Jeden pouhý úsměv, který změnil vše.

Bylo nám tenkrát čerstvých devatenáct, byli jsme u vás na chatě, já, tvá sestra, ty a pár našich kamarádu.

Ani jeden jsme netušili, že nejsme zas tak hetero jak jsme do té chvíle předpokládali.

Měli jsme připito a Tom se rozhodl, že bychom si mohli zahrát flašku, všichni jsme souhlasili.

,,Aaaaaa tak co Jáchyme pravda nebo úkol?" zeptal se mě tehdy tvá sestra, ,,Tak úkol." nechtěl jsem zapůsobit jako srab. ,,Dej pusu Nikymu!" Začala se smát jako čarodějnice, v podstatě jako každý v té místnosti, jak dětinské pomyslel jsem si, jediný kdo se nesmál nahlas, jsi byl ty, byl jsi potichu...

Culil ses od ucha k uchu, byl jsi roztomilý...

V tu chvíli se ve mě něco zlomilo, měl jsem ten skvělý pocit v břiše, jak se někdo dokáže tak rychle zamilovat, pomalu jsem se k tobě začal přibližovat, ignoroval jsem všechny okolo, byl jsi jen ty a já.

Dal jsem ti pusu, dlouho pusu aby se to všem ostatním nezdálo málo, odlepili jsme se od sebe a já nedokázal nic říct. Jediné čeho jsem byl schopný byl úsměv, který si mi vracel...

Možná kdyby ses tehdy tak krásně neculil, tak bychom spolu dnes nebyli...