Chtěla bych se dožít víc jak dvacettisíc dvacet jedna ale to mi neprojde.
Mám narozky=pomalá smrt.

Nikdo o tom nevěděl ale je tu Kal což znamená průšvih.
Už to roztroubil.
Pomaličku jsem došla do třídy a sedla si do lavice.
Objevil se první člověk byla jsem mrtvá hrůzou.
Nic.
Nevšímal si mě.
Byla jsem zachráněná.
Přišla celá třída a nikdo nevypadal že by o něčem věděl. Přišel učitel a začala výuka.

,,Luku. Dones s Benem to vycpané mládě Maxi prasete."

,,Kalcifere, Wolfe, Aomo . Otevřete okna."

,,Gustave, Klare, Yane. Vy pověšte ty plakáty."

,,A ty Margaret. Pojď sem."
Rozdal učitel všem krom mě úkoly. Byly rozestavěni okolo třídy

,,Těžký!"
Vykřikl Luk

,,Dobře!"
Zase Kal.

,,Jeden sem!"
Zakřičel Yan.

,,TEĎ!"
Vykřikl učitel.

Všichni se na mě sesypali ze všech stran.
Snažila jsem se vyhnou a dařilo se to.
Lukovy jsem kopla do hrudi a odletěl pryč.
Dostala jsem se kousek od okna ale někdo mě stáhl zpět za botu.
Praštil jsem se do hlavy.
Odrazila jsem s pomocí cizí hlavy ke dveřím a vyběhla jsem ven.
Někdo si pohrál s časem a už byla noc. Tma atd. Koukal jsem se na školní hodiny a ukazovali třičtvrtě na deset. (Večer)
Potřebuji se do půlnoci někde schovat. Pak už nemám narozeniny a nic se nestane.

Vyběhla jsem na půdu a zalezla za komín.
Neseděla jsem tam ani minutu, když jsem zaslechla otevírání dveří.

,,Neboj. Nic se ti nestane. Chci ti jen něco oznámit."
Volala Margaret
Zrychleně jsem dýchala.
Koukla jsem se zpoza komínu a nikdo tam nebyl.
Vrátila jsem se zpátky do prvotní polohy.
Oddechla si a...

,,Aaaa, tady jsi Gret. Nemusíš se schovávat."
Vyrazila jsem pryč a ani jsem se neobtěžovala se scházením schodů. Skočila jsem dolů a běžela pryč. Margaret byla za mnou ale trochu dál. Seběhla jsem po schodech a zabočila.
Schovala jsem se na holčicích záchodech.

,,Gret!"
Křičela za dveřmi.

Když už byla pryč, Tak teprve potom jsem vylezla.

Seběhla jsem už bez újmy až dolů.
Ale před vchodem do školy

Stál tam ten kluk kterej v tělocvičně vyzvracel svoje dýmové já. Yan.
,,Vítej. Čekáme tu na tebe."
Zasmál se.

Okolo něj se seběhla tlupa psů velkých jak průměrně velký stůl.
Vypadali naprosto stejně.
Černí dýmový psy s rudýma očkama a když se pohybovali zadní nohy a ocas se rozplívali.

,,Ehm no to. Jujky."

Řekla jsem a vyrazila pryč.
Psy se za mnou vrhli.
Běžela jsem zase zpátky nahoru s démonickými psy za zadkem.

Doběhla jsem až na konec chodby úplně nahoru.
Psy se zastavil a vrčeli dosti temě až mi to snad zastavilo krev v žilách.

Pomalu přišel i Yan. Prošel mezi psy až ke mě.

,,Ilo."

,,Ilo?"

,,Ty jsi Ilarion že?"
Teď se mi rozsvítilo.

,,Ty jsi Du-De?"

,,Jo!"

,,Co tu děláš?"

,,To bych se měl ptát já."

,,Jsem tu."

,,Vždyť jsi umřela."

,,Nějak jsem se musela ztratit a jít jinam."

,,A mě jsi tam nechala. Potom jsem už nikomu nedal dar proroctví v Delfách. Vzal jsem si tělo chlapců a hledal tě jelikož jsem to věděl. Věděl jsem že žiješ.
Musel jsem zabíjet lidi protože jsi mě už nehostila u sebe."

,,To jsem tě měla hostit napořád?"

,, Ano. Měl jsem tě rád víc jak Phýtii. A odešla jsi."

,,Nejsem tvoje matka, sestra, holka, hračka a vůbec, nepatřím ti."

Zvedla jsem ruku a zatáhla za schody půdy. Yana praštily do hlavy a omráčili ho.
Od nich jsem se odrazila a běžela do chemické Laboratoře. Tam se psy nedostali a navíc to tam smrdělo.
Švihla jsem sebou na zem a koukal na hodiny.

Za deset dvanáct.
Vylezla jsem ven a Psiska mě odchytli zase dole skočili na mě a byla jsem K.O.
Postupně se tam střetli všichni.

Bim Bam Bim Bam.

Zvonilo z nedaleké věže.

,,Ha!"
Vykřikla jsem

,,Haha!!"
Odpověděli

,,Hahaha!!!"

,,Hahahaha!!!!"

,,Co?"

,,Čas je posunutý tak že právě teď máš narozky.
VŠE NEJ!!!"

zařval a já se cítila jako to nejhorší stvoření.
Proč já?"