Anabeth:

"Jak jsem říkal, mám pár typů."

Byli jsme v plánovací místnosti. Percy přešel k jednomu z počítačů a něco začal hledat. Na obrazovce se objevili čtyři tváře. A každou z nich jsem znala.

"Jaký máš na ně názor?" zeptal se.

"Ti dva jsou dobří bojovníci ale co tihle?" ukázala jsem na obrazovku.

"Potřebujem někoho kdo ovládá lesní magii a taky léčitelku."

"Fajn. Takže jdeme za nima?"

"Rozdělíme si to. Ty si vezmeš ty dvě holky a já zas kluky. O.K.?"

"Jasně."

*****
Přistála jsem ve srubu z kamene, který voněl po moři. Zdi zdobili korály a na oknech byly květináče s mořskými řasami a sasankami.

Ale jeho obyvatelka tu nebyla. Takže jsem se začala trochu rozhlížet. Něco upoutalo mou pozornost.

Na zdi vysel nad palandou černobílý minotauří roh.

Jako by to všechno bylo jen včera...

~Flashback~

Dvanáctiletá já doběhla ke hlavní budově.

"Cheiróne co se děje?"

"To je on. Zloděj blesku." ukázal na podlahu verandy.

Vedle satyra Grovera ležel na zemi nějaký kluk.

Černé vlasy mu padali do zakrvaveného obličeje. Krev mu tekla i z ran na těle. A v ruce svíral taktéž zakrvavený minotauří roh.

~End Flashback~

Svěsila jsem ho ze zdi a strčila ho do kapsy.

Percy bude mít radost.

"Anabeth?!"

Ve dveřích stála černovlasá dívka s mořsky zelenýma očima.

"Ahoj Grace."

"C-co tu děláš?" ruka jí sjela k pasu kde měla pouzdro s akvamaríny a korály vykládanou dýkou, darem od Poseidóna.

"Zaútočíš na mě?" ukázala jsem na dýku.

"Já...ne." odtáhla ruku od zbraně." No jen výš, Zeus nám udělal přednášku o tom, že si nás tou přísahou zradila a nevím co ještě." zasmála se.

Posadila se na palandu a poklepala na místo vedle sebe.

"Proč si vlastně přišla?" zeptala se, když jsem si sedla.

"Chtěla jsem tě pozdravit. A mám pro tebe jeden návrh... Vlastně od Hurikána."

"Jaký?"

"Jestli se nechceš přidat ke smečce?" vyhrkla jsem.

"Annie, já nevím. Co by na to řekl otec a ani nevím, jak to tam chodí..."

"Změní ti to život k lepšímu. Máš volnost, nemusíš se zpovídat bohům, jsi nesmrtelná..."

"Má to tvoje nadšení něco společného s Hurikánem?"

"Hahaha." zrudla jsem jak rajče. "Tak co? Přidáš se nebo budeš dál otročit bohům?"

"Já...já se asi přidám."

*****

Percy:

Objevil jsem se v lese. Přede mnou se rozprostírala louka. A na ní se zrovna loučil satyr s lesní nymfou.

~Flashback~

"Ahoj."

Vzhlédl jsem od svých poškrábaných a zakrvavených dvanáctiletých rukou a podíval se na vyčouhlého kluka v neforemních kalhotách, tričkem s nápisem 'Zachraňme planetu' a rasta čepicí.

"Viděl jsem, jak tě Nancy Bobofitová zmlátila. V pohodě?"

"J-jo. Nic mi není."

"Nevypadáš tak. Nechceš abych zavolal zdravotnici?"

"Jen to ne!"

"Ok. Tak nikoho nezavolám." svezl se na zem vedle mě. "Jsem Grover. A ty?"

"Percy."

~End Flashback~

"Tak co Percy? Vylezeš už z toho křoví?"

"Jak dlouho to víš?" vyšel jsem ven.

"To že můj nejlepší přítel je naživu a je z něj Lovec? Od té chvíle, co jsi přišel."

"Měl bych si na tebe dávat pozor." zasmál jsem se.

"Tak. Proč si přišel?"

"Myslím, že to víš."

"No vím."

"A přijímáš?"

"Jo. Věděl jsem, že přijdeš. Proto jsem se právě rozloučil s Juniper."

"To jsi nemusel."

"Cože?"

"Uvidíš."

*****
Anabeth:

Další místo. Malá zátoka s vodopádem a brečící nymfou sedící na velkém kameni.

~Flashback~

Držela jsem kolem ramen malou nymfu, která s brekem sledovala svého satyřího přítele, který vypovídal před Radou starších.

"Bude to v pořádku Juniper. Grover se drží."

"Ale co když ho vyhostí? Já o něj nechci přijít." rozbrečela se ještě víc.

"To neudělají."

~End Flashback~

"Juniper." přešla jsem k ní a položila jí ruku na rameno.

"Anabeth! Takhle mě nelekej." vykřikla.

"Promiň. Proč brečíš?"

"To Grover. Přišel za mnou, že teď bude muset udělat něco důležitého a nejspíš ho označí za zrádce. A že se nejspíš už neuvidíme a pak dlouho mluvil o tom, že mě miluje. "

"Jun ..."

"Co chce dělat? Bože, co když vyvede nějakou hloupost? Co když je to protizákonný..."

"Jun, Grover se přidal k nám."

"Cože?!"

"Přidal se ke mně a Hurikánovi. A ty můžeš taky jestli chceš."

"J-já?"

"Jo ty."

"Počítej se mnou. Na 100 procent."

*****

Percy:

A poslední zastávka. Hádův srub. Budova z obsidiánu ozdobená faklemi se zeleným ohněm. Krásná z venku, příšerná ze vnitř.

Fakt to vypadá jako by si někdo spletl děti Háda s těmi od Drákuli. Proč ty postele sakra vypadají jako rakve?

I když teda, kdybych toho kluka co tu bydlí viděl poprvé, nejspíš bych si taky myslel že je to dítě Drákuly.

~Flashback~

"Hele, jak funguje ten meč?" zeptal se mého čtrnácti letého já malý desetiletý kluk.

"Nó, já úplně nevím..."

"Aha. A když jsi syn Poseidóna, umíš suprově surfovat, že?"

Grover vedle nás vybuchl smíchy a já ho zpražil pohledem.

"Vlastně jsem to nezkoušel. Žiju v New Yorku a tam nemůžeš vlézt do vody bez toho, aby ti narostla třetí ruka."

"No jo." zasmál se. "A ta blondýnka byla tvoje přítelkyně?"

V tu chvíli jsem měl toho kluka dost. Najednou jsem měl strašnou chuť ho popadnout, nacpat do pytle od syrového masa a hodit vlkům.

~End Flashback~

Trhl jsem sebou a chytil za zápěstí někoho kdo po mě zrovna sekl mečem.

"Bohové Hurikáne, takhle mě neděs!" vykřikl Nico a zasunul meč spět do pochvy.

"Sorry. Nechtěl jsem."

"Co potřebuješ? Grace, Grover a Juniper se ztratili a všichni je hledají."

"Co kdybych ti řekl že vím kde jsou."

"Cože? Kde jsou? A kde je Grace?" začal hysterčit.

"Takže Grace jo?"

"Neprovokuj." zrudl jak rajče. (Autor. pozn.: znovu se moc omlouvám všem fanouškům Solangela. Proti tomuto shipu nic nemám, vlastně patří k mým nejoblíbenějším, ale prostě na tohle téma nedokážu psát😖)

"Takže kde jsou?" zeptal se.

"Přidali se ke zrádcům."

"Jako k vám? Tobě a Anabeth?"

"Přesně. Přijmuli mou nabídku. A ta platí i pro tebe."

"Rád se přidám."

"Kvůli Grace nebo..."

"Sklapni!" bouchl mě do ramene.

*****

Vystoupili jsme s Nicem z portálu uprostřed lovecké krypty.

Annie, Grover, Grace a Juniper tam už čekali. Grover a Juniper v zamilovaném obětí a Annie a Grace si o něčem povídali.

"Vedu posledního člena!" zvolal jsem, když jsme vešli dovnitř.

"No konečně..." ozvala se Anabeth.

"A-ahoj Nico." ozvala se Grace.

"Ahoj." oba strašně zrudli.

"Fajn. Všichni víte, proč tu jste. Ale jednu věc nevíte. Ví to jen Annie. A taky Grover. Že jo Grovere?"

"Přesně Percy."

"Percy?!" vykřikli Grace, Juniper a Nico najednou.

"No jo. Chyběl jsem vám?" roztáhl jsem náruč a Grace a Juniper mě hned objali. Nico jen postával za nima.

"Někdy jsi fakt idiot, Percy."

"Myslíš, že to nevím?" zasmál jsem se. "Pojď sem."

Usmál se, a nakonec se přidal.

"Teď přísaha."

Dnes trošku delší kapitola. Tak trochu vzpomínkavá.

A otázečku. Koho potkám v sobotu na utuberingu?Bože já se tam těším!😁😁😁

Do komentářů mi napište svého oblíbeného youtubera⬇⬇⬇

Vaše Anabeth😘