Natáčení se tak obnovilo po téměř až třech týdnech, kvůli Yohanově nečekané operaci.

   A mezi nimi to bylo divnější, než kdy předtím.

   Alex byl možná raději, když se nenáviděli a neustále do sebe rýpali, než teď, kdy mezi nimi panovalo tíživé ticho. Sváděl to na fakt, že se snažili na dva roky nenávisti jen tak zapomenout a moc to uspěchali. Když se pak Alex zeptal Yohana na jeho otce, překročil tak hranici, kterou si to uvědomili.

Teď stáli na ničem. Jejich vztah se nezlepšoval ani se nemohl vrátit zpátky k nenávisti, protože si oba uvědomovali, jak zbytečné to bylo celé ty měsíce.

   Emma už taky odjela, a tak nebylo nic, co by je spojovalo nebo nutilo spolu trávit čas. 

   Když se vrátil první společný den natáčení (Alex párkrát byl natáčet nějaké samostatné scény), u auta se pouze tiše pozdravili. V Autě bylo ticho. Na setu jen Yohan jednou Alexovi poděkoval, když mu podal lahev s vodou.

   Bylo děsivé se najednou kamarádit. A tak přešli do ticha.

   "Děje se něco?" zeptal se ho ten den John. "Myslel jsem, že už se alespoň bavíte."

   Alex se posadil na nejbližší židli a zhluboka vydechl. Právě měl za sebou čtyřhodinové natáčení bez přestávky. Yohan stál jak solný sloup dobrých několik metů od nich.

   "Nikdy jsme kamarádi nebyli," odpověděl Alex. "Dva roky nenávisti jen tak nevymažeš."

   John se na něj podezíravě podíval, ale nic nenamítal. Alex si ani netroufal tipovat, co si o nich dvou myslel z vyprávění jeho dcerky a z toho, jak spolu trávili hodně času všichni tři. 

   "Tak!" ozval se najednou hlasitě režisér. "Jdeme na líbačku, konečně! A se vším všudy, dneska to chci mít hotovo, mělo to být před třemi týdny." 

   Alex tentokrát ani překvapen nebyl. Už tehdy jim režisér řekl, že en další týden se bude točit tato scéna naostro, jenže přišla Yohanova operace. Dnes měl ale pocit, že jim to ani trochu nepůjde, i když už to jednou točili a dokonce scénu rozebírali i s choreografem.

   Postavili se na svá místa. V klidu zahráli (s pár přerušeními) scénu vedoucí k polibku. A opět se vše opakovalo.

   Alex Yohana políbil. Yohan zprvu nereagoval, pak mu polibek opětoval.

   A v tu chvíli, úplně poprvé, ucítil Alex motýlky v břiše.

   Jeho mozek naprosto zpanikařil, ale udržel se. Už takhle zpanikařil dvakrát, nemohl si to dovolit znovu. Dokončil líbací scénu, jako by se nic nestalo. Jenže stalo. A Alexovo srdce bylo zmatené jak nikdy v životě.

   Když se od sebe odtrhli, Yohan vypadal, jako by u bylo vše naprosto lhostejné a to Alexe mírně rozesmutnilo. Co ale čekal? Šlo jen o pitomou scénu do filmu.

   "Ještě jednou!" zvolal režisér. "Chytli jsme mikrofon do záběru. Ale jinak super, kluci! Lepší, než jsem čekal."

   Když se jejich rty znovu spojily, motýlci se vrátili. A tentokrát si ten pocit Alex užil. Poprvé si tak v hlavě nenamlouval, že Brndon líbá Leviho, ale že on, Alex, líbá Yohana. A hned to šlo snadněji.

   Režisérovo zvolání jejich polibek opět přerušilo. Yohan si otřel rty, Alex tentokrát ne. Sledoval každý Yohanův pohyb, to, jak se vyhýbal jeho pohledu, to, jak chladně vypadal v moment, kdy režisér jejich polibek utnul a Yohan přestal hrát.

   Alexovi to v tu chvíli bylo líto. A taky cítil trochu zlost. Vzpomněl si v tu chvíli na větu, co mu kdysi řekla Bella - že nenávist a láska jsou emoce, které mají k sobě nejblíž a i když to tak nevypadá, lehko se dají zaměnit. Tenkrát to myslela jako vtípek, Alex si to ale zapamatoval.

   Uvědomil si, že Yohana už přestal nenávidět. Místo toho ho začínal mít rád tak, jak by neměl. Protože všechno bylo postavené na polibku, který přetáčeli už stokrát, pro pitomý film. Bylo to falešné.

   Jenže Alex se chytil do pasti.

- - -

Jakmile se vrátil na pokoj, jako první spadl do postele a zamotal se do peřiny. Po deseti minutách vzal svůj telefon a zavolal Belle. Ta to zvedla téměř okamžitě.

   "Už jsem ti chtěla volat!" řekla jako první. "Co si jako myslíš, odmítat mé hovory celý týden?"

   "Neměl jsem čas," zamumlal Alex. Ani chuť, aby pravdu řekl.

   "Tak jo, co se děje?" zeptala se ihned Bella. "Zníš nějak sklesle."

   "Máš tam Oscara?" odpověděl Alex otázkou. Bylo to od něj hnusné, ale když už se rozhodl s někým rozebírat své city k Yohanovi, Oscara u toho nechtěl. Na přirovnávání k fanfikcím, které četl, by se musel nejprve psychicky připravit.

   "Ne, je na nějakém focení, proč?" Slyšel tu starost v Bellině hlase. 

   "Myslím, že už jsem přestal Yohana nenávidět," řekl v klidu pro začátek. Doteď se od Belly ozývaly nějaké zvuky, jako by snad umývala nádobí nebo něco. V tu chvíli ustaly.

   "Přijde mi, že to není všechno. Pokračuj," vyzvala ho.

   Alex zabořil hlavu do polštáře. "Dneska jsme už finálně točili tu líbací scénu. A nikdy jsem vám to neřekl, ale Yohan líbá sakra skvěle. Proto jsem se ptal na Oscara, nepotřebuju jeho analýzy fanfikcí."

   Bella se zasmála.

   "Jenže dnes to bylo jiný. Je to mezi námi tentokrát tak trochu na ostří nože, moc se nebavíme. Takové to tíživé ticho, víš? Jenže v moment, kdy jsme se líbali," Alex se zhluboka nadechl, "přísahal bych, že jsem cítil motýlky v břiše."

   Bella dlouhou chvíli mlčela, až si Alex myslel, že se jim možná přerušil signál a on mluvil do blba. 

   Po několika dlouhých sekundách se ale ozvala. "Yohan se ti líbí." Neptala se. Konstatovala to.

   "Já ti nevím," řekl Alex sarkasticky. "Je normální milovat něčí rty a aby ti lítali motýlci v břiše, když toho člověka líbáš?"

   "Já ti nevím," zopakovala po něm Bella. "Ale asi ne."

   Alex se musel krátce zasmát. "Jenže nejhorší na tom je to, za jakých podmínek se to stalo. Kdybychom spolu tenhle film netočili, nejspíš bychom se doteď nenáviděli. Jenže bum, film je tady, a já jsem teď nejspíš do něj zabouchnutej kvůli falešné puse, která by se bez toho filmu nestala, a on mě pravděpodobně stále nenávidí."

   Byl zoufalý. Při nejmenším. Ale taky hodně zmatený, protože si ani nebyl jistý, kdy Yohana přestal nenávidět a místo toho ho začal mít rád. Bylo to už při jejich první líbací scéně? Nebo Když se stalo to celé s jeho operací a on pak chodil s Emmou za ním do pokoje a hráli si na doktory? Nebo když spolu byli v té vířivce, jako by jejich nenávist nikdy neexistovala?

   "Já netuším, co ti na to říct," přiznala se Bella. "Jsi docela v blbý situaci, vzhledem k tomu filmu, protože jestli Yohan k tobě nic necítí, další natáčení tě bude jen ničit. Máte tam nějaké další, uhm, líbací scény?"

   Alex se uchechtl. "Líbací? To ještě tak dvě. Nejlepší je ale ta v Paříži, víš co, takový ten hot náběh na sex, aby fanoušci byli šťastní."

   "Panebože. Kdy se tohle stalo?"

   "Moc jsem vám toho za poslední měsíc neřekl. Myslím, že se toho ale stalo hodně. Teoreticky jsem každý den byl s Emmou u něj, protože ta si ho zamilovala," přiznal se Alex. "Proto už je naše nenávist minulost. Jenže naposledy jsem se dotkl tématu, kterého jsem neměl, a teď spolu ani nepromluvíme."

   "To je mi líto," zakňučela Bella. "Co kdybys to nějak zkusil napravit, hm? Aspoň ať to mezi vámi není tak divný."

   Alex si povzdechl. "Nevím, jestli můžeme naši minulost jen tak hodit za hlavu. Jasně, můžu se pokusit to teď napravit, ale nejspíš ke mně nějakou tu zášť stále chová. Bude jen otázka času, než se zase pohádáme nebo -"

   Přerušilo ho ťukání na dveře. Alex zamrzl, protože v devadesáti procentech případů, kdy mu někdo ťukal na dveře, to byl Yohan. John mu raději psal zprávy a hotelový personál chodil, jen když byl z pokoje pryč. "Uhm, počkáš chvíli? Někdo ťuká."

   Odložil mobil stranou, ale hovor neukončil. Pomalu se vydal ke dveřím.

   Když ale otevřel, nikdo tam nebyl. Podrážděně málem praštil dveřmi, když shlédl dolů a všiml si něčeho na zemi.

   Ležela tam kytice a malá dárková taška. Alex obojí podezíravě zvedl a ještě než se s tím zavřel v pokoji, rozhlédl se po chodbě. Nikde ani noha.

   Došel zpátky k posteli, kdy měl na telefonu Bellu, a zapnul si ji na hlasitý odposlech. "Nikdo tam nebyl, jen nějaká kytka a taštička."

   "Fakt? Od koho?" zeptala se s až moc velkým nadšením v hlase.

   Alex neodpověděl. Zkoumal kytici, ale žádný vzkaz na ní nenašel. Pak nahlédl do tašky.

   Byly v ní tři balíčky jeho nejoblíbenějších sušenek a přehnutý papír. Alex si ani neuvědomil, že téměř nedýchá, když vzkaz otevřel.

   "Emma říkala, že máte tyhle sušenky nejraději. Je to dostatečná omluva? To nevím, ale omlouvám se za to, jak jsem se tenkrát u vířivky zachoval a jak jsem odešel. Uvědomuju si, že jsem pokazil veškerý pokrok, kterého jsme spolu dosáhli. A taky mi možná chybí každodenní návštěvy tebe a Emmy. Vím, že ta už tady není, ale s tebou se taky možná spokojím, i když to nebude teda ono. Takže jestli mi odpouštíš, co říkáš na skleničku v baru? Yohan," přečetl Alex nahlas jedním dechem. A nemohl uvěřit tomu, co právě přečetl.

   "Nevím, jak to zní tobě, ale já bych řekla, že máš rande," okomentovala to jako první Bella.

   Alex se ušklíbl. "To bych zas neřekl. Ale wow," ulevil si, "tohle bych od něj nečekal."

   "Tak se asi měj. Já jdu uklízet. Pak mi dej vědět, jak to šlo, docela mě to-"

   "Myslíš, že to myslel jako teď?" přerušil ji Alex. Uslyšel, jak se Bella plácla do čela.

   "Jo. Pravděpodobně v tom baru už sedí a popíjí sám, tak ho tam nenech se ztrapňovat a běž za ním," ukončila jakékoliv Alexovy pochyby Bella. Do pěti minut tak hovor ukončila a Alex už byl na cestě do hotelového baru.

Ɣ

zatím nejdelší kapitola! no jo, alexovy zmatky potřebovaly rozepsat.