Hodina tance, předmět ve kterém vynikám a jsem nejlepší ze třídy.

Náš učitel je bezva a jeho choreografie mě baví.

Stojíme uprostřed tělocvičny a mezitím co se rozcvičujeme, tak po očku pozoruji Jimina, který se baví s Taem.

Má na sobě volné tepláky a tričko, které je mu tak o dvě čísla větší a úplně se v něm ztrácí.

Se zatleskáním vstoupí do tělocvičny učitel a žádá si naši pozornost.

Všimne si Jimina a objeví se mu úsměv na tváři.

,, Áááá.... Pane Parku, rád vás vidím, tak už jste se konečně k nám přidal k dennímu studiu, už bylo na čase."

,, Bude to pro vás určitě méně náročné, než se to všechno učit dálkově, ale i tak jste skvělý tanečník a vedl jste si dobře," přivítá ho nadšeně.

Skvělý tanečník? Tak to mě překvapí, protože doteď to v této třídě tvrdil pouze o mě.

,, Vzhledem k tomu, že se blíží výročí naší školy, tak se ředitelství rozhodlo uspořádat vystoupení pro veřejnost."

,, Každý obor bude mít své zástupce, herci nacvičí divadelní představení, zpěváci zazpívají a tanečníci zatancují."

,, Mám už předem vybrané písně a natočenou choreografii. Teď si vás rozdělím do skupinek," prohlásí a zatím co vyvolává jednotlivá jména, tak přemýšlím nad tím, že na to vystoupení musím pozvat mámu.

Všichni jsou rozdělení a nakonec tam zůstaneme jen já a Jimin.

,, Vy dva budete tancovat spolu," prohlásí a my se na sebe šokovaně podíváme.

,, Cože!!!" vykřikneme oba zároveň.

,, Proč? To nemůžu být s někým jiným nebo třeba sám?" snažím se z toho vykroutit.

,, Taky si nemyslím, že je to dobrý nápad, přece jenom...," pokusí se o to samé Jimin, ale učitel ho nenechá domluvit.

,, Právě naopak vy dva se k sobě dokonale hodíte, věřte mi," prohlásí.

,, Stejně tak jako dynamit a sirky, stačí nás dát dohromady a nastane výbuch," prohlásím a Tae se začne smát. 

,, V tom případě se snažte nevyhodit školu do povětří," prohlásí a odejde.

Oba se na sebe nasraně podíváme, ale už se s učitelem nehádáme.

Zaměřím se raději na název písně a pustím si choreografii, kterou mi pošle učitel na mobil.

Vypadá to skvěle, ale stejně bych to raději tančil s někým jiným.

Jimin si to taky pustí a hned se snaží napodobit kroky.

Pozoruju ho a musím uznat, že se nehýbe zrovna špatně, což mě pořádně naštve.

,, Budeš se na mě jen dívat nebo taky začneš?" rýpne si.

Zavrčím, ale přidám se k němu.

Hodina konečně skončí a my dostaneme rozpisy, kdy budeme moc cvičit v tělocvičně sami, každá skupina zvlášť.
K učiteli budeme chodit jen na konzultace a za měsíc předvedeme co už jsme se naučili.

Podle rozvrhu máme volnou tělocvičnu po, st, pá, od 16-17hod. No to mám fakt radost, že budu trávit odpoledne ve škole a ještě k tomu s Jiminem.

Vystoupení je za dva měsíce, tak mi nezbývá nic jiného než to nějak vydržet.

,, Třeba když nám to nepůjde, tak nás vymění," uklidňuju se.

V matematice nám dá učitel kontrolní testík, už teď vím že mám za 5 a to jsem to teprve odevzdal. 

Jimin měl svůj papír celý vyplněný a já se v podstatě jenom podepsal.

Když se nás Tae zeptá jak to šlo, tak s úsměvem odpoví:

,, Skvěle, vždyť to bylo jednoduché! Nebo ne?" Ta otázka byla samozřejmě na mě, protože je mi jasné, že mu neuniklo to jak jsem u testu pohořel.

Jen se ušklíbnu a nic na to neřeknu.

V korejštině to bylo to samé, ale tam se mi to podařilo uhrát alespoň na 4.

Ale dějiny tance a hudby opět za 5.

Takže na konci dne bylo skóre:

Já - 5,4,5

Jimin - 1,1,1

Samozřejmě se  pokaždé jen blbě usmíval a já si připadal jak idiot.

                               ***

Další den v hodině zpěvu nám učitelka rozdá text písně.

Zahraje nám ji a zazpívá, abychom věděli, jak to má přibližně vypadat.

Zpíváme každý zvlášť za doprovodu klavíru a když příjde řada na mě, tak nejsem nijak nervózní, zpěv mi jde a je to pro mě pohoda.

Když dozpívám, tak mi dokonce všichni zatleskají, teda skoro všichni.

Jimin se dívá bez sebemenšího zájmu z okna a dává tím najevo, že ho to nijak neohromilo.

Nevím proč, ale mrzí mě to, nějak jsem doufal, že alespoň ve zpěvu budu lepší než on a on to ocení.

Potom byl na řadě on.

,, Tak se teda ukaž ty hvězdo," pomyslím si ,, pochybuju, že budeš lepší než já."

Šeredně se spletu.

Když začne zpívat, tak mi přeběhne mráz po zádech. Má jemný hlas a jeho projev působí tak přirozeně a křehce.

To není možný, on je snad ve všem lepší než já!

Dozpívá a celá třída začne tleskat, ale mnohem hlasitěji než u mě, holky se rozplývají nad jeho hlasem a učitelka jen uznale kývá hlavou.

Podívá se na mě tím svým samolibým úsměvem a když uvidí jak se mračím tak se usměje ještě víc.

Ovšem učitelka tomu všemu dá korunu a prohlásí:

,, Tato píseň je ve skutečnosti duet, nejprve jsem si říkala, že by to mohl zpívat Jungkook s Yuju, ale změnila jsem názor."

,, Bude to zpívat Jungkook s Jiminem a vystoupíte na oslavách školy."

,, To bude krása," zajásá a zatleská.

Ve mě by se v tu chvíli krve nedořezal, to už je vážně moc.

,, Já s ním nechci zpívat!" proneseme oba najednou a ukážeme vzájemně na sebe.

,, Ale proč?" diví se učitelka.

,, Už spolu tancujeme a to stačí," odpoví Jimin.

,,  To je pravda, nemusíme spolu dělat všechno," řeknu, ale to že se nemáme rádi vynechám.

,, Vy spolu i tancujete?"

,, Ano," odpovíme oba s nadějí, že se tomu nakonec vyhneme.

,, V tom případě na tom trvám, budete spolu i zpívat, evidentně je nás víc co si myslíme, že vaše spolupráce bude velkým přínosem, nejen pro vás vzájemně, ale i pro naši školu," prohlásí a odmítá se už o tom bavit.

Podíváme se na sebe a jako by naše pohledy říkali:

,, Tohle jeden z nás dvou nepřežije!"