Ještě nikdy se mu nestalo, aby byl ve vztahu, který by musel tajit. Pravdou bylo, že jeho předešlé 'vztahy' byly stejně jen pro showbyznys, takže vše bylo falešné, a když se Alexovi dopřálo něco intimnějšího, byly to až na jednu výjimku jednorázovky.

   Proto ho neuvěřitelně štvalo, že prostě nemohl vzít Yohana někam do kavárny nebo do parku a byli limitováni jen na čtyři stěny jejich hotelových pokojů. A to raději nepřemýšlel, jaké to bude po natáčení. Teď měli ten luxus, že spolu trávili každý den, ale až práce na filmu skončí?

   Alex se na posteli posadil. Bylo teprve šest hodin, což znamenalo, že zbývalo ještě půl hodiny, než jim zazvoní budík.

   Yohan jeho pohyb okamžitě zaregistroval, přece jen si Alex udělal polštář z jeho paže, a tak pomalu otevřel oči. Zamžoural na Alexe. "Děje se něco?" zeptal se ochraptělým hlasem.

   Alex často přemýšlel, co s nimi bude. Co s nimi bude, jestli o jejich vztahu řeknou veřejnosti. Co bude, až přestanou spolu pracovat na filmu a téměř se neuvidí. Žil v budoucnosti, zatímco, jak pochopil, Yohan v přítomnosti.

   A tak se jen otočil a zavrtěl hlavou. "Jen blbý sen," vysvětlil. Což byla dá se říct pravda, jelikož se mu zdálo o jejich budoucnosti. 

   Yohan zavřel opět oči. "Tak si ještě lehni. Máme půl hodiny," zamumlal. A tak Alex poslechl. Lehl si opět na Yohanvu paži, tentokrát se ale k Yohanovi přimáčkl a objal jeho odhalenou hruď. Jeho hlava nikdy nebyla plnější těchto myšlenek o budoucnosti než po včerejší noci, kterou ještě připomínalo oblečení poházené všude kolem postele. 

   Yohan Alexe objal. Jen díky tomu dokázal ještě na pár minut usnout.

   Když je pak opět budík probudil, už se Alex cítil o něco lépe. Převlékli se, zašli si na rychlou snídani a odjeli na natáčení. Jejich každodenní rutina, která ho jistým způsobem uklidňovala.

   "Nevíš, co dnes natáčíme?" zeptal se ho Alex v autě. Yohan vzhlédl od svého telefonu.

   "Pokud vím, dneska natáčíš jen ty nějaké scény beze mě," prohodil.

   Alex svraštil obočí. "Takže máš dneska den volna?"

   Yohan přikývl.

   "Tak proč jedeš se mnou?" zeptal se zmateně Alex.

   "Proč ne? Stejně bych se jen nudil na pokoji," pokrčil rameny. 

   "Nemyslíš, že bude podezřelý, když se tam se mnou objevíš, i když máš den volna?" nenechal se Alex. Nějak mu nelezlo do hlavy, že Yohan jede jen kvůli němu na celý únavný den natáčení. 

   "Ať je," odpověděl Yohan. "Stejně si myslím, že je to všem jasný, když už nám netrvá deset pokusů natočit jakékoliv scény, které vyžadují trochu chemie." Ušklíbl se. Alex se musel pousmát. 

   Kromě Johna už věděla o jejich vztahu i Helen. A taky Oscar s Bellou, kteří si opravdu ze začátku mysleli, že si z nich Alex dělá srandu. Smáli se, opakovali, že pokus dobrý, ale že zrovna na tohle mu nenaletí, že se to všechno přece nemohlo stát tak rychle.

   Tomu Alex taky moc nemohl uvěřit. Ale když už se opravdu naštval nad tím, jak si ho oba dobírali, že jim lže, vyšel ze svého pokoje, před dveřmi toho Yohanova zapnul kameru a zaťukal. 

   Bella s Oscarem ztichli, když uviděli, že Alex opravdu stojí před nějakými dveřmi. Yohan do pár sekund otevřel s úsměvem na tváři, dokud si nevšiml telefonu v Alexově ruce. To se zatvářil trochu zmateně.

   Alex ho bez varování objal a z telefonu se ozval jen Oscarův překvapený hlas: "Ty vole, on fakt nelhal."

   Alex si pak volal s nimi ještě půl hodiny, kdy to zakempoval u Yohana v posteli. Pak ale uznal, že Yohana svým hovorem trápil už dostatečně dlouho, protože celou dobu seděl zkoprněle na posteli a odpovídal na občasné Oscarovy otázky, a tak ho ukončil.

   Yohan o nich naopak řekl nějaké své kamarádce, o které Alex v životě neslyšel. Nebyla nijak slavná a Yohan ji znal od malička. Alex se upřímně nemohl dočkat toho, jak ji jednou pozná.

   Nikdo jiný o nich nevěděl. A Alex by byl nejraději, kdyby to věděl celý svět, kdyby všichni věděli, že je Yohan jeho.

   Jenže to nebylo jejich rozhodnutí. John mu říkal, že to musí pořádně probrat. Svět na jejich vztah nemusel reagovat nejlépe a i když hráli v jednom filmu pár, kdyby oznámili, že jsou pár i v reálu, mohlo to poškodit jejich kariéru.

   Byli spolu teprve tři týdny. Alex měl ale pocit, že by si klidně kariéru poškodil.

   A tak Yohan celý den strávil s Alexem na natáčení, sledoval, jak to Alex kazí a smál se tak na jeho účet a o přestávkách mu byl osobním donašečem vody a malých dobrůtek na chuť. Pár lidí si je zvědavě prohlíželo, hlavně teda Yohana a jeho přítomnost na setu v den volna, ale nikdo nic neříkal. Naštěstí. 

   "Kdybych ti teď dal pusu," začal zničehonic Yohan a rozhlédl se kolem sebe, "myslíš, že bychom se mohli vymluvit na to, že jen trénujeme na natáčení?"

   Alex se uchechtl. "Dneska? Když máš volno a stejně si tady? Myslím, že by to bylo nápadný."

   Yohan se přes to k němu sklonil (Alex seděl na stoličce a Yohan stál vedle něj) a políbil ho na čelo. Alex zamrzl.

   Když se ale podíval kolem sebe, nikdo jim nevěnoval nejmenší pozornost. Ale ten adrenalin, který pocítil, když Yohan udělal něco, při čem je mohli chytit, se mu zalíbil. A tak si od té doby tu a tam kradli navzájem krátké polibky nebo lehké doteky, které Alexovi vždy zvedly náladu.

   Večer, když se vrátili na pokoj, pak otočili o tři sta šedesát stupňů. Polibky už nebyly krátké a doteky jen jemné, strhali ze sebe oblečení a pokojem se linuly jen povzdechy a emoce, které v sobě drželi celý den.

   Noci pak trávili v objetí jeden druhého a Alex byl nejšťastnější, když se probouzel v Yohanově náruči. Zakázal si myslet na budoucnost. Potřeboval se soustředit na přítomnost, aby jeho hlava nevybuchla nad zbytečnými scénáři, co kdyby. A i když o tom Yohan ani nevěděl, neuvěřitelně mu v tom pomáhal. 

   Jenže hodně věcí je krásných, dokud nenarazí na nějaký ten zádrhel, a ten přišel dřív, než by oba čekali. Jejich telefony s rozsvítily nad náporem notifikací ve stejnou chvíli uprostřed noci. Oba měli vypnuté zvonění, a tak se teprve do onoho zmatku probudili o několik hodin později. 

   Byli odhaleni.

Ɣ

aaaaaaaa, poslední kapitola, kterou píšu na mém x let starým počítači! zítra mám nový! tak určitě bude kapitola! já jen doufám, že si rychle převyknu na novou klávesnici, hehe

a, uhm, ke konci této kapitoly se raději nevyjadřuju. jdu se konečně zas učit, byeeee