Rozhodneme se pro malý výlet po okolí. S Jiminem bych sice moc rád trávil čas v posteli, ale to jsme mohli zůstat doma.

Chci si trochu prohlédnout místo, které moje babička tak milovala.

Paní Tanaka nám půjčí své auto a než nám přichystají sebou piknikový koš s jídlem na celý den, tak nám dá pár tipů kam se máme jet podívat.

Sednu si za volant a Jimin vedle mě.

Bude mi dělat navigátora.

Nejprve máme v plánu navštívit Budhistické chrámy.

No k prvním dvěma dojedeme bez problémů.

Tódaidži

Kófukudži

Ke třetímu dojedeme s menšími komplikacemi na cestě, protože Jimin jako navigátor není zrovna nejlepší.

Hase-dera

Ale naše cesta do zahrady...

Isuien

...je naprostá katastrofa, třikrát se ztratíme, protože si Jimin několikrát splete odbočku.

Na poslední křižovatce Jimin prohlásí:

,, Teď tady doprava a budeme tam."

Nějak se mi to nezdá a proto se ještě třikrát zeptám.

,, Jsi si vážně jistý, ať zase nebloudíme?"

,, Samozřejmě Kookie, věř mi."

Sotva odbočím doprava, tak Jimin vykřikne.

,, Kookie, tak je to blbě, měli jsme jet do leva!"

,,  Jimin-ssiiiiiiiii!!!!!!!!!" zařvu a Jimin se začne smát.

,, Promiň, navigování mi fakt nejde."

Nakonec do zahrady dorazíme odpoledne a uděláme si zde piknik u jezírka.

Rozdělám deku a Jimin vyndá jídlo z košíku.

Paní Tanaka nám nechala připravit různé sendviče, ovoce a limonádu.

Jimin vezme jeden sendvič a začne mě krmit.

,, To se mi líbí, jak se o mě staráš," prohlásím a chytnu jeho ruku ve které drží sendvič a dám mu pusu na hřbet ruky, vzápětí si znovu ukousnu kus té dobroty.

Usměje se a také si kousne do sendviče.

Je zde krásně a sluníčko hřeje až moc.

Přejdu na břeh jezírka kde je trochu stín a začnu do něj házet kamínkem žabky, ale moc mi to nejde. Svůj pokus zopakuji několikrát, ale víc jak dvě žabky se mi nepodaří.

Jimin zůstane sedět na dece a pozoruje mě. Jak ho znám tak mi určitě okukuje zadek.

,, Řekl bych, že ti to moc nejde!" zavolá na mě a je mi jasné, že mě jen provokuje.

,, Tak mi to pojď ukázat, jestli to zvládneš lépe!" vyzvu ho a otočím se na něj.

Jenže stoupnu na uvolněný kámen, který spolu s ostatními lemuje jezírko.

Tím jak se pohne, tak ztratím rovnováhu a spadnu po zádech do jezírka. Naštěstí není nijak hluboké takže se ani nepotopím. Ale na dně je bahno po kterém mi kloužou boty a tak se mi nedaří vstát.

Jimin se ke mě rozběhne s vyděšeným výrazem ve tváři, ale když uvidí jak se plácám v té mělké vodě, tak dostane takový záchvat smíchu, že se nakonec neudrží na nohou a zhroutí se k zemi.

Ještě, že mě napadlo dát mobil, peněženku a klíče od auta do toho košíku, nedokážu si představit, že bych to všechno lovil v jezírku.

Jsem nejen totálně špinavý a mokrý, ale všude po těle i ve vlasech mám různé rostliny.

,, Mám vážně velkou radost, že tě to tak pobavilo, co kdybys mi pomohl? řeknu naoko naštvaně.

No počkej, ten smích ti jen tak neprojde.

Jimin se na mě trochu zahanbeně podívá, protože  si uvědomí, že to od něj nebylo hezké. Stoupne si opatrně na kraj jezírka, ale nejdříve se ujistí, že jsou kameny pevné. Podá mi ruku, abych se ho mohl chytnout, ale já mám v plánu něco jiného.

Místo toho, abych se ho chytil a nechal se vytáhnout, tak ho drapnu za ruku a stáhnu k sobě do vody. Znovu při tom ztratím rovnováhu a najednou se v tom jezírku plácáme oba.

 Podaří se nám stoupnout si a začneme se oba smát.

To neunikne staršímu pánovi, který prochází kolem. Začne na nás pořvávat, ať okamžitě vylezeme, že je v jezírku koupání zakázáno.

Oba vylezeme, ale nedokážeme se přestat smát. 

Vůbec mu nepřijde divné, že máme na sobě oblečení. Kdo by se koupal oblečený?

Otočí se k odchodu a ještě zaslechneme jak si pro sebe brblá něco o dnešní mládeži.

Na zádech mě něco lechtá a já se začnu kroutit.

,,Co se děje?" zeptá se mě Jimin.

,, Něco mě šimrá na zádech, můžeš se podívat?" otočím se.

Vytáhne mi opatrně tričko z kalhot a najednou na zem vypadne malá oranžová rybička.

,, Jungkookie, na to svoje tělo jsi ulovil kromě mě i tuto krásnou rybičku!" prohlásí a zvedne ji ze země a vrátí ji zpátky do jezírka.

,, A na co jsem tě ještě ulovil, kromě mého těla?" zeptám se a přitáhnu si ho do náruče.

,, Hmmm... na tvoje taneční kreace, krásný hlas, smysl pro humor, dobré srdce a hlavně... na... tvůj...neskutečně...úžasný...

Odmlčí se a pohledem sjede k mému rozkroku a zpátky a olízne si rty.

Jen čekám co řekne, protože má u toho neskutečně sexy pohled.

..... úsměv," dopoví a políbí mě.

Popadnu ho za zadek a zvednu ho. Nohy mi obtočí kolem pasu a roztočím se s námi oběma dokola.

Začne se smát a křičet, abych přestal, ale já pokračuju.

,, Kookie dost," směje se, ,, už se mi točí hlava."

Zastavím se a trochu zavrávorám, ale udržím rovnováhu takže nespadneme.

Pustím ho a chytnu za ruku.

Dojdeme zpátky k dece a lehneme si na ni.

Ještě, že je dnes teplo, alespoň nám v tom mokrém oblečení není zima.

Po dvou hodinách máme skoro suché oblečení a tak se rozhodneme vrátit zpátky do penzionu.

V kufru auta najdeme dvě deky, které dáme na sedačky abychom je nezašpinily, protože naše oblečení bylo nejen mokré, ale hlavně špinavé.

Cesta zpátky uteče rychle, protože se už nespoléhám na Jimina a raději zapnu navigaci v mobilu. Celou cestu máme puštěné rádio a zpíváme si. Dost se nasmějeme, když se snažíme napodobit Eminema, protože my sotva vyslovíme první slovo a on mezi tím jich řekne snad deset.

Do penzionu přijedeme kolem deváté večer a když předáváme auto, tak se omluvíme za ty špinavé deky.

Večeři si objednáme na pokoj, ale než nám ji donesou, tak se stihneme oba vysprchovat a dát špinavé oblečení do pračky. Zítra nás tu čeká poslední den a pak se přesuneme k moři.

Moc se těším, u moře jsem dlouho nebyl a hlavně vím jak Jimin moře miluje.