S kousáním nehtů jsem sledoval můj telefon. Sebi před malou chvilkou usnul a já... přemýšlel, jestli mu zavolat. Musel jsem mu to říct. Musel jsem mu ukázat, jak moc mi ublížil. Jak moc mě ničí!

Má rozklepaná ruka pomaličku vystartovala přímo k telefonu, který uchopila a já mohl najít jeho telefonní číslo.

,,Uhm,'' nervózně polknu. Nebyl jsem si jistý, jestli chci slyšet jeho hlas. Jestli jsem na to připravený. 

,,To zvládnu,'' vydechnu. Zvládnu to. Nejsem přeci žádná srábotka. Jsem sice zženštilý, těhotný a napůl žena, ale dokážu mu zavolat. 

S odhodláním jsem Markovo číslo vytočil a telefon si přiložil k uchu. Zvládnu to. Věřil jsem si. Věřil. Stačilo jen, abych mu řekl, že jsem těhotný, jak moc ho nenávidím a... to je všechno! Přesně to mu ale řeknu! Nenechám si ničit život. 

,,Marku?'' Pípnu, když hovor přijal. 

,,Marku musím ti něco říct. Je to důležité! Vím, že... už tě asi nezajímám a že jsem ti ukradený. Už jsi mě přeci ojel a odkopl, ale já to ti musím říct. Musím ti říct  všechno co se od toho stalo! Nenávidím tě! Nenávidím tě za to, že...'' rozplakal jsem se. 

,,Že jsi mě donutil se do tebe zamilovat. Že jsi mě odkopl a jen se se mnou vyspal. Že jsi mi ublížil tak jako nikdo jiný. Zlomil si mi srdce a já tě za to nenávidím, Marku. Zároveň tě ale stále miluju, protože jsem s tebou zažil tak krásné chvíle. Bylo mi s tebou hezky a...'' slzy si setřu. 

,,Neřekl jsem ti o sobě jednu věc. To já Sebiho porodil. Jsem napůl žena a ty... já a ty... čekáme spolu dvojčátka, Marku. Chápu, že tě to nezajímá, ale já ti to musel říct.'' 

,,Tady JinYoung... Markův přítel.''