Potřebuji vypadnout pryč a načerpat trochu síly před tím co mě čeká.

Právník mě moc neuklidnil, ale věřím mu, že udělá vše co je v jeho silách, aby mi pomohl.

Čeká mě boj a já se na něj musím připravit. Nebudu totiž bojovat jen sám za sebe, ale také za svůj vztah s Jiminem. Nikdo mě nedonutí, abych se ho vzdal.

Mělo mi dojít, že když na něj vybalím, že spolu odjedeme na dovolenou, tak bude protestovat. Naprosto ho chápu, bude po celou dobu na mě finančně závislý a pro někoho, kdo na to není zvyklý, to může být nepříjemné. Navíc když se mi svěří, že ho rodiče odmítají finančně podporovat, si o to víc uvědomím, jak se cítí.

Ale na druhou stranu je můj přítel, vlastně víc než jen přítel, je moje všechno a já bych pro něj udělal cokoliv. Je to opravdu první člověk o kterém můžu s čistým svědomím prohlásit, že ho miluji natolik, že si bez něj svůj život nedokážu představit. Miluji ho tak moc, že bych se kvůli němu dokázal vzdát i banánového mléka, což by pro mě byla opravdu velká oběť. Všichni kdo mě znají tak potvrdí, že jsem na něm závislý a potřebuju ho mít každý den.

Jenže Jimin pro mě znamená víc, je jako kyslík bez kterého nedokážu žít.

Zatím co se Jimin včera u Yoongiho balil, tak se mi s Yoongiho pomocí podařilo přes internet koupit letenky, jízdenky a zarezervovat ubytování.

Moje tedy naše cesta bude směřovat na jedno místo o kterém mi vyprávěla babička. Je to městečko Nara v Japonsku.
Její kamarádka tam provozuje malý penzion a babička k ní jezdila na návštěvu.

Po dědově smrti tam bývala velmi často i na několik týdnů.

Podle toho co bylo napsáno na internetu, tak penzion stále funguje a jeho majitelka stále žije.

Zarezervoval jsem nám tam pokoj na tři dny a pak mám v plánu se přesunout k moři.

Na mezinárodní letiště Kansai v Japonsku přistaneme něco kolem osmé ráno.

Nasedneme na autobus, který nás zaveze do městečka Nara. Cesta trvá asi dvě hodiny, ale tím jak se rozhlížíme po zdejší krajině, tak není ani trochu nudná.

Tam dorazíme v deset dopoledne a díky navigaci v mobilu, najdeme snadno penzion který vede paní Reina Tanaka.

Vejdeme na recepci, kde za pultem stojí starší paní a její věk se neodvažuju hádat.

Pozdravíme jí a ona si nás oba prohlédne.

,, Vítám tě Jeon Jungkooku i tvého přítele pana Park Jimina, mé jméno je Reina Tanaka a jsem moc ráda, že jsi sem konečně našel cestu."

Oba zůstaneme šokovaně stát a zírat na ni.

Jak může znát naše jména, ještě jsme se ani nepředstavili.

,, Jak to, že znáte naše jména?" zeptám se.

,, Jungkooku jsi podobný svému otci a o Jimonivi se mi nedávno zdálo."

,, Vám se o mě zdálo? zeptá se překvapeně Jimin.

,, Později si o tom promluvíme, ale teď vám ukážu váš apartmán, musíte být po cestě unavení."

,, Ale my si objednali jen obyčejný pokoj?"

,, Já vím, ale to nebylo potřeba, tvoje babička zde měla svůj vlastní apartmán a po její smrti přešel na tebe."

,, To jsem netušil, proč mi to nikdo neřekl?"

,, Nikdo to nevěděl, bylo to jenom mezi ní a mnou."

,, Moje dcera o tom ví, takže i když zemřu, tak apartmán zůstane nadále tvůj."

,, Páni, Jungkookie, alespoň máš kam jezdit na dovolenou," prohlásí Jimin.

,, To máš pravdu, můžeme sem jezdit spolu na dovolenou," opravím ho.

Paní Tanaka se usměje a zavede nás do našeho apartmánu.

Než vejdeme dovnitř, tak mi řekne:

,, Až se ubytujete, tak bych s tebou potřebovala mluvit."

,, Dobře, odložím si věci a přijdu za vámi," odpovím a vejdu za Jiminem do apartmánu.

,, Wow, to je krása," rozplývá se Jimin a rozhlíží se kolem.

,, To máš pravdu, je to krása," souhlasím a přitom se celou dobu dívám na něj.

Je nádherný když se usmívá a roztomilý když si vše se zájmem prohlíží.

Všimne si, že se na něj dívám a přejde ke mně.

,, Co se děje?" zeptá se.

,, Nic, jen děkuju, že jsi tu se mnou, moc to pro mě znamená."

,, Jungkookie, nedal jsi mi možnost odmítnout, všechno jsi zařídil a zaplatil. Navíc nedokážu ti odolat, když mě o něco poprosíš," položí mi dlaně na hrudník a já ho obejmu kolem pasu.

,, Taky ti nedokážu odolat," prohlásím a přisaju se na jeho rty.

Jiminovi to ale nestačí a zajede mi rukama pod tričko a začne mi rozepínat kalhoty.

Ač nerad, tak ho musím zastavit.

,, Jiminie, budeme pokračovat až se vrátím, teď ale musím jít za paní Tanakou," vysvětlím mu moje náhlé přerušení a on se na mě podívá vzrušením zastřeným pohledem. Kdyby to byl kdokoliv jiný, tak bych se na toho dotyčného vykašlal a okamžitě Jimina odtáhl do postele, ale vůči ní cítím určitý respekt, možná právě proto, že znala mojí babičku.

Jimin to naštěstí chápe a nevyčítá mi to.

,, Jen běž, já zatím vybalím věci a na chvíli si lehnu," usměje se.

,, Jsi nejlepší," vlepím mu pusu a opustím apartmán.

Paní Tanaka na mě čeká na recepci a vedle ní stojí mladší žena.

Představí mi ji jako svou dceru jmenem Ryoko.

,, Pojď prosím se mnou do mé kanceláře, tam budeme mít soukromí," vyzve mě a já ji následuju.

Ryoko zůstane na recepci a my vejdeme do místnosti, která připomíná spíš salónek než kancelář.

Naproti dveřím je prosklená stěna a dá se ní projít na soukromou terasu.
I odtud z místnosti je krásný výhled na městečko.

Vlevo stojí pracovní stůl a podél stěn jsou různé skříně a knihovny.

Na pravo je sedačka, malý stolek a dvě křesla.

Naznačí mi ať se posadím na sedačku a ona přejde k jedné ze skříní.

Když otevře dveře, tak se objeví trezor, vyťuká kód a ten se otevře, vytáhne z něj dřevěnou truhličku. Trezor znovu zavře a následně i skříň.

Vrátí se ke mně a než si sedne proti mě do křesla, tak mi podá truhličku.

Vezmu si ji a čekám na nějaké vysvětlení.

,, Tohle si zde tvoje babička u mě schovala, mělo to pro ni velkou hodnotu. Přála si abys to jednou dostal, bohužel už ti to nestihla předat.

Otevřu truhličku a uvnitř je spousta šperků.

Různé naušnice, řetízky, náramky a prsteny.

Je zde i jedna malá krabička.

Ze zvědavosti ji otevřu a najdu v snubní prsteny.

,, Ty nosili tvá babička a děda," vysvětlí mi. ,, Moc se milovali."

,, Já vím, pamatuji si to," odpovím a prohlížím si ty prsteny.

,, Přála si abys je jednou nosil i ty se svou drahou polovičkou."

,, Opravdu?" zeptám se překvapeně a paní Tanaka přikývne na souhlas.

,, Vím, že máš teď velké starosti a nevypadá to zrovna růžově. Zvažuješ jistou možnost, ale nejsi si jistý jestli jste oba na to připravení. Bojíš se, ale ne o sebe ale o Jimina. Pokud ti můžu poradit, tak přestaň poslouchat mozek a začni poslouchat své srdce."

,, Děkuji vám, možná to bude znít šíleně, ale před dvěma dny jsem netušil, kam pojedu na dovolenou a najednou se mi v mysli vybavilo tohle místo. Jako by mě sem něco táhlo a přitom tohle místo vůbec neznám."

,, Vůbec to nezní šíleně. Potřeboval jsi pomoct se rozhodnout a myslím, že tohle je znamení," řekne a podívá se na tu truhličku.

,, No, ale teď jsi určitě unavený, hladový a tvůj přítel taky. Pošlu vám na pokoj nějaké jídlo a večer bychom se mohli sejít u večeře a společně si popovídat," prohlásí paní Tanaka.

,, To bych moc rád," odpovím.

,, Tak jsme domluveni sejdeme se na recepci v sedm večer," oznámí mi a já se vydám zpět za Jiminem.

Po cestě do apartmánu mi stále běží hlavou několik otázek.

Jak může vědět, že je Jimin můj přítel?

Jak může znát jeho jméno?

Jak ví o tom, že mám starosti?

Kdo je Reina Tanaka?

Večer se ji u večeře musím zeptat, mám z toho zvláštní pocit.

Když vejdu do apartmánu tak najdu Jimina zachumlaného pod peřinou v posteli a jen mu vykukuje hlava.

Podívá se na mě s zvláštním výrazem ve tváři a já o vteřinu později pochopím, protože nadzvedne peřinu a odhalí tak svoje nahé tělo. V momentě se mi zrychlí tep.

,,Jimin-ssi to má být pozvání abych se k tobě přidal?" zeptám se a on jenom přikývne.

Začnu se pomalu svlékat a Jimin pozoruje moje ruce, jak rozepínají mou košili.

Sundám si ji a hodím přes opěradlo na křeslo.

Přetáhnu si přes hlavu tričko a Jimin si olízne rty.

Všimnu si jak mu začíná jeho pták tvrdnout při pohledu na mě.

To mi hodně udělá dobře, protože já už dávno tvrdý jsem. Vlastně od chvíle co zvednul tu peřinu a já uviděl jeho krásné nahé tělo.

Rozepnu si pásek, knoflík a zip u riflí, je už vidět moje spodní prádlo a Jimin doslova hypnotizuje moje ruce. Jeho pero už je v pozoru a on si kouše do spodního rtu. Očima popohání mé ruce a nedočkavě čeká, až ty rifle a boxerky ze sebe konečně sundám.

Jenže, zrovna v tu chvíli když se to chystám udělat, někdo zaklepe na dveře.

Jimin se zoufale zakňučí a celý se schová pod peřinu i s hlavou.

Zapnu si kalhoty a obleču tričko.

Otevřu dveře za kterými stojí pokojová služba, která nám na vozíku dovezla jídlo.

Vjede dovnitř a jídlo i pití nám naskládá na stůl. Vzápětí se rozloučí a odejde.

Sotva se zavřou dveře, tak už nečekám ani vteřinu.

Tričko, kalhoty i spodní prádlo letí dolů a už nahý si stoupnu ke kraji postele a nadzvednu peřinu pod kterou je schovaný Jimin.

Je schoulený v klubíčku, jak nějaké koťátko.

Zvedne ke mně oči a panenky se mu chtíčem rozšíří, když uvidí moje nahé tělo.

Než se stačím pohnout, tak už ho mám přisátého na mé péru.

,, Jimin-ssi," zašeptám a víc nedokážu říct, protože mě neskutečně úžasně začne kouřit a já jen slastně vzdychám a užívám si to.

Zatím co přejíždí svými rty po mém péru a laská mě jazykem, tak zároveň zatíná prsty do mého zadku. Dlouho tuhle péči nevydržím a udělám se.

Jimin všechno spolkne a podívá se na mě.

,, Už jsem měl veliký hlad," zašeptá a olízne si rty.

,, Jimin- ssi jestli máš hlad tak právě donesli jídlo," přejedu palcem po jeho rtech.

,, Já ale nechci jídlo, já chci tebe," sevře můj palec mezi své rty a začne ho sát. Než ho ze svých rtů propustí, tak ho ještě olízne. Zvedne se na kolena a než s dotkne mých rtů tak se ještě stačí přisát k mým bradavkám a kousnout mě do krku.

,, Jiminie ty jsi vážně hladový, ale já jsem na tom stejně," zašeptám mezi polibky.

Chytnu ho za zadek a zvednu. Obtočí mi nohy kolem boků a přitiskne se ke mně. Jeho pták mě šťouchá do břicha a já nás oba během polibku položím doprostřed postele.

Jimin zůstane uvězněný pode mnou a já přeruším náš polibek a prolíbám si cestičku k jeho krku.

Tam se nezdržím dlouho a přes klíční kost kde pod ní nechám menší kousanec, doputuji k jeho bradavkám, se kterými si pečlivě pohraji. Nezapomenu na zuby, protože vím jak moc ho to vzrušuje, když jeho ztvrdlé bradavky nimi stisknu. Svíjí se pode mnou a z úst mu uniká jen sténání a výkřiky, když je toho na něj moc.

Jeho pevné bříško zasypám pusinkami a když se dostanu k jeho péru tak se mi začnou sbíhat sliny. Olíznu ho od špičky žaludu až ke kořeni a zpět. Je krásně tvrdý a prokrvený.

Olíznu mu špičku kde se objevila první kapička preejakulátu a následně ho začnu uspokojovat pusou.

Jimin má zavřené oči a z jeho otevřených úst uniká hlasité sténání.

Když se mi udělá do pusy, tak zařve moje jméno.

,, Jiminie, kam jsi dal kondomy a lubrikant?" zeptám se a on ukáže na stolek vedle postele.

Otevřu šuplík a oboje vytáhnu.

Nasadím si kondom a Jiminův otvor natřu lubrikantem.

Nemusím ho dlouho připravovat je tak vzrušený, že se do něj bez problémů dostanu.

Začnu se v něm pomalu pohybovat, ale po pár zasunutích to nevydržím a začnu silně přirážet.

,, Kookie....o ...ano....přesně ...tam...," zakňourá Jimin.

Líbí se mi, že si řekne co mu dělá dobře.

Několikrát ještě přirazím a oba se s výkřikem uděláme.

Zhroutím se na něj a je mi jedno, že má břicho mokré od sperma.

Ležíme k sobě přilepení a sotva popadáme dech.

Když mi opět začne fungovat tělo, tak vezmu Jimina do náruče a odnesu ho do koupelny.

Vlezu s ním do sprchy, kde ho postavím a pustím vodu.

Oba nás umyju, vysuším a obléknu nám župany.

Znovu vezmu Jimina do náruče a odnesu ke stolu a posadím ho na židli.

,, Jungkookie, čím jsem si zasloužil takovou péči?" diví se.

,, Nemusíš mě pořád nosit, umím chodit," zasměje se.

,, To máš pravdu nemusím, ale já chci, moc se mi to líbí když tě mám v náruči. Tak mám alespoň jistotu, že mi neutečeš," prohlásím a zasměju se.

,, Pokud mě budeš pořád takto rozmazlovat, tak už se mě nikdy nezbavíš."

,, To taky nemám v plánu zbavovat se tě, chci tě mít už napořád," odpovím a myslím to naprosto vážně.