Stáž uběhne hrozně rychle a než se naději tak sedím opět v autobuse na cestě zpět do Soulu.

Přes den mě zaměstnávali lekce tance a zpěvu, takže nebyl čas myslet na svou bolest v srdci, ale když přišel večer a já zůstal na pokoji sám, tak se moje myšlenky vždycky stočili na Jungkooka.

Tae byl sice na pokoji se mnou, ale večery trávil s klukama v hospodě.

Každý den mě přemlouval ať jdu taky, ale já na to neměl náladu a nechtěl jim kazit zábavu.

Jungkook  byl s Taem ve spojení každý den, sice mi o tom neříkal, ale pokaždé jsem poznal, že mu volá právě on.

Tae se na mě vždycky tak zvláštně díval, jako by říkal: ,, Volá tvůj přítel a ptá se jestli jsi v pořádku, nechceš mu to říct sám?"

Dělal jsem, že mě to nezajímá a pokaždé si nasadil sluchátka, ale hudbu nikdy nezapnul. Vím, že není slušné poslouchat cizí hovory, ale zajímalo mě o čem se baví. Pokaždé řešili mě a já byl z toho naštvaný, ale zároveň mě to i těšilo.

Psal mi. Každý den mi posílal dlouhou zprávu.

Nejdřív mě to hodně štvalo a ztěžoval si Taemu, ať mu řekne ať toho nechá, ale odbyl mě tím, že mu to můžu říct nebo napsat sám. Jenže to já nechtěl, komunikace s ním, by mi způsobovala další bolest a už tak mi jakákoliv zmíňka o něm lámala srdce.

Nakonec po několika dnech zvítězila zvědavost a já si ty zprávy začal číst.

Zaskočil mě, protože jeho zprávy nebyly takové jaké jsem očekával, žádné výmluvy typu:

,, Omlouvám se, bylo to nečekané a může za to moje opilost," nebo ,, Bylo to jen jednou a nic to neznamenalo," atd...

Nic takového nenapsal, jen mi popisoval jaký měl den. O Jisso a o tom co se stalo se ani jednou nezmínil. Jako by se to nestalo. Na konci každé zprávy nezapomněl napsat: Miluji tě a moc mi chybíš💜

Štvalo mě to, že dělá jako by se nic nestalo a píše mi o tom jak se má, ale na druhou stranu jsem každý večer hypnotizoval display mobilu a čekal na další jeho zprávu. Já mu ale ani jednou neodepsal.

Jednou mě Tae probudil, když telefonoval s Jungkookem a já část toho hovoru vyslechl. Tae mu právě říkal: ,, Neboj se, dávám na něj pozor, pravidelně jí, spí a nikoho zde nemá.....dej tomu čas... já vím, že ti chybí."

Taky mi chyběl, strašně moc, ale zradil mě. Dokázal bych odpustit cokoliv, ale nevěru nikdy.

Tae mi sice pořád tvrdí, že nevěří, že s Jisso spal, ale on tam nebyl a neviděl to co já.

I kdybych tomu dal šanci a uvěřil, tak už stejně z hlavy nevymažu to co jsem viděl.

Každý den se mi o něm zdá, jak spolu ležíme v posteli a on mě líbá těmi svými jemnými rty a tiskne mě na svoje vypracované tělo. Jindy se mi zase zdá o tom jak si hraje s mými bradavkami a celé moje tělo dráždí svými doteky a zasypává polibky. Přitom šeptá jak jsem rozkošný a že má na mě neskutečnou chuť a pokud mě hned neochutná tak se zblázní. Vzápětí začne jazykem olizovat mého ptáka a laskat ho svými rty. Jenže pak tento sen najednou zmizí a objeví se obraz toho jak šuká Jisso v mé posteli a já se hrůzou probudím. 

Proč zrovna já musím mít takovou smůlu?

Nejdřív mě podvede Mingyu a teď i Jungkook.

Zvláštní je, že Mingyho nevěra mě tolik nezasáhla, ale ta Jungkookova, ta mi drásá srdce a  strašně to bolí.

Byl moje všechno, můj kamarád, přítel, milenec. V jeho očích jsem si připadal krásný a hlavně milovaný. Naše těla do sebe tak báječně zapadala a jeho hřejivá náruč mi poskytovala útěchu. Stala se z nás nerozlučná dvojka a každá minuta bez něj mi připadala nekonečná a pokaždé jsem měl pocit, že mi něco chybí. 

Přesně tak se cítím i teď, jako bych nebyl úplný a měl v sobě jen prázdnotu a bolest.

Co když si najednou uvědomil, že jediné co ho ke mě poutá je jen chtíč, touha a úžasný sex?

Aby moje bolest dosáhla nejvyššího levelu, tak se ještě týrám pohledem na jeho a naše společné fotky.

Prostě si nemůžu pomoct, ale i potom všem ho miluju.

Vůbec netuším jak budu fungovat dál, bydlení mám zatím zajištěné u Yoongiho, ale to jen do té doby než začne škola a najdu si něco jiného, ale chodíme do stejné školy a třídy.

Budeme se potkávat a muset spolu spolupracovat. Netuším jak tuto situaci psychicky zvládnu.

                                                                                ***

Do Soulu dorazíme odpoledne a já vyrazím rovnou k Yoongimu domů.

Nadšeně mě přivítá a hned mi oznámí, že večer vyrážíme do baru oslavit Hobiho narozeniny, které už byli před týdnem, ale že čekali na to až s Taem dorazíme.

Snažím se z toho vyvlíknout tím, že předstírám únavu, ale nesežere mi to.

,, Hele je mi jasné, že tam nechceš kvůli Jungkookovi, ale dříve nebo později se stejně potkáte. Dnes jde ale o Hobiho, slaví 20té narozeniny a opravdu si moc přeje abys je s ním oslavil, proto na vás s Taem čekal. Má tě rád, tak doufám, že mu nedáš košem," promlouvá ke mě a já si uvědomím, že má pravdu.

,, Taky ho mám rád, je to sluníčko," přiznám.

,, No vidíš, tak se dej do kupy a pojď se mnou," vyzve mě Yoongi.

,, Tak dobře, kvůli němu teda půjdu, ale s Jungkookem se bavit nebudu!" prohlásím.

,, Nikdo, tě nutit nebude," poznamená.

Zajdu si dát sprchu a přemýšlím nad tím co si obleču.

Nakonec zvolím černé kalhoty s  červeným svetrem a na hlavu si dám bílou čepici. Kruhy pod očima schovám za brýle a pohledem do zrcadla zhodnotím svůj vzhled.

,, No lepší už to nebude," řeknu si pro sebe a vyjdu z pokoje, kde už na mě v obýváku čeká Yoongi.

Sraz máme kolem sedmé a vzhledem k tomu, že to máme kousek, tak vyrazíme těsně před sedmou.

Bar je dost narvaný, ale my máme naštěstí rezervaci.

Hobi, Namjoon, Jin a Tae už sedí u stolu. Hobi doslova vystřelí od stolu, když nás uvidí. Popadne mě do náruče a pevně obejme.

,, Děkuji že jsi přišel, moc to pro mě znamená," prohlásí nadšeně.

,, Hobi, přeji ti všechno nejlepší a je mi trapně, protože pro tebe nemám žádný dárek. Yoongi mi to řekl před chvílí a já neměl čas ti něco koupit, ale zítra se hned po něčem podívám," omluvím se mu.

,, To po tobě nechci, stačí že jsi tady, to je pro mě dostatečným dárkem," odpoví.

,,  Ale i tak ti ho koupím a ne proto že musím, ale proto že chci," vysvětlím mu.

,,Tak dobře," odpoví Hobi a znovu mě obejme.

Sednu si dozadu mezi Jina a Hobiho.

Vedle Jina sedí Namjoon a Tae na kraji.

Yoongi si sedne vedle Hobiho a vedle něj zůstane volné místo pro Jungkooka.

Kluci se zmíní o tom, že je Jungkook ještě v práci, ale že za chvíli dorazí a já si začnu nervózně pohrávat se skleničkou.

,, Bude to v pohodě, uvidíš," řekne Hobi a položí mi ruku na rameno, abych se uklidnil.

,, Ale ale copak se slaví, že bych se přidala?" ozve se najednou ten nejodpornější hlas co znám.

Doufal jsem, že už ho nikdy neuslyším a hlavně neuvidím jeho majitelku.

Všichni ztuhneme a podíváme se jejím směrem.

,, Nic co by tě mělo zajímat," prohlásí Yoongi a já vidím jak se musí hodně držet, aby neřekl něco horšího, protože nechce ničit Hobiho oslavu.

,, Kde máte Jungkooka? Chci s ním mluvit," zeptá se.

Nikdo ji neodpoví.

,, Tak já se stavím až tu bude," prohlásí a než odejde tak se na mě nezapomene usmát.

,, Já jí zabiju, ta čubka už mě dlouho srát nebude. Jak si může jen tak přijít, jako by se nic nestalo? Všimli jste si jak se dívala na Jimina a jak se usmála? Ta kurva něco chystá, tím jsem si jistý!" začne zuřit Tae.

Když se nám ho podaří uklidnit, tak dorazí Jungkook a vypadá naprosto úžasně.

Popřeje Hobimu, předá mu dárek a sedne si vedle Yoongiho.

Začne se bavit s klukama, ale já se nezapojuju. Jen potichu popíjím svoje pivo a poslouchám.

Sem tam se na něj po očku podívám, ale když ke mně stočí pohled tak uhnu.

Vypráví nám jak do kavárny, kde pracuje, chodí jedna starší paní, hádá tak kolem osmdesáti let a dává si každý den cappuccino a kousek medovníku.

Prý ho oslovuje ,,drahoušku" a dnes mu řekla, že kdyby byla mladší tak by ho pozvala na rande.

Všichni se tomu zasmějí a dokonce i já mám na tváři úsměv.

Úplně si tu scénu představuju.

,, Ty snad dokážeš oblbnout každého, chudák stařenka, netuší jaký drahoušek jsi!" prohlásí Jin.

,, Vidím, že je zde veselo?" ozve se zase ten hlas a jeho majitelka se bohužel vrátila.

Podívám se na Jungkooka a ten je k mému překvapení vzteky bez sebe.

,, Vypadni odtud nebo se neudržím a něco ti udělám!" upozorní ji.

,, Ale Jungkookie, takhle by ses ke mně neměl chovat, teď když spolu čekáme dítě," prohlásí.

,, Cože spolu....?" zařve Jungkook.

Všichni jsme jak opaření.

,, Čekáme spolu miminko, jsi rád?"

Musíme naplánovat svatbu, promluvit si o tom kde budeme bydlet a tak. Už se nemůžu dočkat, budeš tatínek," řekne s falešným úsměvem.

,, Tak to ti asi muselo přeskočit, já rozhodně žádný tatínek nebudu, to bych totiž s tebou musel spát a k ničemu takovému mezi námi nedošlo."

,,  Ale došlo, jen si vzpomeň, vždyť nás viděl i Jimin spolu v posteli, že Jimine?" zeptá se a podívá se na mě.

Je mi zle, musím na vzduch nebo zkolabuju, zvednu se, ale zatočí se mi hlava.

Jungkook se ke mně chce dostat, aby mi pomohl, ale Hobi je rychlejší.

Chytne mě, pomůže mi vstát a jde se mnou ven.

Tak tohle je úplný konec.

Jungkook si musí Jisso vzít.

Máme tu zákon který nařizuje, že pokud dívka otěhotní a není vdaná, tak ten kluk co to má na svědomí si ji musí vzít.

Navíc svatba se dělá co nejdříve, aby se dítě narodilo už v manželském svazku.

,, Jimine je mi to moc líto," řekne Hobi.

Nedokážu odpovědět, mám strach, že když otevřu ústa tak začnu zvracet.

Jungkook bude otec.