Anabeth:

Přesně, jak po nás Zeus chtěl, jsme přesně za měsíc přišli na Olymp.

Ten výslech byl divný. Tím, že na mě mluvil, mě považovali za hlavního svědka.

Kladli mi otázky jako jestli jsem mu viděla pod kapuci a tak. Jako bych snad mohla poznat jeho pravou identitu!

Pcha! Proč bych měla znát nějakého egoistického blba? To, jak mi řekl kočko, mě fakt naštvalo. Co si o sobě myslí?

Po výslechu jsme se všichni shromáždili v trůnní síni. Zeus se postavil, aby přednesl ‚projev‘.

„No, takže po výslechu jsme dospěli k názoru že…“ začal.

„Že jste totální idioti?“ přerušil ho Nico.

Jak si sakra tohle dovolil? Zeus vypadal, že ho zabije. Ale něco na tom bylo divné. Ten hlas mu vycházel z úst, ale nebyl jeho.

„Co jsem to sakra řekl?“ řekl zmateně.

„Ááále, nic moc. Jen jsi nasral bohy.“

To byl zase ten druhý hlas. A teď jsem si všimla, že jedno oko má jiné barvy. Jedno pořád černé, ale to druhé jiné barvy. Z té dálky jsem to nerozeznala.

„Jak to sakra –“ začal Nico.

„To je idiot,“ povzdechl si ten druhý.

„Okamžitě vypadni mému synu z hlavy!“ vybuchl Hádes.

„O.K.,“ odpověděl.

Nicovi se opět vrátila normální barva oka. Co se to sakra děje?

„Je to lepší?“ ozval se Grover.

A zas ten hlas!

„Co to má být?“ naštval se Zeus.

„Řekli jste, že mu mám jít z hlavy tomu klukovi, nezakázali jste mi jít do jiné,“ pokrčil rameny. „Ale tak si říkám, na co chodit jiným do hlavy, když na to můžu i jinak že?“ dodal a zmizel.

„Co to mělo být?“ zeptala jsem se nahlas.

Vtom se otevřely dveře a v nich stál on. Ten, co utekl. Postava v kápi. Lovec.

Zvedl hlavu a posměšně řekl: „Překvápko.“

Jak jsem řekla,je tu druhá kapitola. Nech se líbí.

Au revoir, lidi😘
Anabeth_Jackse