,,Tak jdem trénovat."řekl Steve a začal se rozehřívat.
Neochotně jsem přikývla.
Oba dva jsme nasadili bojový postoj.
Na nic jsem nečekala a dala jsem mu ránu, on ale okamžitě zareagoval a chytnul mi pěst. Podkopl mi nohy a já zase byla na zemi.
,,Nechci se s tebou prát."řekl a v tom jsem vyskočila na nohy a pro změnu jsem já povalila jeho.
,,To máš blbý."prskla jsem na něj a dala mu loket.
,,Ty snad žárlíš."ušklíbnul se a já na něj koukala jsk na blázna.
,,Jako na co prosimtě?"nechápala jsem.
,,No na Sharon."odpověděl.
,,Na tu blonďatou blbku? To určitě."odfrkla jsem si.
,,Nechápu proč žárlíš, sama jsi řekla, že to co mezi námi bylo nic neznamenalo..a navíc jdeš na rande s Buckym."pokračoval.
,,To máš pravdu, to teda neznamenalo."řekla jsem naštvaně a on ke mně přistoupil blíž. Zase byl bez trika. Měla jsem pocit, že mi to snad dělá naschvál.
,,Nesnáším tě Rogersi."řekla jsem s přitom jsem mu koukala do očí.
,,Nesnášíš mě ale přitom mě chceš teď tak zoufale políbit."řekl a přistoupil ještě o něco blíž. Nic jsem neřekla. Místo toho jsem ho chytla a políbila. On mi polibek okamžitě opětoval. Pořádnou chvíli jsme se vášnivě líbali ale v tom přestal.
,,Nepleť mi hlavu když nic nechceš."řekl najednou a odešel. Nechal mě tam jen tak stát. Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Měla jsem strašnou chuť za ním běžet. Chtěla jsem ho u sebe. On se nevrátil a já se neodhodlala jít za ním. Vešla jsem do kuchyně, kde byl táta, Bucky, Wanda, Natasha a samozřejmě kapitán.
Sedla jsem si na židli a na kapitána jsem se ani nepodívala. Ovšem moje myšlenky k němu směřovalo neustále.
Přemýšlela jsem jestli mu opravdu pletu hlavu.
Z přemýšlení mě ale vytrhl Tony který s úšklebkem řekl: ,,Páni ta Sharon musí být ale pořádný číslo!" Já i Steve jsme nechápala co tím myslí.
,,Máš na puse rtěnku."řekl Bucky a poplácal Steva po zádech. Steve se jenom křečovitě usmál a nic neřekl. Tu rtěnku mám zrovna na sobě. Kdyby tak ostatní věděli, že to nebylo od Sharon.
,,Já se jdu připravovat na ples."řekla jsem a odešla.
,,Vyzvednu tě."křičel za mnou ještě Bucky.
Já vešla do pokoje, praštila sebou na postel a začala jsem brečet. Ani nevím proč, prostě to tak na mě přišlo.
Uslyšela jsem jak někdo zaťukal na mé dveře, já rychle otřela slzy a řekla jsem dále.
Byla to Na, sedla si vedle mě a zvláštně se na mě podívala.
,,To kvůli němu brečíš?" Zeptala se a já nechápala.
,,Kvůli kapitánovi."dodala.
,,Cože jak tě to napadlo?"nechápala jsem pořád.
,,Tu rtěnku co měl Steve na puse nosíš jenom ty, vím, že jsi ji dneska měla."řekla a já si povzdechla.
,,Achjo, když ono to je celý tak komplikovaný."povzdechla jsem si a znovu se spustil proud slz z mých očí.
Nat už nic neřekla a jenom mě pevně objala a já se schoulila do jejího obětí.