Asi bych vám měl vysvětlit to s tím lovcem. Takže…

 Začalo to asi před rokem a půl. V tu dobu jsem byl v táboře Polokrevných.

Nejdříve přišly bolesti hlavy, nemohl jsem spát, potil jsem se, a tak dále. Myslel jsem, že je to je jen nějaká nemoc a že se z toho vyležím.

 Když jsem se vrátil domů, nepřestávalo to. A začaly se objevovat další příznaky.

Třeba moje uši. Slyšel jsem mnohem líp než předtím. Taky čich. Jen jsem vešel do našeho baráku, a už jsem podle vůně věděl, co mamka o pár pater výš vaří.

Nebo když jsem šel po ulici, všichni psi se mi lísali k nohám. Už to bylo divný.

 Tak se dostáváme k tomu mému kámošovi, o kterým jsem říkal.

 Jednoho dne jsem vešel do pokoje a na posteli mi sedělo štěně. Myslel jsem, že odpadnu, když mě to štěně pozdravilo lidským hlasem: „Ahoj.“