Anabeth:

Stála jsem na všech čtyřech ale místo nohou a rukou jsem měla...tlapy?

Bylo to divný stát takhle na zemi a dívat se na všechno vlčíma očima.

Hurikán se usmál a taky se proměnil. Byl celý černý stejně jako jeho vlasy a byl větší a mohutnější než já. Teda, než jsem si připadala. Nevěděla jsem, jak vypadám.

Tak co? Jak se cítíš? Ozval se mi v hlavě jeho hlas.

Jak to že tě slyším?

Ve vlčí podobě se slyšíme navzájem. Ale teď se musíš naučit ovládat své nové tělo. Skus jít ke mně.

Udělala jsem pomalí krok, ale okamžitě jsem spadla.

Zase stejná chyba jako když jsem tě proměnil ve hrách. Né po zadních jako člověk. Po všech čtyřech...

No jo, no jo....

Zase jsem udělala krok zadní a pak přenesla váhu na přední tlapy a udělala další krok.

No vidíš jde ti to. Teď dojdi k jezírku.

Sám lehce přeběhl kolem mě a usadil se na břehu.

Udělala jsem krok a další. Nakonec se mi povedlo dojít k jezírku. Sice pomalu a jednou dvakrát spadla ale došla jsem tam.

Podívej. Ozval se Hurikán a kývl hlavou k hladině.

Odrážel se tam a vedle něj seděl další vlk. Byl menší, šedo bílí s šedýma očima. Míma očima.

Hurikán si sedl vedle mě.

Teď to skus zpátky.

To šlo hůř. Povedlo se mi to až na několikátý pokus. Ale nakonec se povedlo.

"Výborně." usmál se, když se proměnil.

*****
Percy:

"Hurikáne?" zeptala se Anabeth. Seděl jsem v obýváku a vybíral film.

"No?"

"Tobě chodí pošta až sem?"

"Cože?" tady mi pošta nikdy nechodila.

"Tohle přinesl Wolfy. Prý to leželo před ochrannou bariérou."

Podala mi svitek převázaný modrou stuhou, na které se houpala pečeť Olympu. Rozbalil jsem to a začal číst.

Vážený vládče Lovče,

tímto bychom vás chtěli pozvat na rokování konající se na hoře Olymp za letního slunovratu.

Budeme rádi, jestliže odpovíte kladně a zúčastníte se.

Bohové Olympu.

"Tak co se tam píše?" zeptala se Anabeth.

"Olympané nás zvou na letní slunovrat. Co myslíš, půjdem tam?"

"Jo. Chci vidět Athéninu reakci až mě uvidí." zasmála se.

"O.K. Jen ještě potřebuješ oblek. Usmál jsem se a podal jí stříbrný náramek.

*****
Anabeth:

Stála jsem před zrcadlem a dívala se na můj nový oblek.

Černý obtáhlý overal s dlouhýma kalhotama, bez rukávů, šněrovačka přes prsa a opasek se zbraněmi.

"Annie, jdeme!" ozval se ze zdola Hurikán.

Stál pod schody ve svém obleku. Tentokrát černé kalhoty, černé triko bez rukávů, přes něj brnění z vlčího stříbra a z ramenou mu padal kožený plášť.

"No páni." vydechl, když mě uviděl. "Sluší ti to."

"Díky. Půjdem?" vytáhl malou kouli a se slovy 'Olymp' jí hodil o podlahu. A před námi se objevil portál.

*****
Hurikán vystoupil z portálu a já za ním. V božské velikosti samozřejmě.

Upřeli se na nás oči jak bohů, tak polobohů, nymf a satyrů.

Hurikán se rozvalil na trůn a já si sedla na opěrku a přehodila nohu přes nohu. Wolfy s Bellou si lehli pod trůn.

"Vládče Lovče, jsme rádi že jste..." začal Zeus, ale Hurikán ho přerušil.

"Bez těch úvodních keců jo?"

"Anabeth." vydechla matka.

"Athéno." usmála jsem se a snažila se o stejně arogantní tón jakým mluvil Hurikán.

"Jak si mohla?"

Chtěla pokračovat, ale Zeus jí přerušil.

"Sešli jsme se abychom jako každý rok o letním slunovratu..."

Přestala jsem vnímat a rozhlédla se po ostatních.

Bohové z větší části poslouchali Dia. Až na matku, která se tvářila nasraně a čuměla do blba a Afrodíté, která se hladově dívala na Hurikána.

Vlastně jako většina holek v místnosti. Najednou mě popadl strašný vztek. Co to se mnou je?

Raději jsem se podívala dál. Cheirón se na mě smutně podíval a stejně tak Grace, Juniper a několik dalších. A pak tu byl Castelan.

Ten se na mě díval jak na kus masa. A hlavně na můj výstřih. Ale nebyl jediný. Co se vůbec vlastně divím? Mám výstřih skoro až k pupku a přes něj jen natahané šňůrky.

Hej Annie.

Ozval se mi v hlavě Hurikánův hlas.

Co?

Co je trochu poškádlit?

Koho?

Tvoji nasranou matku a ty idioty co tě očumují.

Jsem za. Ale jak?

Uvidíš.

"Pojď sem. "Zašeptal normálním hlasem a stáhl si mě do klína a zajel mi nosem do vlasů. (Proč to zní tak divně? 😁)

Už chápu. Začala jsem to divadlo hrát sním. Jednu ruku jsem mu dala kolem krku a druhou mu přejela po hrudi.

On se mi nosem otřel a rukou mi přejel po stehně směrem k zadku který jemně zmáčkl.

Stop! Rohle už je moc. Chtěla jsem ho zastavit, ale jakási moje druhá úchylná stránka mi v tom bránila. Tak druhá stránka dokonce chtěla, aby pokračoval.

"Dost!" zařvala matka. "Okamžitě sundej ruce z mojí dcery."

"Bože matko..." unaveně jsem si promnula čelo.

"Ty ani nemluv. Chováš se jak štětka."

"Co prosím?" vstala jsem a přešla k ní. Ona se taky postavila.

"Dívej se, co máš na sobě!"

"Že by loveckou uniformu?"

"Nebuď drzá!"

"Co když budu?" v tom mi přistála na tváři facka. A né zrovna slabá. Vlastně mě tak flákla že jsem vrazila hlavou do nedaleké zdi a svezla se na zem. A pak znovu, asi po sté, tma.

Hele zdá se mi to nebo většina mích posledních kapitol končí tím že se někdo propadne do tmy?😁

Znovu bych vás chtěla upozornit na můj další příběh Love from Wakanda. Má to dost málo přečtení tak se prosím mrkněte.

Vaše Anabeth😘