Probudí mě bouchání na dveře.

,, Do háje, kdo to sem leze tak brzo ráno?"

Odstrčím od sebe Lisu a obleču si spodní prádlo a tričko.

Protože netuším kdo to je, tak není vhodné jít otevřít nahý.

Při cestě ke dveřím kouknu na hodiny a zjistím, že zase tak brzo není, je kolem půl jedenácté, takže to zřejmě bude můj nový spolubydlící.

Otevřu dveře a při tom si mnu obličej, abych se trochu probral.

Za dveřmi stojí blonďatý kluk a kolem něj tři kufry.

Moc si ho neprohlížím, jen mu pokynů ať jde dál a pomůžu mu s jedním kufrem.

Vejde dovnitř a zastaví se uprostřed obýváku, který je spojený s kuchyní.

V tomto bytě se nachází ještě dva pokoje a jedna malá koupelna, kde je sprcha, umyvadlo, záchod a pračka se sušičkou.

,, Tohle bude tvůj pokoj a ukážu na dveře vlevo."

,, Jmenuju se Jeon Jungkook a vítám tě.
Pokud ti to nebude vadit, tak tě tu nechám a vratím se ještě na chvíli do postele. Promluvíme si později a všechno ti vysvětlím."

,, Ahoj, já jsem Park Jimin, klidně běž, já si zatím vybalím věci," odpoví a já odejdu do svého pokoje.

To jméno je mi povědomé, ale nemůžu si vzpomenout kde jsem ho slyšel.

Zalezu si do postele a v momentě usnu.

Po hodině a půl se probudím a zjistím, že postel vedle mě je prázdná.

,, Lisa už zřejmě odešla," pomyslím si, ale najednou zaslechnu její hlas v obýváku.

Vstanu a hodím na sebe jen tepláky, protože tričko už na sobě mám.

Vyjdu z pokoje a zjistím, že Lisa sedí u stolu spolu s mým spolubydlícím a něčemu se smějí.

Když si mě Jimin všimne, tak se zarazí a má v očích takový zvláštní výraz.

Bez jediného slova se zvedne a odejde do svého pokoje.

Je to divné, podívám se na Lisu a ta jen pokrčí rameny.

,, Už musím jít, ale sejdeme se třeba zas večer, co ty na to?"

,, To by šlo, ale ještě si dáme vědět," odpovím a ona se ke mě natáhne pro pusu na rozloučenou.

,, V noci jsi byl úžasný," zašeptá.

,, Já vím," odpovím a plácnu ji přes zadek, když se otočí k odchodu.

Jen co se za ní zavřou dveře, tak si vlezu do koupelny dát sprchu.

Z koupelny vycházím jen s ručníkem kolem pasu, dělám to tak běžně, takže proč měnit své zvyky kvůli novému spolubydlícímu. Snad s tím nebude mít problém a pokud jo, tak to bude jeho problém né můj.

Přesto mě zaskočí, že sedí na sedačce a čte si.

Zvedne oči od knihy a sjede pohledem celé moje tělo od hlavy až po paty. Potom se bez jediného slova vrátí ke čtení.

Nevím co si mám myslet, ty jeho pohledy jsou zvláštní a já se pod nimi cítím nesvůj.

Zalezu do svého pokoje a hodím na sebe čisté oblečení. Sice chvíli váhám, ale pokud mám s Jiminem bydlet v jednom bytě tak se musíme seznámit a prolomit ledy. Jinak to bude na hovno.

Vrátím se za ním do obýváku a sednu si vedle něj na sedačku.

Překvapí mě jeho reakce, protože najednou ztuhne a vypadá jako by očekával, že na něj zaútočím.

Zřejmě bude jeden z těch šprtů co jen leží v knížkách a nemá žádné kamarády.

,, Tak Jimine, odkud jsi?" zeptám se opatrně.

,, Z Busanu," odpoví.

,, Vážně? To já taky," zaraduju se.

,, Já vím!" vyprskne odměřeně.

,, Počkat jak to můžeš vědět, někdo ti to řekl? hledím na něj překvapeně.

,, Nikdo mi nic neřekl, bohužel, jinak bych tu nebyl. Znám tě ze školy, ty si mě asi nepamatuješ?" Zatváří se otráveně.

,, Nepamatuju, měl bych?" divím se protože ho opravdu  vidím poprvé.

,, Měl bys, 3 roky jsi mě i se svou partičkou ve škole šikanoval a dělal mi ze života peklo. Musel jsem přejít na jinou školu. Ještě pořád si nevzpomínáš???" zvýší na mě svůj hlas.

Dívám se na něj a marně pátrám v jeho obličeji, ale nevybavuji si ho.

Pak ale pozvedne obočí a já ho poznám.

,, Ty jsi Kulička Park!" vykřiknu.

,, Jo tady tou debilní přezdívkou jste mi říkali," řekne naštvaně.

,, Změnil jsi se, vůbec jsem tě nepoznal," přiznám.

,, Jo změnil, ale ty moc ne, vypadáš pořád stejně," odpoví.

,, Hele asi je na to pozdě, ale promiň mi to, tehdy jsem byl hroznej kokot," řeknu.

,, To máš pravdu je už pozdě a upřímě ti na tvou omluvu seru. Nemáš nejmenší tušení co jsem si prožíval a myslíš si, že když řekneš promiň, tak bude všechno v pohodě a budeme kámoši?" odsekne a zvedne se z gauče.

,, Nechápu, co jsem komu udělal, že musím sdílet byt zrovna s tebou. Kdyby byla jiná možnost, tak bych toho hned využil, ale bohužel není, takže to budu muset vydržet.
Jen chci abys věděl, že tě nenávidím a rozhodně nemám v plánu se s tebou kamarádit," prohlásí a jeho oči mi prozradí, že to myslí naprosto vážně.

Nestačím mu na to nic říct, protože se otočí na patě a s prásknutím dveří zmizí ve svém pokoji.

,, No Jeone tak tohle nedopadlo podle tvých představ, šance že ti pomůže zlepšit si známky je v háji," pomyslím si.

Na základce jsem byl v partičce kterou vedl G-Dragon a šikanovali jsme každého kdo malinko vyčníval z davu.

Na Jimina si vzpomínám, byl menší než já a měl silnější postavu.

Několikrát jsem ho přistihl jak mě pozoruje a jen tak ze srandy plácnul, že se na mě dívá jako by mě chtěl ošukat a on se začervenal.

Nevím jestli to bylo proto, že jsem ho odhalil nebo jenom tím, že byl stydlivý, každopádně G-Dragon si toho všimnul a od toho dne ho nenechal na pokoji.

Nesnášel gaye a i když to Jimin nikdy nepřiznal, tak si umanul, že gay je a opravdu si ho vychutnával.

Najednou se zaměřil hlavně na něj a věci které mu prováděl se stupňovali.

Bylo mi Jimina líto, ale bál jsem se G-Dragonovi postavit, abych zabránil šikaně.

Zašlo to tak daleko, že přešel na jinou školu. Dost se mi ulevilo, protože jsem to už nezvládal.

Do teď nechápu, že nám to tehdy prošlo.

Po skončení základky jsem s G-Dragonem přerušil veškeré kontakty a začal žít jinak.

Sice Jimin tvrdí, že vypadám pořád stejně, ale uvnitř jsem jiný.

Už nikdy nechci vědomě nikomu ubližovat.

Mám teď zcela jinou image, netuším proč si to o mě všichni myslí, ale považují mě za playboye školy.

Většina kluků mi to závidí, ale jen proto, že se na mě lepí holky a o sex nemám nouzi.

Jenže i když je sex super a můj pták nijak nestrádá, tak se na mě lepí jen samé méně inteligentní slečny a já nějak vnitřně cítím, že nejsem úplně spokojený.

Podívám se na dveře od Jiminova pokoje.

,, Musím ho přesvědčit, že nejsem tak špatný jak si o mě myslí, je moje jediná naděje," pomyslím si.

Ale jak to mám udělat?