Neměl jsem v nejmenším plánu mluvit o své rodině a už vůbec mu přiznat jak osamělé bylo moje dětství. Ale když se mi svěřil s tím jak jeho máma trpí kvůli novému příteli, tak to ze mě samo vypadlo. Najednou ho vidím jinak a cítím, že mu můžu věřit. Z jeho slov bylo poznat jak moc mu táta chybí a dokonce si dovolím tvrdit, že kdyby nezemřel, tak by se nikdy nepřidal k G-Dragonovi do party. 

Sice jsem tvrdil, že se v tom nechci už hrabat, ale v hlavě mi pořád leží otázka ,,Proč si vybrali právě mě?"

Potřebuju znát odpověď, abych to mohl konečně uzavřít.

,, Jungkooku, proč jste si tenkrát na základce vybrali zrovna mě?" zeptám se. ,,Byli tam stovky dalších studentů, ale zaměřili jste se hlavně na mě." 

Jungkooka to zarazí a není moc nadšený, že toto téma znovu otvírám. Zrovna teď, když už to mezi námi vypadá, že spolu začínáme vycházet.

,, Nebyl jsi to jenom ty, bylo jich mnohem víc co si G-Dragon vybíral ke své hře. Jenže na tebe se zaměřil nejvíc." odpoví.

,, Proč? Co jsem udělal?" zeptám se.

,, Právě že nic, je to moje vina. Nevím jestli si na to vzpomínáš, ale tenkrát jsi si mě prohlížel a já si tě všimnul. Já vůl tehdy plácnul, že se na mě díváš jako bys mě chtěl ošukat. Od té chvíle nebyl den abych si to nevyčítal a neříkal si,, Proč jsi jen nedržel hubu!"
G-Dragon se toho totiž chytil a to jak jsi zčervenal a nevyvrátil moje slova, bral jako potvrzení mých slov."

,, Nesnášel gaye, sice o tom nemluvil, ale proslýchalo se, že nachytal svého otce jak si to rozdává se svým kolegou v ložnici u nich doma. Sice netuším jestli je to opravdu pravda, ale hodně věcí tomu nasvědčuje. Ze začátku o svém otci mluvil s velkým respektem, pořád se vychloubal, že bude jako on, ale pak najednou ze dne na den ho začal nenávidět a úplně otočil."

,, Bylo mi tě líto, ale nevěděl jsem jak ti mám pomoct, abych to sám neschytal."

,, Když G-Dragon tenkrát vymyslel, že ti načůráme do bot, tak jsem to odmítl udělat. G-Dragon mě chytil pod krkem, přirazil na skříňku a začal mi vyhrožovat. Pokud bych to neudělal, tak by to bral jako zradu a začal by mi dělat to samé co tobě."

,,  Tehdy jsem se ho vážně bál a on to věděl."

,,  Všiml si toho jak se mi příčí, že ti dělají všechny ty věci a trval na tom, abych se všeho osobně zůčastnil."

,,  Když ti tenkrát strčil tu hlavu do záchodu a spláchnul, došlo mi, že už to zašlo opravdu daleko, ale nevěděl jsem jak ti mám pomoct." 

,, Druhý den jsi nepřišel do školy a já měl o tebe strach. Tví spolužáci mi dali tvou adresu a já se rozhodl tě navštívit, abych věděl vědět že jsi v pořádku. Jenže mi nikdo neotevřel."

,, G-Dragon se dozvěděl, že se o tebe zajímám a dostal jsem nakládačku, abych si zapamatoval, že nemám mít s tebou soucit."

,, Na jednu stranu se mi ulevilo, když jsi se nechal přeřadit na jinou školu. G-Dragon zuřil a začal chodit za školu. Ke konci školního roku, tam nechodil už vůbec.

,, Poslední rok na základce proběhl už celkem v klidu, G-Dragon se ve škole ukázal jen párkrát a to většinou skončil v ředitelně kde se řešili jeho neomluvené hodiny. Všem se dost ulevilo, protože už nikdo nikoho nešikanoval."

,, Podle toho co říkali kluci, tak se chytil jiné party a začal prodávat drogy."

,, Po nástupu na střední školu jsem ho už neviděl a stejně tak nikoho z party." 

,, Jimine vím, že o moji omluvu nestojíš, ale je mi to vážně líto. Sám se za sebe stydím, že jsem byl takový srab a nezabránil tomu. Kdyby to šlo vrátit, tak bych to udělal."

Jungkook se odmlčí a já se na něj mlčky dívám. Jeho přiznání mě zaskočí a při pohledu do jeho očí vidím, že mluví pravdu a je mu to opravdu líto.

Vybavím si, že tenkrát u nás opravdu někdo zazvonil, ale než jsem stihnul otevřít, tak už za dveřmi nikdo nebyl.

,, Věřím ti a tvou omluvu přijímám," řeknu a Jungkook si oddechne.

Asi ho to opravdu trápilo víc než jsem si myslel. Sám najednou taky cítím velkou úlevu, konečně znám celou pravdu a můžu to v sobě uzavřít a jít dál.

                                                                                               ***

Dnes máme vystoupení, škola si pronajala velkou sportovní halu, abychom se tam všichni vešli společně s rodiči a kamarády. 

Všechno to začne ve 14.00 odpoledne.

Zahájí  to partička kluků ze čtvrtého ročníku svým tanečním vystoupením a potom se to postupně střídá, tanec, zpěv a krátká divadelní představení.

Já s Jungkookem máme být na řadě s naším tancem asi kolem páté hodiny.

Jungkook je hrozně nervózní což mě překvapuje. Vždycky působí tak suverénně, ale teď se třese a pořád si mne prsty.

Taky jsem malinko nervózní, ale snažím se na to nemyslet.

Přejdu k němu a chytnu ho za obě ruce. Podívá se na naše ruce a vyhrkne zoufale:

,, Já to nezvládnu, bojím se že si špatně lehnu a ty přese mě nebudeš moct přeskočit!"

,, Uklidni se, lehneš si určitě správně," snažím se ho uklidnit.
,, Ale co když spletu kroky a všechno zkazím? Budeš mě za to nenávidět! pokračuje dál.

,, Jungkooku!" zvýším hlas, aby mě konečně začal vnímat.

Podívá se konečně na mě a já pokračuji v uklidňování.

,, Všechno bude v pohodě, teď se pořádně nadechni a vydechni, znova nádech a výdech." 

Zabere to a Jungkook se začne pomalu uvolňovat.

,, Jsi skoro tak dobrý jako já, takže to určitě spolu zvládneme," rýpnu si do něj a doufám, že ho to trochu nakopne a odvede jeho pozornost.

,, Jak skoro dobrý jako ty? Jsem stejně dobrý!" brání se.

,, Přesně tak, takže tam teď spolu naběhneme a ukážeme jim jak to dva nejlepší tanečníci spolu zvládnou. Souhlasíš?"

,, Souhlasím a díky tohle jsem potřeboval slyšet." Odpoví.

,, Tak Jimin a Jungkook! Jste na řadě!" zařve na nás učitel.

Podíváme se na sebe. ,, Tak jdeme na to!" prohlásím a Jungkook přikývne.

Na podium vejdeme společně a publikum nás přivítá bouřlivým potleskem.

Pod podiem stojí kluci a drží transparent na kterém je napsáno ,,JIKOOK".

Oba se tomu zasmějeme a stoupneme si na svá místa.

Začne hrát hudba a oba zapomeneme na nervozitu.

Odtancujeme část choreografie a na řadu přichází můj přeskok. Podívám se na Jungkooka jestli je připravený a on na mě kývne, že je v pohodě a ví co přijde.

Rozběhnu se a přeskočím ho. Jakmile dopadnu za jeho hlavu a nohama se dotknu země, ozve se neskutečný řev publika.

Dokončíme náš tanec a když skladba skončí tak se obejmeme. 
,, Zvládli jsme to," řeknu nadšeně.

Ukloníme se publiku a odejdeme z pódia.

Začneme se připravovat na naše hudební vystoupení. Sice budeme zpívat až jako poslední, ale musíme být připravení.

Kluci za námi vběhnou do šatny a jsou naprosto unešení z našeho vystoupení.

,, Teda v jednu chvíli jsem si fakt myslel, že ti Jiminova noha skončí v obličeji, to by teprve byla show," prohlásí Yoongi.

,, Já si to taky myslel. Když s tím přeskokem přišel učitel, tak mě málem jeblo. Opravdu jsem mu nevěřil, že by to mohl zvládnout." přizná se Jungkook.

,, To je fakt, bál se že mu stoupnu do úsměvu a udělám tam piruetu. Ze začátku míval zavřené oči." Prozradím ostatním.

,, Netvrď mi, že ty by ses nebál, kdybych měl přes tebe skákat?" přimhouří na mě oči.

,, Tak to rozhodně!  Kdyby ti to náhodou nevyšlo a spadnul bys na mě, tak je ze mě placka!" zhrozím se.

,, Tak už to uznej, že je Jimin dobrej!" naléhá Tae na Jungkooka.

,, Uznávám je fakt dobrej," odpoví a usměje se na mě.

Jdeme si sednout na chvíli do publika, abychom se podívali na naše spolužáky, ale ve chvíli kdy se začne blížit naše závěrečné vystoupení tak se přesuneme zpět do zákulisí.

Vezmeme si mikrofony a stoupneme si k naší učitelce, která nás bude doprovázet na klavír.

,, Nebojte se kluci, to zvládnete, já vám věřím." Snaží se nás uklidnit, ale mám spíš pocit, že uklidňuje spíš sebe než nás.

Přijde čas a my vejdeme společně na pódium.

My dva zůstaneme stát uprostřed a čekáme než se usadí za klavír a začne hrát.

První začne zpívat Jungkook. Má přivřené oči a jeho hlas je nádherný.  Potom začnu zpívat já a všimnu si, že publikum je naprosto zticha. Podium je ponořené do tmy a jen naše postavy jsou osvětlené.

Když se naše hlasy spojí a začneme zpívat společně tak se ozve potlesk, ale potom zase hned utichne.

Ta píseň je opravdu krásná a já se najednou do ní vcítím. Ta slova se zdají být tak skutečná a já  doslova cítím všechnu tu bolest, zoufalství a lásku k osobě, která nikdy nebude moje. Ke konci písně se k sobě otočíme čelem a působí to dojmem, jako bychom si ta slova zpívali vzájemně.

Jako by ten text písně byl o nás.

I když píseň skončí, tak se stále vzájemně díváme do očí.

Probere nás až potlesk a učitelka, která nás oba obejme.

Celá hala tleská ve stoje a vykřikují naše jména.

Ukloníme se a odejdeme z pódia.

,, Kluci moji, to byla taková krása, přesně takto jsem si to představovala," prohlásí učitelka dojatě a v očích se ji lesknou oči.

,, My jsme vás rozplakali?" zeptám se.

,, Ano, pane Parku, rozplakali jste mě," řekne a odejde.

Vezmu si věci a vydám se za klukama, ale najdu jenom Taeho, zbytek někam odběhl.

,, Promiňte hoši, ale můžete mi říct kde najdu Jeon Jungkooka?" osloví nás jedna tmavovlasá paní.

,, Je ještě v zákulisí, ale za chvíli přijde," odpovím.

,, Já pro něj zajdu," nabídne se Tae.

Zůstanu tam tedy s ní sám.

,, Ty jsi s Jungkookem tancoval a zpíval, že?"

,,  Ano, paní....," podívám se jí do očí a hned vím kdo to je.

,, ......Jeonová, jmenuji s Park Jimin.

,, Jak víš kdo jsem?" diví se.

,, Poznal jsem vás podle očí, Jungkook má úplně stejné," odpovím a usměju se.

Ona se taky usměje a i ten úsměv mi okamžitě připomene Jungkooka.

,, Jimin, to jméno už jsem někde slyšela," řekne si pro sebe a trochu se zamračí jak se snaží vzpomenout.

,, Jasně už vím, Jungkook o tobě mluvil, když přijel na moje narozeniny," řekne a je vidět, že je ráda, že si vzpomněla.

,, Opravdu?  Hádám, že moc hezké věci o mě zřejmě neříkal, nezačali jsme spolu zrovna nejlépe," řeknu s úsměvem.

,, Právě naopak, mluvil o tobě jako o skvělém tanečníkovi, zpěvákovi a tvrdil, že jsi i premiantem třídy, myslím si, že na tebe žárlil, protože jsi lepší než on, ale nech si to pro sebe." řekne mi potichu a pak s zasměje.

,, Nejsem lepší než on, je stejně dobrý tanečník a rozhodně lepší zpěvák než jsem já. Sice mi jde učení o něco líp než jemu, ale to nic neznamená," prohlásím.

,, Podle toho co jsem dnes viděla, tak jste oba skvělý. Konečně našel sobě rovného a bude ho to nutit na sobě víc pracovat," odpoví mi.

,, Mami!" Ty jsi přijela!" vykřikne Jungkook a běží směrem k nám a svou mámu obejme.

,, Ahoj Jungkookie, to bych si nenechala ujít, byl jsi skvělý," řekne paní Jeonová. ,, Oba jste byli skvělí," dodá a mrkne na mě.

,, Děkuju, ale bez Jimina bych to nezvládl," odpoví a podívá se na mě.

,, Máš zde taky rodiče Jimine?" zeptá se paní Jeonová.

,, Ne, nemám, nemohli přijet," odpovím.

,, Tak v tom případě vás oba zvu na večeři!" prohlásí.