O 200 let později

Právě vycházím ze sociálky že prej nechodím do školy. Zapsali mě blízko mého nového bydliště - děcáku.
Vypadám pořád na šestnáct protože jsem Démon i když to s tím nemá co dělat."

,,Jsem chytřejší, Starší, mocnější a stejně sebou nechám vláčet."

Šla jsem si zabalit věci do mě ho starého domu. Krabice od lednice v zapadlé uličce Ottawy.

Zrovna máme léto a proto všichni nosíme rukavice a kožichy, ale letní modely.
V krabici jsem si vzala svoje oblečení kdyby bylo teplo, kartáček na zuby- čistím si je zaneřáděné řece Ottawě-, Věci který jsem čmajzla lidem přímo z kapes a to je asi tak všechno.

Přijelo auto od sociálky a já naložila svoji krabici. Jen tak se jí nevzdám.
Odvezli mě do velký ho domu ve kterém byl hluk.
Když mě dovedli dovnitř tak mě představili všem dětem od 0-18 let.

,,Pozdrav děvče."

,,Hmm. Já.. chci abyste mě nechali napokoji a nelezli mi do krabice ani sní jinak manipulovali."

,,Ehm.. jak se jmenuješ, kolik ti je, jaké máš koníčky a tak."
Řekla vychovatelka.

,,Aha. Já mám mnoho jmen.
Je mi 20 000. A moje největší zábava je vykuchat ty co mě štvou. Ráda vás poznávám."
Zářivě jsem se usmála. Ale všichni vypadali přešle.

,,A..ahoj."
Řekli sborově.

,,Asi mě mají rádi."

,,Tak tvůj pokoj bude v čísle 14. Seznam se s dívkami co tam bydlí a chovem se slušně."

,,Jistě. Já jsem vždy slušná."

Vylezla jsem do čísla 14. Byla tam jedná volná postel ze čtyř.
Položila jsem si tam krabici, svoje věci a zalezla.
Někdo otevřel dveře a pozastavil se.

,,Co to je za bednu?"
Vystačila jsem hlavu ven.

,,Do tý bedny tě hodím a spálil jestli mě nenecháš napokoji."

,,Jasně."

Zapletla jsem zpátky. A když jsem vylezla tak jen na záchod nebo do knihovny pro zásobu knih do krabice.

Někdo mi zaklepal na ledobednodveře. Vykoukal jsem ven a tam stáli ty holky.

,,Ehm. My bychom se ti chtěly představit."

,,Nechtěly. Jsem vám ukradená a tohle je tah jak navázat přátelství. Že?"

,,Ne. My bychom opravdu chtěly vědět jméno naší novou spolubydlící."

Takže jsem z krabice. Postavila se před ně.
,,Řeknu vám tedy moje nejmladší jméno. Jsem Gretelda říkejme mi Gret."

Ta která se mnou mluvila se představila.
,,Já jsem Maria."
Maria byla malá zrzka s dvěma culíky, pihami, světlou kůží a v červených šatečkách, přes které měla zástěru. A šibalsky na mě blískala zelenýma očima.

Pak se představila dívka napravo z mého pohledu.
,,Jsem Zizi."
Černoška s černým afrem, hnědýma očima, sluchátky, v batikovaném triku a šortkách. I když je Kanadské léto.

Poslední se představila holka nalevo
,,Jmenuji se Klare."
Tahle holka měla fialové vlasy, červené retro brýle ze kterých vykukovali modré oči, na sobě měla světle  fialovou mikinu s jednou velkou kapsou. A černé legíny. V ruce držela knihu.

Přikývla jsem a chtěla zalézt. Ale zadrželi mě. ,,Pojď vařit oběd. Skamarádíš se a navíc to bude zábava."

,,Jít vařit znamená se najíst dřív než je oběd."

,,Tak jo!"
Přikývla jsem a těšila se co všechno sežeru.