,,Doptovali jsme tě protože synovy nemůžeme dát náš podnik bez toho aby se oženil. A protože všichni mají syny tak jsme tě adoptovali, aby alespoň majetek zůstal v rodině."
Oznamoval mi Bob.

,,Aha. Takže mě chcete v dát za vašeho divnýho synka?"

,,Ano. A měla by jsi k němu chovat úctu."

,,Kdo jste? Šílení skřítci?"

,,Mafiáni."

,,OMG!"

Vyšla jsem z místností a koho nevidím rádoby milého člověka.

,,Už to víš?"

,,Jo. A jestli nechceš jednu schytat měl bys jít pryč mám chuť ničit."

,,Rodiče asi věděli proč by ses hodila do rodiny."

Zavrčela jsem svým způsobem, hlubokým psým ,,Vrrr."

(Jde jen o vrčení a nic jiného)

Asi takhle jsem vrčela na Roberta. Asi jsem cenila i zuby protože sebou docela dost trhl.

Pak jsem odkráčel do pokoje a po chvilce uklidňování jsem usla.

***************************
,,Héj. Vstávej!"
Někdo na mě křičel. Už jsem adoptovaná týden takže jsem si zvikla na křičení do spánku.

,,Co se děje je ... teprve jedna v noci."

,,Napadli nás."

,,Kdo?"

,,Nevím ale musíme pryč."

,,Tak fajn."
Chňapla jsem ho a táhla pryč.

Vylezli jsme před dům a tam stál Luk.

,,Gret! Našel jsem ji!"
Křičel na ostatní.

Přiběhl Ben.
,,Opravdu?"
Luk na mě ukázal jako na důkaz.

,,Gretie!"
Měl Ben slzy v očích a rozběhl se ke mě, ale Robert si stoupl přede mě.

,,Nechte ji napokoji!"

,,Ha!"
Vyrazil ze sebe tento smích Ben a začal se měnit.

Po chvilce tam stál obří vlk.
Chtěl Roberta rozmačkat ale on se ke mě choval velice mile a nic nemyslel zle.

,,NE!!"
Vykřikla jsem a začala se třásat země. Měnila jsem se do své plné podoby po pěti tisících letech.
Stála jsem tam v pravé podobě.

Z pusy mi tekly jedové sliny a ničili trávu okolo mě.
Vlkodlak, jindy obrovský vlk mi dosahoval sotva k plecím. Moje zlatavá srst odrážela světlo měsíce a moje oči se nebezpečně třpitili.
Oči mám pořád fialové a třiptivé, protože
,,Oči jsou okna do duše."

,,Gret?"

,,Zabij klidně všechny ostatní ale jeho nechte napokoji."

,,Ale..."

Zavrčela jsem výhružně, chňapla po něm a udělala klamný výpad vpřed.

Ucukl a zacouval dozadu.

,,Gretie?"
Zeptal se nově příchozí Kal.

Nemohla jsem moc mluvit a to co jsem řekla bylo vždy štěkáné, ale trošku srozumitelné.

,,Jdi...pryč.. Jeho.. nechá...te pře...žít."

,,Aha a co ostatní?"

,,Mů..že...te je za...bít."

,,Dobře. Bene vrať se do své lidské podoby"

Otočila jsem se na Roba.
A usmála se na něj ale asi ho to vyděsilo. A koho ne?
Tlama větší než on a plná štičích zubů.

Padl z toho do bezvědomí.

,,Kňů?"
Kňukla jsem na Bena a udělala psí oči.

,,Fajn, ale doma mi dáš pusu."

,,Eň."
Udělala jsem zkleslí obličej, ale souhlasila jsem.

,,Tak co zubatino. Kolik polibků jsi od ní dostal ty?"

,,Pche!"
Odporoval Luk.

A pak jsme vyrazili domů se zajatcem/zachránéným a za sebou majíc zničenou mafiánskou rezidenci.