V děcáku jsme zjistili že začínají být zájemci o děti.

,,Gret! Chtěla by tě adoptovat rodina Johnsnových! Není to skvělé? Čekají na pohovor s tebou a pak se rozhodne. A ty Klare taky jsou o tebe zájemci. Rodina Bobofitových. Taky budeš mít pohovor."

,,Có? Ne." Vyjekla jsem.

,,Promiňte, ale nehodlám nikam jít." Oznámila Klare a chtěla odejít, ale vychovatelka nás chytla za paže a hodila do místností k těm rodinám.

Na gauči seděli dva lidé.
Ta žena měla platinové vlasy po ramena a hnědé oči. Byla opálená a drobounká.
Zato ten muž vypadal jak Mafián. Statný, ale ne tlustý. Byl černovlasý a modrooký.
Světlá pleť mu snad zářila na slunci.
Objal mě v medvědí obětí.

,,Ahoj, ty jsi Gretelda? Těší nás. My jsme Mary a Bob Johnsnovy. "

,,Mě ne."

,,Oh. Řekni jaké jsou tvé koníčky?"

,,Být nepříjemná, stranit se všem a zničit ty co mi vadí. Oh a taky zabíjet ze srandy!"

Těm dvoum se rozsvítili oči.

,,Jsi úžasná bereme tě. Chceme tě do naší rodiny!"

Vykřikla Mary nadšeně. A Bob jen přikyvoval.

Vyšla jsem otřesená.
Klare seděla venku a četla si.

,,Tak co Klare?"

,,Nechtějí mě. Jsem prý moc uzavřená.
A mám ti od Učitele vzkázat že začneme zítra správnou výuku. Půjdeme ven."

,,Hmm. Mě právě adoptovali."

,,Oh. Aha. Mám to ve škole oznámit?"

,,Ale jo. Ať se smažej!"

,,Takže od teď jsi Gretelda Johnsnová?"

,,Bohužel. Ty naštěstí nejsi Klare Bobofitová. To by znělo hrozně. No nic jdu balit."

Pokývala hlavou a šla se mnou do pokoje.

Když jsem měla sbaleno tak mi Klare dala knihu s názvem SNADNÝ ÚŤĚK.
A Zizi mi dala dárek k narozeninám od všech.
Mobil i s příslušenstvím. Mám tam kontakty na všechny který znám.
Mám dotikový mobil Samsung galaxy J1.

A do deseti minut jsem seděla na zadní sedačce luxusního auta.
Seděla jsem a hnusně se na ně koukala.

,,Kolik ti je Gret?"

,,Šestnáct. Ale je ti to vcelku na nic."

,,Kdy máš narozeniny?"

,,Dneska."

,,Jaké jsi měla příjmení?"

,,Z mýtiny krvavých květin a Abernathy."

,,Měla jsi sourozence?"

,,Jo. Bratra dvojče. Už ale adoptovaný."

,,U nás budeš mít bratra a dvě sestry."

,,Úžasný!"
Řekla jsem sarkasticky.

Pak už jsem mlčela dokud jsme nepřijeli na letiště.
Letěli jsme na nějaký poloostrov soukromou helikoptérou. Bylo To jen kousek na západ od L.A.

Po přistání jsme byli na soukromém letišti u nějakýho šíleně velkýho domu.

,,Tady budeš bydlet."

,,Opravdu?"

,,Jo. Kam až plot sahá je naše."

Doprovodili mě do místnosti údajně mého pokoje. Byla tam postel s nebesy a balkón a stůl jak kráva.
Byla jsem určitě mrtvá.

,,Vedle tebe mají pokoj tvé sestry a naproti tvůj bratr. A víš co? Pojď se s nimi seznámit."

Dotáhli mě dolů kde seděl i v obrovském obýváku tři lidi.
Když nás vyděli stoupli si do řady.

,,Vítejte zpět rodičové."

,,Ahoj děti. Toto je vaše nová sestra. Gretelda."

Podala mi ruku asi desetiletá holčička s modrými očima a černými vlasy.

,,Jsem Annabeth. Tvoje nová sestra. Těší mě Greteldo."

,,Mě ne. A říkej mi Gret."

,,Dobrá."

Pak mi ruku podalo malinké dítě možná pěti šesti léta holčička. Platinové vlasy a modré oči.

,,Já jfem Milfela. Tefí mě Gvet."

,,Mě taky."

A pak kluk. Černé vlasy hnědé oči. Mohlo mu být asi tolik co mě.

,,Jsem Robert. Tvůj nový bratr. Těší mě." Sklonil se vzal mou ruku a políbil jí.

Ucukla jsem. ,,Promiň že si nepotrpim na oslintávání rukou."

Povytáhl obočí.

,,Velice mě těší nová rodinko, ale mám otázečku. Proč jste mě adoptovali když máte tři vlastní děti?"

,,Jednou ti to řekne a to někdy bude brzo. Teď se jdi převléct tvé sestry ti pomohou něco vybrat."