."
Vykřiklo to a předemnou se objevila holka.
Vypadala jako já.

,,T..to jsem já!?"

,,Co to mělo být!?"

,,Co jsi?"

,,Měnič, měňavec jak se ti to líbí."

,,To je metamorface?"

,,Něco takovýho."

,,Proč vypadáš jako já?"

,,Automaticky se měním na osobu či cokoli živého, Co vidím nebo jsem viděla.
Ale se slabší silou a tak. Mohu se proměnit i v někoho z minula.
Jsem Margaret."

,,Taky Gret? Těší mě Gretelda."
Změnila se na oblejší dívku s rusými, kudrnatými vlasy a modrýma očima.

,,Mar-ga-ret. Ne Gret. Když to chceš zkracovat tak ti povoluji maximálně Marge."

,,Fajn Marge. Říkej mi Gret. Ehm mohla bych tu zůstat sedět?"

,,Jo. Budu ráda."

Vypadala opravdu jako hodná a milá osoba. Tak proč se jí všichni straní? Asi byla nadšená když jsem jí řekla o tom že bych si sní sedla.

Přenesla jsem si věci k Marge a hošánky jsem nechala na místě.

Ale karma mě nenávidí.
Za oknem seděl ten kocour co jsem ho pojmenovala Kalcifer.
Vypadal že se směje. Došla jsem k oknu abych tu věc mohla uškrtit.
V tu ránu něco - někdo proboural zeď.

,,Ses-tři-čko. Dlooouho jsem tě neviděla." Vyslabikovala ta osoba.
Dírou nakráčela do místnosti moje starší sestra.