Dnes jsem skončil v kavárně dřív, abych mohl jít za klukama do baru.

Hobi měl narozeniny už minulý týden, ale slavit to chtěl až přijedou Tae s Jiminem ze stáže.

Je to už víc jak tři týdny, přesně 24 dní, co jsem ho viděl naposledy.

I když je to relativně krátká doba tak mě to připadá jako věčnost.

Za tu dobu co jsme byli spolu jsem se na něm stal závislí.

Chybí mi jeho roztomilý obličej.

Jeho oči ve kterých se ztrácím a zapomínám na svět kolem sebe.

Jeho rty, které mě vždy lákají k tomu abych je ochutnal.

Jeho smích, který mě hřeje na duši.

Jeho drobné tělo které tak nádherně zapadá do mé náruče.

Chybí mi komplet celý.

Je mi v tom bytě samotnému smutno, nikdo tam na mě nečeká.

Není tam nikdo kdo by mě objal na přivítanou a políbil mě.

Moc mi chybí naše společné dny i noci, kdy jsme jen tak leželi a povídali si nebo se vášnivě milovali.

Od toho dne co odešel tak jsem neměl orgasmus.

Zdá se mi o něm, ale moje podvědomí mě nenechá se udělat.

Budím se s tvrdým ptákem, ale nevyhoním si ho.

Jako bych se trestal, ale přitom jsem nic neprovedl.

Pořád věřím, že se k sobě vrátíme.

Nepřipouštím si, že je mezi námi úplný konec.

Jsem oblečený celý v černém.

Černé rifle a černá mikina, tu jsem mimochodem dostal od Jimina a je moje nejoblíbenější.

Vstoupím nervózní do baru a rozhlédnu se, Jimina uvidím hned.

Bože vypadá tak krásně.

Nejraději bych k němu hned běžel a sevřel ho ve své náruči a už ho nepustil.

Jako by vycítil můj pohled a podívá se mým směrem.

Náš pohled se střetne, ale jen na chvíli, protože skloní hlavu.

Zhluboka se nadechnu a rozejdu se ke stolu.

Kluci mě vítají a já popřeju Hobimu k narozeninám a předám mu dárek.

Sednu si vedle Yoongiho a objednám si pivo.

Začneme se bavit a kluci mě zpovídají jak mi to jde v práci.

Tak jim začnu vyprávět dnešní zážitky.

Přitom po očku pozoruju Jimina.

Všimnu si, že i on pozoruje mě.

Dokonce se při mém vyprávění usmívá, ale podle toho jak si hraje se svojí sklenicí soudím, že je nervózní stejně jako já.

V jednu chvíli si začne kousat spodní ret.

Má lehce skloněnou hlavu a svůj pohled upírá na stůl před sebou, proto si nevšimne mého upřeného pohledu.

Tak moc bych ten ret chtěl kousat místo něj a nejen ten.

Sakra začínám tvrdnout, jak strašně moc ho chci.

Doufám, že se mi dnes naskytne možnost si s ním alespoň na chvíli o samotě promluvit.

Jsem tak zabraný do rozhovoru s klukama a pozorováním Jimina, že si nevšimnu osoby, která se zastavila vedle mě.

,, Vidím, že je zde veselo," ozve se vedle mě.

Hlas okamžitě poznám.

V momentě jsem vzteky bez sebe.
Nechápu kde se v ní bere ta drzost za námi vůbec přijít.

,, Vypadni odtud, nebo se neudržím a něco ti udělám!" upozorním ji.

,, Ale Jungkookie, takhle by ses ke mně neměl chovat, teď když spolu čekáme dítě," prohlásí.

,, Cože spolu....!" zařvu.

Všichni jsou jak opaření.

,, Čekáme spolu miminko, jsi rád?"

Musíme naplánovat svatbu, kde budeme bydlet a tak. Už se nemůžu dočkat."

,, Budeš tatínek," řekne.

,,  Tak to ti asi muselo přeskočit, já rozhodně žádnej tatínek nebudu, to bych totiž s tebou musel spát a k ničemu takovému mezi námi nedošlo!"

,, Ale došlo, jen si vzpomeň vždyť nás viděl i Jimin spolu v jeho posteli, že Jimine?"  podívá se provokativně na něj.

Jimin celý zbledne a snaží se zvednout, ale zavrávorá a já mám o něj strach.

Chci ho chytnout a pomoct mu, ale Hobi je rychlejší.

Zachytí ho a pomůže mu vstát.
Odvede ho ven a já chci jít za nimi.  Yoongi mě však drapne za rukáv.

,, Zůstaň raději tady, Hobi se o něj postará."

,, Ty teda tvrdíš, že jsi těhotná?
A co takhle nějaký důkaz!" prohlásí Tae.

,, Tady je povrzení od doktorky, že jsem těhotná," prohlásí s úsměvem a položí papír před Jungkooka.

,, Takových papírů, ti můžu vytisknout!" odsekne Jin.

,, To sice jo, ale tenhle je pravý a ještě mám těhotenskou průkazku."

,, A můžete klidně zavolat doktorce, ta vám moje těhotenství potvrdí."

,, Možná těhotná jsi, ale ne se mnou, tohle na mě nehodíš, bůh ví s kým sis to rozdala!"

,, Já nebudu živit ani tebe ani žádného cizího parchanta!" zařvu.

To už zaslechne i obsluha a naznačí mi ať se uklidním.

,, Ale budeš, je na to zákon a ty jsi povinný se o mě i dítě postarat, jinak půjdeš do vězení!"

,, Raději půjdu do vězení než bych se oženil s kurvou!" Zasyčím na ni.

V tu chvíli mi vrazí facku.

Chytnu ji za ruku a mám co dělat abych ji to nevrátil, ale je zde hodně svědků a je to holka. Ty já nemlátím, ale u ní bych se klidně překonal.

A pokud je opravdu těhotná tak bych mohl dítěti ublížit a to nechci.

Přece jenom nemůže za to co je jeho matka zač.

Kluci jsou taky v šoku a čekají co udělám.

Ucítím Yoongiho ruku na svém rameni a
pomalu Jisso pustím.

,, Nechápu proč to děláš, to ti nestačí, že jsi mi ublížila před skoro dvěma roky, teď mi chceš zničit život!" řvu na ni.

,, A co já? Já ho zničený nemám, vyhodili mě kvůli tomu z agentury!"

,, Ale to je tvůj problém, že šukáš s lidma na potkání!" přidá se do debaty Tae.

,, Ty drž laskavě hubu, stejně jenom celou dobu žárlíš, že jsem nešukala s tebou, ale s Jungkookem!"

Tae se začne smát.

,, Právě naopak, jsem nesmírně vděčný za to, že jsem s takovou čubkou jako ty nešukal, protože to bych si ho snad raději nechal useknout!"

,, Ty seš fakt kretén!" zasyčí.

,, Takže Jungkookie o miminku už víš, takže se ti ozvu a naplánujeme tu naši svatbu, moji rodiče tě určitě budou chtít poznat a musíme to říct i tvé rodině."

,, Zřejmě jsi to nepochopila, takže ti to pomalu zopakuju."

,, Nemám...v...plánu... si...tě... vzít, jedinej... člověk... se...kterým... se...někdy... ožením...je... Jimin!"

,, Tak to se ještě uvidí!"

,, Navíc myslím, že u Jimina jsi právě skončil!" řekne jedovatě.

Rychle stoupnu a ona se lekne a odstoupí ode mě.

,, Vypadni! Je mi z tebe na blití!"

,, Nechápu, že jsem byl takový kretén a připustil jsem si tě kdy k tělu!"

Jisso se otočí na patě a odejde.

Zhroutím se zpátky na lavici.

Co budu dělat?

Ona mi jen tak nedá pokoj.

Do hajzlu, zase všechno zkazila.

Teď už se ke mně Jimin nikdy nevrátí.

Právě jsem ho navždy ztratil.

Sedím se skloněnou hlavou a jediné na co dokážu myslet je to, jak mě musí Jimin nenávidět.

Přitom jsem nic neudělal a nemůžu s tím nic dělat.

Musel by se stát zázrak.

,, Jungkooku, co budeš dělat?"

,, Tohle je vážný, její otec je v zastupitelstvu a pokud si ji nevezmeš tak ti udělá ze života peklo," řekne mi Namjoon.

,, To ještě jde? Už mi ho udělala, přišel jsem o člověka kterého miluju a on mě teď nenávidí, přitom jsem nic neudělal!"

,, Kdybych s ní něco měl, tak si vynadám do čuráku a chybu bych přiznal a byl bych ochotný za to nést následky, ale já jsem s ní fakt nic neměl," prohlásím a začnou mi téct slzy.

,, Nemůžu to dokázat, to je zákon na hovno!"

,, To jako opravdu stačí, aby holka řekla, že s tebou čeká dítě a bez genetických testů tě donutí si ji vzít?" zeptá se Tae.

,, Bohužel to tak je, ale mohl bych se zeptat kamaráda, je to právník a mohl by nám poradit," řekne Jin.

,, Hned zítra ráno mu zavolám," slíbí.

,, Děkuju," řeknu smutně.

Hobi se vrátí, ale bez Jimina.

,, Kde je Jimin? Je v pořádku?" zeptám se vystrašeně a začnu se rozhlížet.

,, Odvedl jsem ho k Yoongimu domů a uložil do postele."

,, Nebudu ti lhát, v pořádku není, je zničený."

,, Řekl mi, že ti dnes chtěl říct, že ti věří a že se k tobě chce vrátit, ale teď....,"nedopoví.

Chytnu se za hlavu a rozbrečím se úplně, ramena se mi třesou a Yoongi mě objímá z jedné strany a Hobi z druhé.

Ostatní nic neříkají, ale mají slzy v očích.

To je poprvé co mě takhle vidí brečet.

Je mi jedno, že brečím uprostřed baru, už to nedokážu v sobě držet.

Mé srdce se právě rozpadlo na milióny kousků a nikdo ho nedá dohromady.

Teď už nemám pro co žít, přišel jsem o Jimina on byl můj jediný smysl života a bez něj nechci žít.