"Tak pojď." zvolal na mě, když jsme procházeli lesem.

"Co kdybys zpomalil?" byl totiž o dost přede mnou.

Celý den jsme trénovali v lese. Už fakt nemůžu.

"Pak ale nestihnem oběd. Chceš absolvovat výcvik v Cheirónem o hladu?"

"Neprovokuj. A hele, co takhle závod?"

"O.K. K jídelnímu pavilonu."

V tom začal zářit. Musela jsem si zakrýt oči abych neoslepla. Když konečně ustala, on přede mnou nestál. Na jeho místě seděl černý vlk.

"Tak na tři. Jo?" takže to je jeho vlčí podoba.

"Fajn."

"Připravit...pozor....TEĎ!!!"

Vyrazila jsem ke předu. Ale on byl rychlejší.

Koutkem oka jsem ho zahlédla běžet vedle mě. Štíhlé vlčí tělo se plavě vznášelo vedle mě. Rychle získával náskok.

Zastali jsme až před pavilonem. Když jsem doběhla zrovna se přeměňoval zpátky.

"První." neodpustil si posměch.

Do pavilonu jsme vešli společně. Všechny pohledy se na nás otočili. Cítila jsem, jak rudnu.

Podívala jsem se na něj. Úplně v klidu zamířil k jeho stolu. Já se vydala ke svému.

"Kde si celý den byla? A proč si přišla zrovna s ním?" vyhrkl můj bratr Malcolm.

"Za prvé, byli jsme trénovat v lese a za druhé, co je ti do toho?"

"Jen bych nebyl rád, kdyby se moje sestra paktovala s někým jako je on!"

"Hele dej pokoj, jasný?"

Aspoň že ztichl. Podívala jsem se směrem k němu. Seděl u stolu a bavil se s Grovrem. Vypadá to, že má náhradu za Percyho.

Percy... co se s ním asi stalo.

*****
"Kde si?" zeptal se u arény.

"Neřeš a pojď."

Prostě jsem se šla převléct, no. Měla jsem kraťasy a tílko. On se taky převlékl. Do kraťasů a trika s krátkým rukávem.

V aréně už čekal Cheirón.

"Takže začneme s tréningem. Řekněte mi, co je podle vás vaše největší výhoda. Anabeth začne."

"Umím bojovat s mečem a noži. Skoro celý život jsem strávila tréningem. Umím klást pasti a rychle šplhat."

"Dobře. Tvůj trénink může mít výhody i nevýhody. Ve skutečnosti si nikdy nebyla v takových podmínkách. Na tom popracujeme. Teď Hurikán."

"Ovládám všechny druhy zbraní. Od útěku z vězení jsem strávil hodně času v divočině. Vím jak přežít a hlavně lovit. Taky se měním na vlka."

"Výborně. Máte určitou výhodu proti ostatním týmům. Ale stejně to bude těžké. Musíte hodně trénovat a zítra je ten rozhovor. Tak se předveďte. Nejdříve meč."

Postavili jsme se proti sobě a začali.

Byl hodně dobrý. A taky rychlý. Každý úder vybral. Nakonec můj meč zacinkal o zem.

"Výborně. Teď vyber vy."

"Dáma má přednost..." Bože proč zrovna já?!

"Nože."

Tenhle boj byl těsný ale vyhrála jsem.

"S noži to jde líp Anabeth. Jakou zbraň vybereš ty?"

"Trojzubec."

Až teď jsem si všimla že nemění zbraně jako já. Samotná zbraň se měnila. Teď držel trojzubec.

A s tím mu to šlo. Vyřadil mě do dvaceti vteřin.

"Fajn. Pro dnešek stačilo. Samozřejmě můžete pokračovat sami. Zítra navštíví tábor múzy. Hlavní múza každé dvojici jednu přidělila. Proberou s vámi vizáž. Vy jste dostali Uránii, múzu astronomie. Běžte se vyspat je pozdě. Zítra v 9:00 v jídelně."

*****
Je to tady dnes se setkáme s naší múzou. Seděli jsme v jídelně, když se rozezněla tichá hudba. Zpěv múz. Objevil se modrý portál a z něj vystoupili múzy.

Každá přešla ke své dvojici.

Ke Clariss a Chrisovi múza tragédie Melpomené v mrtvolně černé róbě, Thaleia, ve slunečně žluté, jenž symbolizovala její veselé básně ke Connorovi a Trevisovi, Katie a Will dostali múzu hudby Euterpé, která měla šaty blankytné, Nico a Grace se okamžitě rozpovídali s Terpsichoré, múzou tance v světle růžové a k Lukovi a Heather přistoupila Erató, které patřila milostná poezie, oděná ve vínově červené.

"Ahoj." pozdravila nás naše múza a podala nám ruku. Měla na sobě temně modré šaty, které svým vzorem připomínali galaxii, vlasy jí volně splývaly na ramena a na obličeji zářili tmavomodré oči.

"Jsem Uránia, múza astronomie ale můžete mi říkat Ur nebo Ura. Ty jsi Anabeth že? Athéna tě považuje za svoji pýchu." Usmála se.

"Hm dík." Nevěděla jsem, jak reagovat.

"A Hurikán. Hodně jsem o tobě slyšela. Hlavně od Dia."

"Ani se nedivím, fakt mě nenávidí co?" Zasmál se.

"Ani nevíš jak. Tak co kde probereme vaší image?"

"Můžem v mém srubu." ponoukl Hurikán." Je tam dost místa."

"Dobře." souhlasila Ura.

*****
"Nejspíš už víte že moderuje Apollón. Každý bude mít 5 minut. Oba vás připravím. Jakou by jste chtěli barvu a máte nějaké výhrady ohledně oblečení!"

"Rozhodně nechci žádnou zářivou barvu typu žlutá a oranžová. A oblekové kalhoty už vůbec ne." ten má teda nároky...

"Souhlasím že žádnou zářivou barvu. Ohledně oblečení je mi to celkem jedno."

"Navrhuji kombinaci černé a bílé. Anabeth hezky vyniknou vlasy a Hurikán je pro tyhle barvy stvořen."

"O.K." souhlasil.

"Dobře." odpověděla jsem.

"Zítra se ke břehu přistaví loď, která vás odveze na ostrov konání. Vstup pro účinkující je 8:00. Pro diváky 8:30. Buďte tam v čas." A rozplynula se v obláčku mlhy.

"Tak co?" obrátil se na mě." Jdem trénovat?"

*****
Percy:
Protáhl jsem se na posteli. Wolfy vedle mě něco ze spaní zabrblal. Pak vykvíkl a rychle se posadil.

"Copak? Špatný sny?"

"Jo. Zdálo se mi, že když budeš pryč že se ti něco stane." zafňukal.

"No tak pojď sem. Nic se mi nestane." Lehl si a já ho škrábal za ušima.

Wolfy totiž musí zůstat po dobu her venku jako divák.

Sbalil jsem si pár věcí a vyrazil k lodi. Cestou jsem nechal Wolfyho v pavilonu a pak nastoupil.

Ve společenský místnosti jsem se setkal s ostatními. Byly tu všichni kromě Anabeth. Kde sakra je?

Objevila se asi po deseti minutách. Na tváři měla několik škrábanců a na lýtku hlubší ránu.

"Co se stalo Anabeth?" ozvala se Ura.

"Nic, nic, jen jsem spadla."

Něco se mi na tom nezdálo. Ale nechal jsem to být. Jen jsem seděl a projížděl Instagram.

Na ostrově jsme byli asi za půl hodiny.
Sám ostrov mě dost překvapil. Asi čtvrtinu zabíraly moderní budovy. Zbytek byl zarostený. Dovedli nás do jakési výškové budovy a každou dvojici do patra kde byla ubytována.

Byly jsme v nejvyšším patře. Celý den jsme trénovali v tělocvičně ve vedlejší budově.

*****
Večer jsem uviděl Anabeth jak sedí na balkóně. Vyšel jsem za ní.

"Co chceš?" utrhla se na mě.

"Jen jednu otázku jo?"

"Fajn. Ale jen jednu."

"Co se doopravdy stalo? Vím, že si nespadla."

"Nic ti do toho není."

"Ale jo. Jsme tým měly bychom si důvěřovat."

"Řekla jsem..."

"No ták, jen mi odpověz a už se na nic nezeptám." Chvíli se rozmýšlela a pak odpověděla.

"Fajn. Řekněme, že jsem cestou narazila na pár tvých fanynek které chtěli abych to nestihla."

"C-cože?"

"Divíš se? Udělaly by cokoli jen aby byla na mém místě některá z nich. " Uchechtla se.

"To je mi líto..."

"A co? Stejně už nic nezmůžeš."

"Ale jo..."

Vytáhl jsem dráp a přejel jím po ráně na tváři. Ta se okamžitě zhojila.

"D-díky." Vykoktala.

"V pohodě. A bych dodržel slib" postavil jsem se." Odcházím. Dobrou."

"Dobrou." odpověděla a zas se zahleděla na nebe.

*****
"Crrrr-crrrr."

Natáhl jsem ruku a zaplácl ten pitomí budík. Ticho...

"Co je dnes sakra za den.." zamyslel jsem se.

"Pane Bože, rozhovor!"

Okamžitě jsem se vyhrabal z postele a oblékl se. Když jsem dorazil na snídani všichni už jedli.

"Omlouvám se" zamrmlal jsem.

"V pořádku, posaď se." Odpověděla Ura.

"Po snídani vás zavedu do budovy, kde rozhovor probíhá." pokračovala.

"Ale ten je přece až v šest večer..." namítla Anabeth.

"Jistě že. Ale musíme vás umýt, obléct naučit, jak zapůsobit.... A to jste dva!"

"Du najít Powerbanku..."vstal jsem od stolu.

"Zabalím si knihu." přidala se Anabeth.

"Ale noták ... Taková nuda to nebude." Zaslechl jsem ještě Uru.

*****
"Au. Hele to bolí..." Okřikl jsem pár nymf, které mi trhali chlupy z tváře a těla.

Ty mě však ignorovali ale po pár minutách se vzdálili. Jedna však ještě dodala:

"Obleč se a pak jdi do té místnosti naproti."

Rychle jsem na sebe hodil oblečení a šel do určené místnosti. Tam už seděla Ura.

"Dobře Percy. Posaď se. Nejdříve probereme tvé chování. V tomto ohledu máš větší šance než Anabeth. Jsi sebevědomí, egocentrický a dívky z tebe jdou do kolen."

"Tak to jo." Zasmál jsem se.

"Takže tě můžem rovnou pustit do šatny. Pak za tebou přijdu. Teď jdu za Anabeth."

Vešel jsem do šatny a navlékl se do černého obleku s modrými detaily. Podíval jsem se do zrcadla vypadal jsem perfektně.

Poz. Autora: Na některých obrázcích jsou i postavy. U dívek se hodí ale od kluků si je odmyslete jo?😁)

"Vypadáš úžasně." Poznamenala Ura, když vešla.

"Dík. Kde je Anabeth?"

"Sejdeš se s ní v zákulisí. Teď už běž."

V zákulisí chyběla už jen Anabeth. Každý měl na sobě oblek nebo šaty které se něčím lišily od ostatních.

Travis:

Connor:

Will:

Katie:

Chris:

Clariss:

Luke:

Heather:

Nico:

Grace:

Ve dveřích se objevila Anabeth. Všechny oči teď patřili jen jí. Černobílé šaty jí dokonale tvarovaly postavu. Na ramena jí padaly vlny zlatých vlasů. Všechno dolaďoval jemný make-up.

"Vypadáš nádherně." Řekl jsem jí když ke mně došla.

"Dík." Přišlo mi to nebo zrudla?

Zadíval jsem se jí do očí. Skoro jsem viděl, jak se jí v hlavě honí myšlenky.

To už tu byly múzy. A rozhovor začal.

"Zdravím vás Olympané!" Zařval Apollón.

A my všichni jsme sborově vyprskli smíchy.

Měl na sobě bílý oblek vyšívaný zlatými slunci, ostře oranžovou košili a zlatou kravatu. Vlasy měl nagelované odshora a nabarvené na neonově růžovou! Jo fakt růžová.

"A přivítejme první dvojici, Trevise a Connora!"

Dvojice pomalu ubývaly. Stolovi se snažili zapůsobit humorem. Clariss s Chrisem zdlouhavě mluvili o vojenské taktice. Will a Katie byly dost stydliví. Nico a Grace byli celkem v pohodě. Luke mrkal po holkách v hledišti a Heather se kroutila a vystavovala v obtáhlých šatech. Pak přišel rad na nás.

"Připravené?" zeptal jsem se jí.

Polkla. "Jo."

"A teď, Hurikán a Anabeth!"

Za potlesku jsme vyšli na pódium a posadili se.

Všiml jsem si, že se Apollón na Anabeth divně kouká. Z hrdla se mi vydralo tiché zavrčení.

"Co je?" Zeptala se šeptem.

"Nic."

"Takže Anabeth. Má tak krásná dívka jako ty přítele?"

"Né. Nikdy jsem se o kluky moc nezajímala."

"Ou, jaká škoda. Ale uvidíš, až vyhraješ hry budou je na tebe stát řady."

Jeden sedí hned vedle tebe. Pomyslel jsem si.

" A co ty Hurikáne?"

" Hele kámo, poslední rok jste mě drželi v kopce. Jsem venku jen měsíc. Jak jsem si měl za tak krátkou dobu někoho najít?"

Následoval výbuch smíchu. Jen Apollón se smál dost přiškrceně.

"A líbí se ti nějaká?

"No jedna by tu byla."

"A jak se jmenuje?"

"Z bezpečnostních důvodů nemůžu říct. Nemá mě moc v lásce. Byla by mi schopna urvat hlavu."

Salva smíchu.

"Ani se nedivím." Pronesla jen tak Anabeth.

Publikum burácelo.

"Ha-ha-ha."

"Vždyť je to pravda." Dodal jsem nevině.

Najednou se ozval gong a náš čas skončil.

"Moc díky a uvidíme se na zahájení!"

"Byly jste úžasní!" Přilítla k nám Ura a objala nás.

"Já vím." Zasmál jsem se.

"Máte největší oblíbenost ze všech. Ten váš rozhovor byl perfektní. Teď jen čekat až se začnou hrnout sponzoři. Nepůjdem si na oslavu někam sednout?"

Vážně je tahle holka múza?

"Né díky. Půjdu si lehnout." Odpověděla Anabeth.

"Rád bych ale musím zkontrolovat trojzubec a odevzdat ho organizátorům." Dodal jsem.

"Tak jindy. Dobrou."

"Dobrou noc." Dala se Anabeth na odchod.

"Brou noc." Dodal jsem a odešel do pokoje.

Ahoj! Je tu další kapitola. Nejsem si jistá ale asi nejdelší co jsem kdy napsala! Mám tu pro vás pár věcí:

1) Díky že tohle vůbec čtete😊

2) Moc děkuji Wallaeky za úžasný cover.

3) Teť otázka. Měli by hry pokračovat, nebo je má něco narušit?

4) A nakonec taková menší soutěž. Skuste vzít nějakou postavu z téhle knihy a vytvořte k ní popis. Nejlepší pak uveřejním v knize s Charaktery kterou chystám. Nebo  se s vámi dohodnu na menších úpravách.😊 Nečekám že se přihlásí půlka Wttpadu ale když se přihlásí dva tři lidé budu neskonale šťastná.😊 Kdyby jste měli zájem, pošlete mi popis do zprávy. Díky.

Vaše Anabeth 😘.