Jen pár minut mě dělí od okamžiku, kdy se opět staneme s Jiminem oficiálně manželi. Už asi půl hodiny přecházím po pokoji jako lev v kleci a snažím se uklidnit. 

Co když si to nakonec rozmyslí a nevezme si mě, nebo co když se mnou bude nešťastný?

Tyhle myšlenky mi běží hlavou poslední dva dny a i když se je snažím potlačit, tak se stále derou na povrh.

Pohlédnu na berle, které mám odložené u postele. Už to budou tři týdny co se bez nich dokážu pohybovat. Zatím o tom nikdo neví, tedy až na doktora a  rehabilitační sestru, kteří mi slíbili, že to nikomu nepoví.

Chci dnes všechny překvapit a hlavně svého manžela, protože se nemůžu dočkat až ho sevřu ve své náruči a zatančíme si spolu.

Bylo to sice hodně těžké se neustále před kluky a Jiminem hlídat, ale je to můj dárek pro Jimina a jak znám Taeho, tak by mu to jistě vykecal.

Ozve se zaklepání na dveře a já rychle dojdu pro berle a se slovy ,, Moment" dojdu otevřít.

,, Páni, vypadáš nádherně," sjede mě pohledem máma a vejde za mnou do pokoje. Přijela už včera večer spolu s Jiminovými rodiči a jeho babičkou.

Kluci přijeli o den dříve a já s Jiminem jsme tu už od úterý.

,, Jak se cítíš?" položí mi ruku na rameno a konejšivě ho začne hladit.

,, Začínám šílet a mám strach..... já ....bojím se že si to Jimin rozmyslí nebo že ho nedokážu udělat šťastným tak jak by si zasloužil," prohlásím roztřeseným hlasem.

,,  Zlato, tak to že by si to rozmyslel je naprostá blbost, všichni vidíme jak se na tebe dívá, miluje tě, stejně jako jsem já milovala tvého otce. Když jsi ležel v nemocnici, tak u tebe seděl hodiny, jen proto abys nebyl sám a chtěl být první koho uvidíš, když otevřeš oči. Po celou dobu se nechtěl smířit s myšlenkou, že by tě ztratil. Víš jednou jsem mu řekla, že pokud už s tebou nebude chtít být, tak to pochopím a nebudu mu to vyčítat. Tehdy jsem ho poprvé zažila naštvaného. Doslova mi řekl: ,, Zrovna od tebe bych tyto slova nečekal a hodně mě to bolí, když si myslíš, že bych ho po tom všem opustil. Miluji ho a i když bude na vozíku, tak to pořád bude můj Jungkook. On jediný mě dělá šťastným a já udělám cokoliv, aby byl šťastný i on." 

 ,, Udělal mi tím opravdu radost, protože tím jen potvrdil mou domněnku, že se k sobě opravdu hodíte. A to jsem ještě nevěděla, že už ti ho určil prsten jako toho pravého. I bez něj mi došlo že  jste si souzení." uklidňuje mě máma a zmínka o prstenu mě překvapí, protože si nejsem vědom toho, že bych se o něm někdy zmínil.

,, Jak víš o prstenu, neřekl jsem ti o něm?"

,, Řekla mi to paní Tanaka včera večer a možná bys měl vědět, že tvůj otec mi ten prsten také navléknul. Tvoje babička se chtěla ujistit, že jsem pro něj ta pravá."

,, A byla jsi?" vyhrknu a pak se podrbu na zátylku. ,, Jasně že byla, jinak bych tu asi nebyl co?"

,, Přesně tak. Nikdy ho nepřestanu milovat a není den kdy by mi nechyběl. Doufala jsem, že když si  najdu někoho jiného tak ta bolest bude snesitelnější a já se nebudu cítit tak sama, ale....sám víš jak to dopadlo," prohlásí smutně.

Vím, protože konečně toho debila vyhodila, prodala dům a koupila si byt v Soulu. Její byt je kousek od nás a tak nás může často navštěvovat. Našla si i novou práci a je zase veselá a usměvavá jako dřív. Muže už nechce do konce svého života vidět, protože ji bohatě vystačím já s Jiminem, stejně tak Jin, Namjoon, Hobi, Tae a Yoongi. Všechny nás bere jako své syny a kluci ji mají hodně rádi, hlavně když něco dobrého upeče.

Náš rozhovor přeruší další zaklepání.

Máma otevře dveře a dovnitř nakoukne Namjoon.

,, Brácho je čas." Kývnu hlavou a on odejde.

Máma mi naposledy upraví mi sako, chytne mě za ramena a podívá se mi do očí.

,, Tak jdeme tě oženit." Vydechne a zavěšená za můj loket společně opustíme pokoj.

Dojdeme spolu na terasu, kde bude probíhat obřad a musím uznat, že to všechno vypadá  naprosto úžasně.

Hosté už sedí na svých místech a já s mámou projdeme uličkou mezi nimi.

Oddávající už na nás čeká společně s našimi svědky u oltáře.

Můj svědek je Tae a Jimin si zvolil Yoongiho.

Stojím vedle Taeho a nervozitou se mi potí ruce. Už několik hodin jsem odtržený od Jimina a stýská se mi po něm. Upírám svůj pohled ke vchodu na terasu a nemůžu se dočkat až uvidím.

Celou dobu byl na pokoji s rodičů a tam se připravoval. 

Moje utrpení ukončí hudba, která začne hrát ve chvíli, kdy se Jimin objeví na konci uličky.

Podívám se na něj a v tu chvíli snad přestanu i dýchat. Vypadá neuvěřitelně a já si znovu kladu otázku: ,, Jak je možné, že mám takové štěstí a tato nádherná bytost mě miluje?"

Vypadá stejně ohromeně jako já. Vedle něj stojí jeho máma a pomalu se ke mně společně rozejdou.

Několik metrů od oltáře ho opustí a sedne si k ostatním.

Moje berle má u sebe máma a já se jen naoko opírám o Taeho.

Ve chvíli kdy už jde Jimin uličkou sám, nedokážu déle čekat a rozejdu se mu naproti.

Zastaví se a šokovaně se na mě dívá, stejně tak i ostatní. Zaslechnu jen šum a tlumené výkřiky.

Dlaní si zakrývá ústa a snaží se zadržet slzy v očích, ale stejně mu jich několik steče po tváři.

,, Jiminie neplač, dnes se máš jen smát. Vypadáš nádherně a nemůžu z tebe spustit oči."Setřu mu slzy z tváře a nakonec ho obejmu.

,, Kookie, jak dlouho už takto chodíš?" zašeptá.

,, Asi tři týdny, ale ještě jsem měl zakázané takto chodit trvale, mělo to být překvapení," přiznám.

,, Kookie tohle je můj nejšťastnější den v životě a to díky tobě."

,, Můj taky a teď ho pojďme udělat ještě šťastnější, nemůžu se dočkat až budeš zase jenom můj a budeš nosit moje jméno," prohlásím a společně s Jiminem dojdeme k oltáři.

Začne obřad a oddávající nás vyzve, abychom pronesli svoje manželské sliby.

Chci dát přednost Jiminovi, ale je pořád rozrušený, tak mě požádá jestli bych mohl začít první.

Vezmu Jimina za ruce a podívám se mu do očí. Nastane naprosté ticho a já se nadechnu.

,, Když jsem tě před chvílí viděl jít tou uličkou, první věc která mě napadla byla: Jungkooku, jak to, že máš takové štěstí, že tohle krásné stvoření bude ode dneška jen tvoje?"

,, Tvá láska a důvěra mě dělá lepším člověkem. Celou tu dobu, co tě mám po svém boku, tak je mezi námi vzájemné porozumění a harmonie o které spousta lidí jen sní."

,, I přes všechny ty překážky, které nám osud hodil do cesty jsi tu pro mě vždycky byl a pomohl mi zvládnout."

,, Jen s tebou vím, že dokážu cokoliv si jen budu přát. Slibuji, že nezestárnu vedle tebe, ale společně s tebou. Jsem nesmírně pyšný na to, že tě opět budu moci nazývat svým manželem. Miluji Tě a udělám cokoliv na světě, abych tě učinil šťastným."

,, Jak mám po tomhle něco říct?" zaskuhrá Jimin roztřeseným hlasem a v očích se mu lesknou oči.

Na chvíli zavře oči a zhluboka se nadechne a vydechne. Upře na mě svůj pohled a začne.

,, Když jsem tě poprve uviděl, připadal jsi mi dokonalý a já se zamiloval , ale pak vyšlo najevo, že dokonalý nejsi.... a já tě miloval ještě víc."

,, Láska není slepá, jen ta pravá vidí vše."

,, Naše začátky nebyly růžové, teda až na moje vlasy...

Všichni zasvěcení se zasmějí, včetně mě.

...ale naučil jsi mě, že dva lidé, kteří se respektují, důvěřují si a otevřeně spolu komunikují, mohou být mnohem silnější, než kdyby byl každý sám."

,, Jsi síla o které jsem nevěděl, že ji potřebuju a radost o které jsem nevěděl, že mi chybí."

,, Navždy tě budu milovat za to kým jsi a za to, kým se teprve staneš."

",,Budu stát po tvém boku a pomůžu ti splnit si každý sen."

,, Celé mé srdce patří jen tobě a jsem připravený ti ukázat, jak hluboce mi na tobě záleží, bez ohledu na výzvy, které nás mohou potkat."

,, Vykouzlím ti úsměv na tváři, utřu slzy nebo obejmu, kdykoliv to budeš potřebovat."

,, Slibuji, že tě budu milovat věrně a vášnivě dokud budu žít."

Sotva to dořekne tak si ho přitáhnu a políbím ho.

,, Počkejte, na to je ještě brzo," snaží se mě zastavit oddávající a všichni hosté začnou tleskat. Dokonce zaslechnu Yoongiho jak zapíská na prsty.

,, Na to políbit Jiminieho není nikdy brzo, právě naopak," vysvětlím mu a on se tomu jen usměje.

,, No dobře tak budeme pokračovat."

,, Park Jimine berete si Jeona Jungkooka dobrovolně za svého manžela?"

,, Ano" odpoví Jimin.

,, Jeone Jungkooku berete si Park Jimina dobrovolně za svého manžela?"

,, Ano" odpovím.

,, Prohlašuji vás za manžele, můžete si vyměnit prsteny a políbit se."

Než to stačil doříct, tak jsme měli prsteny nasazené a byli k sobě přisátí.

Dočkáme se bouřlivého potlesku a potom nám postupně všichni pogratulují.

💜Ahoj lidičky vím, že jsem říkala, že je tohle poslední kapitola, ale bylo to natolik dlouhé, že spousta z vás by to možná nedočetli do konce, takže je rozdělena na tři díly, snad vám to nebude moc vadit.💜

💜Vaše Chimikate💜