,, Jungkooku já tě zabiju, co jsi to nalil do mého šampónu!" zařve Jimin z koupelny.

Sedím na gauči a čekám na to až vyjde ven.

Otevřou se dveře a Jimin je rudý vzteky a jeho vlasy jsou růžové.

,, Nádhera! Vypadáš jak cukrová vata, úplně jsem na ni dostal chuť," směju se.

,, Proč si to udělal?" hodí po mě vražedným pohledem.

,, Protože mě ty tvoje blonďatý vlasy už neskutečně serou, tak proto," odseknu a odejdu pryč z bytu.

Co začal Jimin chodit do naší třídy, tak se stal středem pozornosti a to hlavně u holek.
Sice vím, že u něj nemají šanci, ale štve mě to.

Pořád si šuškají o tom jak je skvělý, mluví o jeho krásném zpěvu, tanci, rozplývají se nad jeho roztomilostí a milují ty jeho blonďaté vlasy.

Už to nemůžu poslouchat.

Před třemi dny přišla Yo-na k naší lavici a zeptala se Jimina jestli je pravda, že není na holky.

Odpověděl ji že je to pravda, ale že nemá problém v tom se s ní kamarádit.

,, Tak to je škoda, jako kluka bych tě hned brala," řekla smutně.
,, Ale jako kamaráda...," na chvíli se odmlčela a potom pokračovala. ,, Vlastně proč ne, těch není nikdy dost."

,, A co já, mě bys nebrala? Já na holky jsem?" navrhl jsem ji sebe.

,, Ne, nebrala, s blbci nechodím," setřela mě a odkráčela pryč.

Jimin se s Taem a Felixem mohli potrhat smíchy.

,, Tak ta ti to dobře nandala," prohlásil Tae a plácnul si s Jiminem.

To už bylo na mě moc, Jimin začínal být mnohem oblíbenější než já a všichni mu zobali z ruky.

Při cestě ze školy mě napadl ten ďábelský nápad s barvou. 

Nebylo těžké ji přimíchat Jiminovi do šampónu a péče na vlasy co používá.

Stačilo si jen počkat na ten správný okamžik a dnes právě nastal.

Už se nemůžu dočkat toho, co na to budou všichni ve škole říkat.

Jimin to ale vyřeší tak, že si nasadí čepici a vlasy pod ní schová.

Když vejde učitelka do třídy tak si ho hned všimne.

,, Pane Parku, co ta čepice, okamžitě ji sundejte, je to proti pravidlům školy!" upozorní ho.

Jen se na něj usměju, když si jí začne sundávat. 

Celá třída zalapá po dechu včetně učitelky.

,, To nemyslíte vážně, do zítřka tu barvu odstraňte, tady nejsme v cirkuse, ale ve škole! prohlásí.

,, Ano, paní učitelko, omlouvám se," řekne Jimin.

O přestávce se k naší lavici nahrnou holky a jsou zklamané, že musí tu barvu odstranit.

Jimin se jim s těmi růžovými vlasy líbí a podle nich je ještě roztomilejší.

Jsem nasraný, protože tahle moje pomsta mi nevyšla.

Ale udělám jednu velkou chybu a to tu, že podcením protivníka. Jak mě jenom mohlo napadnout, že mi to projde bez odezvy?

Jimin mi dá do pokoje cvrčka.

Celou noc nespím a hledám toho zmetka, abych ho umlčel.

Chytím ho až v pět ráno, ale bohužel ho nechtěně zabiju. To má Jimin štěstí, jinak by totiž skončil u něj v pokoji, aby z toho taky něco měl.

Když se ráno s Jiminem setkám v kuchyni, tak se jen provokativně zeptá:

,, Jak jsi se dnes vyspal? Já naprosto báječně" a rozesmátý odejde do školy.

Kluci si ze mě celý den dělají srandu, že vypadám s těmi kruhy pod očima jak po flámu.

Několikrát během vyučování usnu, ale naštěstí si toho nikdo z učitelů nevšimne.

Odpolední trénink zvládnu jenom díky kávě a Red Bullu.

Jakmile však dorazím domů, tak jdu hned spát.

Teď ještě vymyslet pomstu.

Druhý den vyrazím do obchodu pro banánové mléko a koupím si jich rovnou pět ať mám do zásoby. Procházím mezi regály s drogerii a zaslechnu, jak se tam dvě starší ženy baví o jednom výrobku.

,, Ježíš, to tak strašně smrdí, že bych to nechtěla domů ani zadarmo!" pronese ta první.

,, To máš pravdu, proto je to tak moc slevněné, jinak by to nikdo nekoupil," souhlasí ta druhá.

To mě zaujme..

Počkám až odejdou a jdu se podívat o čem to mluvili.

Je to takový ten voňavý stromeček co se dává na záchod, nebo do auta. Jenže tento nevoněl, ale smrděl jak prase a vůní kterou to mělo napodobovat, jsem neidentifikoval.

Tak jich vezmu rovnou 10.

Jimin je někde venku s Mingyuem, tak mám dostatek času.

S kolíčkem na nose pečlivě rozvěsím stromečky po celém Jiminově pokoji.

Usadím se na pohovku a čekám než přijde.

Když konečně dorazí, tak projde kolem svého pokoje do kuchyně, ale zarazí se.

,, Nezdá se ti, že tu něco smrdí?" zeptá se.

,, Ne, já nic necítím," odpovím a dívám se jakože dál na televizi.

Samozřejmě že lžu, ten smrad už prosakoval i do obýváku.

Ještě, že dnes budu spát u Lisy.

Jimin si vezme láhev vody z lednice a přejde ke svému pokoji.

Podívám se na něj a čekám.

Otevře dveře a z jeho pokoje se vyvalí neskutečný smrad.

,, Ježíš co je to za puch, měl by sis tam občas vyvětrat!" prohlásím, vypnu televizi a odejdu z bytu pryč.