Alex se naposledy zkontroloval v zrcadle a urovnal si sako. Nervozita ho celého pohltila.

   Z jeho hotelového pokoje se stal úplný salon. Na posteli se válelo několik obleků luxusních značek, u zrcadla vznikl provizorní make-up koutek.

   Aneb čekala ho první oficiální akce, kde se s Yohanem měli objevit spolu kvůli filmu.

   Pokud věděl, mělo jít o předávání hudebních cen. On a Yohan tam údajně měli nějakou cenu předávat, jistý si už ale nebyl. To mu všechno řekne John v autě a dá mu přesný text, co bude před kamerami říkat.

   Tentokrát pro ně přijelo mnohem větší auto. Alex s Johnem si sedli hned za řidiče a Yohan se svou manažerkou naproti nim. Oba pozorně naslouchali instruktáži svých manažerů, protože až přijedou na místo, z auta vystoupí jen oni dva a vše bude už jen na nich.

   Od toho dne, co se opět líbali v choreografově místnosti, uběhly dva dny. Za tu dobu spolu opět nepromluvili, samozřejmě kromě natáčení.

   Alex věděl, že o to je to více podezřelé, ale nemohl si pomoct. Měl strach, že jakmile s Yohan promluví, prokoukne ho ve všem. Alex byl sám zmatený, ale jedno věděl jasně.

   Nenáviděl ho, ovšem jeho rty miloval.

   Uchechtl se nad tím, jak absurdně mu ta myšlenka zněla. V tu chvíli u před obličejem zamávala cizí ruka. "Alexi? Posloucháš mě? Jste tady, jdi ven."

   Alex si povzdechl, nervozita se vrátila. Vyšel z auta přímo na koberec vedoucí dovnitř a hned ho zahltily blesky fotoaparátů. Nasadil svůj herecký úsměv a počkal, až vystoupí také Yohan.

   A v tu chvíli to bylo snad poprvé, co se ztrapnil Yohan a ne Alex. Když vystupoval z auta, špatně našlápl a málem spadnul na zem. To by před ním ale nemohl stát Alex. I když by se Alex považovl spíše za pomalého člověka, jeho reflexy v tu cvhíli byly opravdu rychlé a Yohana v pádu nemotorně zachytil.

   Blesky fotoaparátů se mohly zbláznit. "Ty víš, jak na nás strhnout pozornost," sykl Alex na Yohana a pustil ho. Falešně se rozesmál.

   Yohan naznačil přítomným, že je v pořádku a rozesmál se také. Alexovu poznámku ignoroval. 

   Alex si představil, jak přežije pár hodin na této akci a pak ho čeká jen jeho milovaná hotelová postel. To jediné ho hnalo dál.

   Postavili se vedle sebe na místo, kde měli ostatní fotografové na ně nejlepší výhled a zapózovali na fotky. Až zvláštně se postavili velký kus od sebe, a tak se Alex překonal a o krok se přiblížil.

   Už se těšil na všechny ty články. Stále se nenáviděli? Už se stali kamarády? Jak pokračuje natáčení filmu?

   Yohan se ale v ten okamžik postaral o to, aby spekulovali spíše o jejich kamarádstvím, když jeho ruka přistála na Alexově pase. 

   Měl v tu chvíli co dělat, aby ho nekopnul na místě. Když z červeného koberce odcházeli, Alex se k němu naklonil. "Co si myslíš, že děláš?"

   "Hrajeme spolu v romantickém filmu. Tohle přesně lidi chtějí," zašeptal mu Yohan zpátky a Alex nic nenamítal. Měl pravdu, i když se mu to nelíbilo.

   Někdo z pořadatelů je zavedl do zákulisí a do místnosti, ve které, jak si přečetl, měli být jen oni dva. Když vešli, nikdo z jejich týmů tam ještě nebyl.

   Alex se posadil na jednu ze sedaček, opřel se a zavřel oči. Téměř jako by chtěl usnout na místě. Což možná chtěl.

   "Já vím, že máme pro mě z neznámých důvodů opět nebavku, ale tohle je trochu moc, ne?"

   Alex otevřel jedno oko. Yohan stal nad ním s rukami v kapsách. Oko zase zavřel. "Nech mě."

   Slyšel, jak si Yohan povzdechl. Podle dalších zvuků soudil, že se taky posadil a že si nejspíš dopřává něco z připraveného jídla. Do pěti minut tíživé ticho konečně narušil jejich tým. 

   Yohana i Alexe hned obskočilo několik lidí, aby jim upravili make-up a vlasy. John se posadil vedle Alexe a zahlcoval ho informacemi - kudy přijdou na pódium, kde je mikrofon, kudy odejdou, kam se vydají po předání ocenění.

   Všechno by to bylo v pořádku. Alex si přesně zapamatoval veškeré instrukce a byl připraven vše co nejrychleji udělat, aby to měl za sebou. Jenže když přišel čas, aby se vydali na pódium, Alex poznal, že něco je špatně.

   "Hej, jsi v pohodě?" sykl směrem k Yohanovi, když znovu klopýtnul. Celkově vypadal tak trochu mimo.

   "Proč bych nebyl?" odsekl mrzutě a pokračoval v chůzi.

   Alex mu nevěřil, ale vnucovat se taky nechtěl. Přece jen se mu to potvrdilo hned, jak předali onu cenu za píseň roku a odcházeli z pódia. Sotva sešli z výhledu všech kamer, Yohan se opřel o nejbližší zeď. Alex si ho nejprve nevšiml, dokud za sebou neuslyšel slabé: "Alexi?"

   Až v tu chvíli si Yohana všiml, jak se v křeči drží za břicho. 

   První nevěděl, co má dělat. Odběhnout a najít zdravotníka? Byl tu vůbec nějaký? Zavolat sanitku?

   Nakonec se ale k Yohanovi vrátil a snažil se s ním navázat oční kontakt. "Co se děje?" zeptal se ho. "Mluv se mnou."

   "Nevím," odpověděl s bolestí v hlase Yohan. "Asi v tom dezertu, co jsem měl, byly oříšky. Jsem na ně alergický."

   Alex si vzpomněl na to, jak Yohan něco jedl, když vešli do jejich šatny. Nejprve si zanadával, proč to jedl, jestli nemohl jistě vědět o přítomnosti ořechů, ale pak si přehodil jednu jeho ruku přes rameno, druhou ho chytil za pas a kulhavě se ho snažil dovést někam, kde jim už někdo pomůže.

   Nejen že se za ten večer objevilo několik desítek článků o Yohanově pádu na červeném koberci, ještě více jich bylo o tom, když se u budovy objevila sanitka a dovnitř naložili právě Yohana. U všech článků byla jedna jediná fotka - a to ta, kde Alex nastupoval do sanitky za Yohanem. Se spekulacemi se v tu chvíli roztrhl pytel.

   Ale co měl dělat? Cítil by se blbě, kdyby sanitka s Yohanem prostě odjela a on nevěděl, jak na tom je. Možná se neměli rádi, ale nenávist je taky určitý vztah k druhému člověku.

   Navíc měl informace. Jakmile řekl saniťákovi, že je Yohan alergický na oříšky a dříve něco jedl, muž jen zavrtěl hlavou. "Tohle na alergickou reakci nevypadá. Spíše slepé střevo."

   Alex se zarazil. Co bude s jejich filmem?

   "A to znamená?" zeptal se Alex.

   "Jestli je má domněnka správná, bude muset na operaci. Zotavení by trvalo dva týdny minimálně, žádná tělesná zátěž minimálně tři týdny," řekl mu hned bez toho, aby se ho Alex zeptal. Asi pochopil, že Alex s Yohanem budou nějaké slavné osobnosti.

   Yohanova manažerka seděla kousek od něj a už obvolávala kdo ví koho. Alex si skoro pomyslel, že snad má i on o Yohana větší strach jak ona, ale přece jen bylo potřeba několik lidí obvolat. Minimálně Yohanovy rodiče, protože by se vsadil, že polovina televizních kanálů už o tom incidentu vysílala. Kdyby byl sám rodičem a viděl, že se s jeho synem něco děje poprvé v televizi, nemálo by byl v šoku.

   Jakmile saniťák přestal Yohana obskakovat, Alex se k němu naklonil. "Neříkej mi, že to bylo tak náhlé. To tě předtím nic nebolelo?"

   Yohan v tu chvíli vypadal, jako by u nic nebylo, v poklidu ležel na posteli a jednou rukou se držel za břicho. "Tebe snad nikdy nebolí břicho jen tak?" odpověděl mu otázkou. "Myslel jsem, že to nic není."

   "Bohužel je. A teď by mě zajímalo, jak to bude s natáčením," povzdechl si Alex. 

   "Nejspíš se naše muchlovací scéna o něco opozdí, můžeš mít radost," řekl Yohan trhaně.

   Alex ale neměl radost ani v nejmenším.

Ɣ