Percy:

Někdo stál před jeskyní a dost hlasitě se dohadoval. To vzbudilo Anabeth. Naznačil jsem jí ať je zticha a nakoukl ven.

Kolem nás procházeli Luke s Heather.

"...bychom je vzít oba." Říkala zrovna Heather.

"Ne! Jen jeho." Odporoval Luke.

"Proč jí chceš přidat k nám? Bude jen na obtíž."

"No tak hele, Anabeth je mnohem lepší bojovník než ty!"

S Anabeth jsme se na sebe podívali.

"Takže plán zůstává stejný. Dostali jsme Stolovi, teď dostaneme Hurikána, Anabeth se k nám přidá, dostaneme Katie a Willa a vyhrajeme."

"A kde bereš jistotu, že se k nám Anabeth bude chtít přidat?"

"Přidá se. Zbožňuje mě."

Anabeth si odfrkla a převrátila oči. Měl jsem co dělat abych se nerozesmál. Tenhle kluk má teda pořádný ego.

Porazit mě, dostat Anabeth na jeho stranu, a ještě jí sbalit?

"Nějak si věříš. A kdybychom měli někoho přibrat tak hlasuji pro Hurikána." Štětka.

"Jen proto že se ti líbí!"

"A tobě Chaseová ne?"

Anabeth už se zvedala, aby mu šla vrazit. Strhl jsem jí zpátky.

"Pšššššt."

"Proč jsme pro ně nešli? Měli jsme je na dosah!" Vybuchla, když se vzdálili.

"Dostali by nás jen co bychom vystrčili hlavy!"

"Jak to můžeš vědět?!"

"Je to naprosto logické. Myslel jsem, že když si dcera Athény budeš aspoň trochu chytrá! Ale zatím to tak nevypadá!" Vybuchl jsem taky.

Po téhle větě se sekla. Chvíli stála a pak se otočila a odkráčela ven kde se posadila k vodě.

"Hele Ann..." posadil sem se k ní.

"Promiň, byl jsem naštvaný."

"V pohodě."

"Víš co, nejsi až tak strašná, jak vypadáš."

"Ani ty tak otravný." oba jsme se zasmáli.

"Můžu tě obejmout?"

"Jasně." usmála se a naklonila se ke mně.

Vzal jsem jí kolem pasu a přitáhl si jí k sobě. Ona mi obmotala ruce kolem krku a položila hlavu na hruď.

"Už si přemýšlela, co bys chtěla jako výhru?" zeptal jsem se, když jsme se odtáhli.

"Ne. A ty?"

"Jo."

"A co?"

"Takový kámen z pokladnice. Znásobí moc trojzubce." vytáhl jsem přívěsek z pod trička a hrál si s ním mezi prsty.

"A pak, dám dohromady smečku a zmizíme. V táboře mě už neuvidíte. A budete rádi co?"

"Hmm. Někteří určitě."

"A tobě?"

"No, řekněme že sem si na tebe v poslední době zvykla."

Po těchto slovech se mi začalo v hrudi rozlévat teplo a v břiše létat motýli.
Vypadá to, že Wolfy má s tou zamilovaností pravdu.

"Hele co znamená být v tý tví smečce?"

"No, proč tě to zajímá?" přece jí to neřeknu. To jenom členům smečky.

"Jen tak..."

"Athéna tě pověřila abys něco vyčmuchala že?!" v návalu vzteku jsem vyskočil na nohy

"Ne. Fakt, jen mě to zajímalo." postavila se taky.

"Jak ti můžu věřit?"

"Já nevím..."

"Ale já jo." chytl jsem jí za ruku a dostal se jí do vzpomínek.

Vyděl jsem jí sedět s jejím otcem u televize, s Groverem a mým mladším já na naší výpravě, boj na mostu, kde jí Nathan bodl do ruky a mnoho dalšího.

Ale když jsem projížděl vzpomínky na Athénu něco mě zarazilo. Ani v jedné jí nepověřila aby ze mně něco vytáhla. Ale v každé na ní řvala. V každé až na jednu, dvě. Bože já mít Athénu za matku...

Anabeth:

Hlavou mi proběhlo tisíc vzpomínek.

Viděla jsem celý svůj život v pár vteřinách. Nevím proč ale slzy se mi začali drát do očí.

Najednou odtáhl ruku z mého obličeje a podíval se na mě.

"Proč si to necháš líbit?" zeptal se.

"Co si nechám líbit?" nechápala jsem.

"Athéna. Viděl jsem to. Jak po tobě řve."

"Je to bohyně, nemůžu s tím nic dělat."

"Ale ano můžeš. Vzepři se."

"Ne. Je to moje matka. To není správné."

Sakra proč po mě chce něco takovýho?

"Ty by ses svým rodičům vzepřel?"

"Klidně. Noc a Chaos jsou proti mně nic!"

"Ale z části si polobůh, že? Kdo je tvůj božský rodič Hurikáne?"

Najednou už jsem nestála u jezírka, ale byla jsem přitisklá na stromě a on mě držel pod krkem.

"Na tuhle otázku už se nikdy neptej."

Pustil mě a odběhl do lesa.

*****

"Sakra." chodila jsem kolem jezírka tam a spět.

Byla už tma a on se pořád nevracel. Doprčic co když ho někdo dostal? To bychom byl v hájí oba.

Najednou zašustilo ve křoví. Rychle jsem vzala meč a namířila ho na křoví.

Už jsem chtěla do křoví bodnout, když v tom vykoukla vlčí hlava.

"Sakra takhle mě neděs!" vykřikla jsem, když se proměnil do lidský podoby.

"Ty nebuď tak ustrašená. To již ani nerozeznáš zvuk vlčích tlap od lidský nohou?" otočil se ke mně zády

Nad tím jsem jen převrátila oči.

"Kde si vůbec byl?"

"Řekněme že Will a Katie nám nebudou dělat problémy." Co prosím?

"Tys je dostal? Jen tak?!"

"No a co?"

"Jak no a co? Máme spolupracovat!"

"Já nespolupracuji s někým, koho ani pořádně neznám." zavrčel.

"A proč? Proč nikomu nevěříš?"

"Kdybys zažila to, co já, kdyby ti někdo udělal to, co mě, taky bys nechtěla nikomu věřit."

"Jen kvůli jednomu člověku nemůžeš odsuzovat všechny ostatní."

"Jednomu? Jednomu?! Můj otec mě nenávidí, mí přátelé na mě zapomněli! Rok jsem strávil ve špinaví kopce a všichni si myslí že jsem zrůda!"

Zůstal stát a hluboce dýchal. Jeho oči byli široké a leskli se. On...brečí?

Položila jsem mu ruku na tvář a pak ho rychle obejmula. Byl hodně zaskočený ale pak mě obejmul zpátky.

"Ty fakt nikoho kromě Wolfyho nemáš co?"

"Asi tak." uchechtl se.

"A nechcete další dva čeleny do rodiny?"

"Cože?" Odtáhl se.

" Možná, možná bych se i s Bellou přidala k smečce. Teda, pokud bys souhlasil..." sklopila jsem hlavu a dívala se do země.

Jo, hodně jsem o tom přemýšlela. A on má pravdu. Proč bych se měla matce podřizovat?

"Myslím, že by se nám takový bojovník jako si ty hodil."

"Moc díky!" skočila jsem mu kolem krku. "Ale není to definitivní, ještě si to promyslím."

"Odpověď chci po tom, co nás vyhlásí za vítěze." mrkl na mě.

"Odkud máš tu jistotu že vyhrajem?"

"Asi od toho že Luke a Heather se blíží našim směrem a já bych navrhoval jít jim naproti."

"Tak to sem za." usmála jsem se.

*****
"Jsou skoro tu. Jdu dělat návnadu." usmál se a zmizel.

Zhluboka jsem se nadechla.

"Támhle! Vlk!" slyšela jsem Heather.

"A kde jsou vlci, tam je Lovec." dodal Luke.

Ze křoví vyběhl a ti dva se hnali za ním. Snažili se ho dohnat, ale uprostřed cesty uklouzli na ledě který jí pokrýval.

Spadly přes sebe a kulili oči na vlka který seděl před nima.

"Co to má být?" vykřikl Castelan a začal se zvedat.

"Teď." štěkl vlk.

Přesekla jsem nožem lano a Luka a Heather se řítila ledem pokrytá síť.

"Né!" vykřikli najednou.

To už byly ale zamotaní do sítě.

Seskočila jsem ze stromu a dopadla vedle vlka který se zrovna v tu chvíli změnil v Hurikána.

"Víš, jaký je z toho ponaučení?" zeptal se Hurikán.

"Hmm, ne?"

"Nikdy nechoď za vlkem."

"Budu si to pamatovat." uchechtla jsem se.

Sáhla jsem se k Heather a připla jí na rameno čip. Pak jsem přešla k Lukovi.

"Pusť mě." zašeptal.

"Proč bych to měla dělat?"

"Zbavíme se těch dvou a vyhrajem. Bude to hračka."

"Nebude. Protože za prvé bych ti nikdy nepomohla a za druhé by se to nikdy nepovedlo. On umí číst myšlenky a má vlčí sluch. Slyšel každý slovo cos teď vyslovil. Takže smůla." usmála jsem se a postavila se vedle Hurikána.

"Je po všem. Vyhráli jsme." ozval se.

"Jo. Vyhráli."

"Už ses rozhodla? Myslím ohledně smečky."

"Ještě ne. Dej mi ještě chvíli čas. Řeknu ti to hned po oslavě."

"Dobře." v tu chvíli vedle nás dopadl konec lanového žebříku.

"Dáma první." usmál se.

Ahoj. Bože já to předsevzetí fakt nedodržím! Další kapitola po měsíci a půl!!! Fakt se pokusím vydat další kapitolu co nejdřív.

A teď k jinému. Na mém profilu najdete nový příběh The Mask. Je to vlastně Popelka alá Percy Jackson. Bože co mě to napadá?("třískám hlavou do stolu")

A nakonec otázečku... Kdo jde taky na  Utubering? Pište dolů do komentářů⬇⬇⬇

Tuhle kapitolu věnuju VakikCZ. Moc díky za všechny tvoje komentáře.

Vaše Anabeth😘