~ Jackson ~ 

,,Mami? A co tohle?'' Již po několikáté jsem došel ke své mamce, na jejímž klíně seděl můj rozkošný synáček. Dnes jsem měl schůzku s Markem. Proto jsem ji poprosil, jestli by mi Sebiho nepohlídala. A jak všem mohlo dojít, přišla. Dokonce se mi nabídla, že mi pomůže vybrat oblečení. Byla opravdu ráda, že jsem se rozhodl začít znovu randit. Že jsem se rozhodl zapomenout na JaeBuma. Samozřejmě... nikdy na něho nezapomenu. Je mou první životní a největší láskou, která mi dala v životě to nejdůležitější. Sebiho. A já jej navždy budu milovat. Ale vím, že by si můj JaeBumie přál, abych se posunul dál. Abych si našel někoho, kdo se o mě a Sebiho postará. A já tajně, hluboko uvnitř mě doufám, že ten někdo bude právě Mark. 

,,Zlato,'' mamka si povzdechla. 

,,Kolikrát se budeš ještě převlékat? Všechno, co si mi ukázal ti slušelo,'' než jsem se stačil otočit a utéct se převléknout, mamka mě čapla za límeček, který mi začala upravovat. 

,,Chci být krásný.''

,,Jsi krásný,'' pokývala hlavou. ,,A teď ti to opravdu moc sluší, zlatíčko. Vypadáš nádherně,'' svými drobnými dlaněmi mě pohladila po hrudi, kterou zakrývala červená látka mé košile. 

,,Tatíí!'' Od dveří mé ložnice se ozvalo vypísknutí mého synáčka.

,,Copak?'' Hned jsem se na něho otočil. Ani jsem se nepovšiml, že utekl tam. Ještě před malou chvilkou seděl na křesle. 

,,Co to máš,'' bílou látku jsem si od něho převzal, abych ji mohl blíže prozkoumat. Když jsem ji rozložil píchlo mě u srdce. Byla to bílá košile mého JaeBumieho. 

,,Vežmi si ťo, tatí! Tatínek by chtěl, aby sis to vžaal!'' Žažvatlal na mě. A já nijak nenamítal. Rychle jsem ze sebe sundal svou červenou košili a nahradil ji košilí, která patřila mému zesnulému příteli. 

,,Dokonalý,'' vydechl jsem při pohledu do zrcadla. Vypadala opravdu překrásně. Mohl bych se navíc klidně i vsadit, že stále voněla po něm. 

,,Budeš se mu líbit, zlato. Jsi moc krásný.''