Anabeth:

Stála jsem u jezera a pozorovala hladinu. Kolem pasu mě držely dvě silné paže a do nosu mi vnikala vůně máty, čokolády a oceli.

Byla to hodně zvláštní vůně stejně jako její majitel. Sála z něj zima ale zároveň i teplo. Začal mě pomalu otáčet.

Skoro jsem mu viděla do tváře když...
~~~~~

Prudce jsem se posadila a hluboce dýchala. Co to sakra bylo?

"V pohodě?" Opíral se o zeď a brousil si nehty nožem.

"Jen sen. Kolik je hodin?"

"Odhadem dvě ráno. Tak za hodinu můžem jít někoho chytit. Na." Hodil mi opečený kus masa.

"Kdes to vzal?"

"Ulovil."

Až teď jsem si všimla zvířecí kůže v rohu.

Střásla jsem a zakousla se do masa. Až v té chvíli jsem si něco uvědomila.

"Proč jsi mě nevzbudil? Měla jsem mít hlídku." Vyštěkla jsem.

"Jsi roztomilá, když spíš." Usmál se.

Odignorovala jsem ho a radši dojedla to maso.

"Můžem jít." Řekla jsem, když jsem dojedla.

Vylezli jsme ven. Byla ještě tma. On začenichal.

"Cítím dva lidi asi dva kiláky na východ."

"Nevíš, kdo to je?"

"Ne. Půjdem?"

"Jo."

Rozhodli jsme se, že tentokrát půjdeme v lidské podobě.

"Bylo by nejlepší, kdyby to byly Will a Katie, Trevis a Connor nebo Nico s Grace. Ty bychom zvládli nejlíp." Ozval se.

"Hmm."

"S Clariss a Chrisem, a Lukem a Heather to bude těžší."

"Hmm."

"Proč se takhle chováš?" Zeptal se najednou.

"Jak se chovám?"

"Na všechno odpovídáš hmm, si protivná a nespolupracuješ."

"Nic ti do toho není. Tak drž hubu."

Jen cosi zamručel a přidal do kroku.

Má pravdu, proč se takhle chováš? Ozvalo se mi v hlavě

Já se nijak nechovám.

Ale ano, jsi na něj protivná a proč? Jen kvůli tomu že ti vyhrožovala tvoje matka.

Nech mě na pokoji!

Tak si s ním promluv.

Nikdy!

Pitomé svědomí

*****
"Támhle jsou" ukázal na Nica a Grace.

Ještě chvíli jsme seděli, když se Nico vydal pro dřevo.

"Beru si Nica." Ozval se a zmizel ve tmě.

Tiše jsem se plížila ke Grace. Už jsem byla skoro u ní když se z lesa ozval vykřikl.

"Nico?" Zajíkla se ona.

Rychle jsem jí přikryla rukou ústa.

"Šššššš." Zasyčela jsem.

Z lesa vyšel Hurikán se svázaným Nicem. Grace jen vykulila oči.

Taky jsme ji svázali a Hurikán je vytáhl dolů hlavou na strom. Já je označila čipem s našimi jmény.

"Věděla jsem, že dlouho nevydržíme. Ale není mi to líto. Si moje BFF. Doufám, že vyhraješ." Řekla šeptem Grace

"Eééé...díky."

Za chvíli přiletělo vznášedlo a odvezlo je. První úlovek na světě.

A to nebylo ani čtyři ráno. To byla naše taktika. V noci se plížit a lovit a přes den odpočívat. Jako vlci.

"Hotovo. Jdeme spět." Ozval se Hurikán.

Cestou spět jsme šli mnohem volnějším tempem. Tentokrát se ani nesnažil navázat rozhovor. Co se s ním stalo? Normálně se mu huba nezastaví.

Za to můžeš ty, to kvůli tomu, jak si byla protivná.

To není pravda.

Ale ano.

Třeba jen myslí na některou z té hromady štětek s kterýma něco měl...

Jo jasně...

"Nech toho." Zaskučela jsem.

"Já nic nedělám." Ozval se on.

"Né ty."

"Jo ahá. Hlasy v hlavě umí být fakt otrava." Uchechtl se.

"Jak to sakra víš?!"

"Já vím všechno." Uchechtl se a pak zas nastalo ticho.

*****
Percy:

Jo, ignoroval jsem ji. No a? Může si za to sama taky se tak chová.

Ale nemusíš jí to oplácet stejně.

Ale co když chci?

Na to jí máš až moc rád.

Jo jasně.

Ale jo.

Ne!

To už jsme ale byli u doupěte.

"Jdu chytit něco na jídlo." Zabručel jsem.

"Můžu jít taky?" Ozvala se.

"Cože?" Otočil jsem se na ní.

"Chci to vidět. Jak budeš lovit."

"Fajn." Zabručel jsem otráveně.

Začenichal jsem a vydal se určeným směrem. Najednou jsem uslyšel křupnutí. Naznačil jsem Anabeth ať vyleze na strom.

Proměnil jsem svůj bojový oblek na lehčí aerodynamičtější. Potichu jsem se plížil, když jsem uviděl...

Srnce! Vysokého, statného srnce. Kdybych ho dostal, měli bychom dost jídla na celou dobu Her!

Potichu jsem se přeměnil na vlka a blížil se. Už jsem byl jen pár metrů...

Vyrazil jsem. Vyskočil jsem mu na záda a zaryl tesáky do krku. Začal se zmítat a shodil mě.

Znovu jsem vyrazil ale tentokrát jsem ho chytil za krk zespoda.

Začal se bránit, ale já se pevně držel. Pomalu se mi tesáky zarývaly hlouběji do masa.

V krku křuplo a já ho prokousl. Zvíře se svalilo na zem a těžce dýchalo. Za chvíli už bylo po něm.

"No páni." Ozvalo se žuchnutí a ona seskočila že stromu.

Úplně jsem na ní zapomněl.

"Tohle mě musíš naučit."

"A proč bych měl?"

"No..."

"Ani se sama neumíš proměnit. Bylo by ti to na nic." Utřel jsem si z úst krev a otočil se k odchodu.

"Promiň."

Otočil jsem se na ní.

"Za to, jak jsem se chovala" Nervózně se škrábala na ruce.

"To je, v pohodě."

"Příměří?" Natáhla ruku.

"Příměří." Potřásl jsem jí rukou.

"Závod?" Navrhl jsem.

"O.K." Rozběhla se.

"Hele to neplatí!" Rozběhl jsem se za ní.

"První!" Vykřikla u doupěte.

"Nebylo to fér. Vyrazila jsi dřív."

"Copak, neumíme prohrávat?" Zasmála se.

"Pche. To určitě. Ale teď pojďme spát. Zítra zas vyrazíme brzy. Beru si prví hlídku." Oba jsme vlezli do jeskyňky.

"Ale né že mě zas nevzbudíš."

"Jasně mami." Zasmál jsem se.

Anabeth už pomalu usínala když se z venku ozvaly hlasy...

Ahoj! Je tu první kapitola v novém roce!

Těšili jste se na kapču? I když je kratší? Řekněte že jo..

Jo a ještě něco. Dali jste si nějaké předsevzetí? Já že budu častěji vydávat kapitoly. Pochybuju že to dodržím. Ale budu se snažit. ;-)

Hlas a koment potěší...

P.S. Kdo je taky na lyžáku?

Vaše Anabeth 😘