Sedíme s Jiminem v kuchyni u stolu a připravujeme se na zítřejší test.

Na začátku školního roku jsem nabral hodně špatných známek a pokud chci pokračovat na této škole, tak musím zabrat, vím to, jenže ono se to řekne lehce a hůř se to potom dělá. Hlavně když máte kolem sebe lidi co vás pořád někam zvou a pak vám nezbývá čas na to abyste se pořádně vyspali natož se učili do školy.

V matice jsem se díky Jiminovi zlepšil, ale teď to musím ještě zachránit i v dalších dvou předmětech.

Jenže i když se snažím sebevíc tak se nemůžu soustředit.

Jimin sedí naproti mě jednu nohu má pokrčenou na židli a opírá se o ni rukou ve které drží tužku.
Dívá se do učebnice, kterou má před sebou otevřenou a sem tam si něco zapíše do sešitu.

To by nebylo nic neobvyklého jenže konec té tužky má vložený ve svých ústech a hraje si sní.

Chvíli ji svírá zuby, potom zase rty.

Nemůžu z něj spustit oči.

Hlavou mi běží představa, že má v ústech úplně něco jiného.

Olíznu si rty a polknu na prázno.

V tu chvíli ke mně zvedne pohled a zarazí se, když si všimne jak se na něj dívám.

,, Co je?" zeptá se.

,, Nic, jen se nemůžu soustředit," odpovím.

,, Proč, co tě rozptyluje?" vyzvídá.

,, Tvoje tužka!" prohlásím.

,, Moje tužka, jak tě může rozptylovat?"

,, Zřejmě si to neuvědomuješ, ale už nějakou dobu si ji dáváš do pusy, okusuješ ji a svíráš svými rty."

,, Je to strašně sexy a já jen přemýšlím jaké by to bylo kdyby tvoje rty svírali úplně něco jiného," řeknu zastřeným hlasem a zakmitám obočím.

Jimin vybuchne smíchy a odloží tužku na stůl.

,, To mi chceš říct, že je to moje vina, že se nedokážeš soustředit na učení?"

,, Přesně, všechno co děláš mě rozptyluje.
Proč jsi pořád tak sexy? Nedokážu myslet na nic jiného než na to, jak budeš pode mnou vzdychat a křičet moje jméno!"

,, Tak já půjdu do svého pokoje abych tě nerozptyloval," prohlásí a začne vstávat od stolu a balit si věci.

,, Ne.Ne.Ne. Nikam nechoď, to by se mi stýskalo, chci tě mít u sebe," rychle ho zastavím a udělám smutný obličej.

,, Dobře, ale uděláme dohodu, ty se přestaneš na mě dívat a začneš se konečně učit, jinak odejdu."

,, Potom si tě vyzkouším a když to budeš umět, tak dostaneš odměnu," navrhne Jimin.

 Opravdu a co dostanu za odměnu?" to mě zaujme.

,, Mě! A nechám na tobě co budeš chtít abych ti udělal," odpoví a svůdně se na mě podívá.

Jsem v prdeli!

Teď už se nedokážu soustředit vůbec, hlavou se mi rozběhnou myšlenky na to co budu s ním dělat a můj pták už je z toho v pozoru.

,, Čas běží, tik tak tik tak, čím dřív to budeš umět tím dřív bude odměna," popožene mě.

,, Nebo ji nechceš?" Zeptá se.

,,Jasně, že chci!" vykřiknu a začnu listovat v sešitě.

Po dvou hodinách ležím uspokojený ve své posteli a Jimin je ke mě přitulený a hladí mě na hrudi.

,, Pokud mi po každém učení budeš dávat takové odměny, tak se ze mě brzo stane vzorný student," prohlásím.

,, Jen si nejsem jistý jestli to byla odměna pro mě nebo pro tebe?"

,, To byla tvoje odměna a teď je řada na mě abych si vybral tu svou," odpoví a olízne mou bradavku.

,, Opravdu a co by sis přál?" zeptám se a přitáhnu si ho k polibku.

Jenže než se naše rty dotknou, tak se ozve zvonek.

Proč jsme ho jen zpravovali?

,, Koho to sem čerti nesou, nikam nejdu, nejsme doma," prohlásím a začnu Jimina líbat.

Jenže ten za těmi dveřmi je neodbytný a o zvonek se opře, takže se v našem bytě rozléhá nepříjemný zvuk.

Jimin chce vstát, ale já ho zastavím.

,, Zůstaň hezky tam kde jsi a já to rychle vyřídím a potom budeme pokračovat tam kde jsme přestali."

Obleču si tepláky s tričkem a vyjdu z pokoje ke dveřím.

Doufám, že je to důležité, protože jinak toho dotyčného zabiju, že mě donutil vstát od Jimina.

Otevřu dveře a spadne na mě Tae.

,, No to je dost, to jsi chrápal nebo co?" zeptá se a protáhne se kolem mě do bytu.

,, Donesl jsem pivo, co budeme dělat, pustíme si nějaký film?"

,, Tae dnes se mi to nehodí, co kdybys přišel jindy." Snažím se ho zbavit.

,, Ale vždyť jsi mi slíbil, že budeš se mnou. Víš jak je tento den pro mě těžký," řekne vyčítavě a sedne si na gauč.

Do prdele, úplně jsem na to zapomněl, dnes jsou to čtyři roky co zemřel jeho mladší bratr Min Jeong.

,, Promiň úplně jsem na to zapomněl. Samozřejmě budu s tebou a můžeme si pustit nějaký film," řeknu.
,, Ale co teď s Jiminem, jak ho dostanu ze svého pokoje?" pomyslím si.

Jimin to ale vyřeší za mě, vyjde z pokoje a v ruce drží učebnici korejštiny.

,, Našel jsem ji, byla u tebe v pokoji," řekne.

" Jé ahoj Tae, co ty tady, něco se slaví?" zeptá se.

,, No to zrovna ne, před čtyřmi roky zemřel jeho mladší bráška, každý rok spolu trávíme v tento den společný večer, jenže letos jsem na to zapomněl," vysvětlím Jiminovi.

,, Tak to je mi moc líto, nechám vás tu spolu a zalezu si k sobě do pokoje," prohlásí.

,, Zůstaň s námi, prosím, nechci abys odcházel, jen si dáme pivo a pustíme si film," zastaví ho Tae.

Jimin si sedne vedle něj z jedné strany a já z druhé.

Každý si otevřeme pivo a já pustím televizi. Zatím co hledám nějaký film, tak se Jimin Taeho zeptá na jeho bratra, co se mu stalo, že zemřel.

,, Měli jsme autonehodu," začne Tae.

,, Bráška měl v ten den ve škole besídku a právě jsme se z ní vraceli. Táta řídil a máma seděla vedle něj ve předu. Vždycky jsem sedával vzadu na pravé straně a bráška na levé, jenže ten den si to chtěl vyměnit a já souhlasil."

,, Kousek od domu nám nějaký opilec nedal na křižovatce přednost a napálil to do nás. Rovnou do pravých zadních dveří. Bráška byl na místě mrtvý. Já skončil se zlomenou rukou a nohou v nemocnici, máma měla něco s krční páteří a otřes mozku. Táta z toho vyvázl jen s oděrky.

,, Mám ještě o rok mladší sestru Jenny, ale ta v ten večer s námi nejela, protože byla nemocná a hlídala jí babička. Ten opilec měl jen zlomenou nohu a naražená žebra, skončil ve vězení na 5 let."

Jimin ho obejme, když vidí, že Tae pláče. ,, To mě moc mrzí."

Vyberu nějaký film a pustím ho.

Mlčky ho sledujeme a já přehodím ruku na opěradlo za Taeho hlavu. V tu chvíli se mé ruky dotkne Jiminova ruka.

Podívám se na něj a on se na mě usměje. Propleteme si prsty a do konce filmu takto zůstaneme.

Když Tae odejde tak vezmu Jimina do náruče a zeptám se:

,, Tak kde že jsme to skončili?"