Percy:
Pomalu jsem se vzdaloval od pláže a ní. Proč se ke mně chová? Přemýšlel jsem o tom dlouho do noci.

Nakonec jsem přišel k jedinému pořádnému závěru: Uvěřila těm kecům, co jim nakecal Zeus.

Že jsem sebestřední egoista, co se na všechny povyšuje, zmlátí každého, kdo se mu nelíbí a nemá city.

Wolfy tvrdí že je to taky z části mým vystupováním na veřejnosti. Ale já takový fakt nejsem. Proč si to myslí?

Nemohl jsem spát. Zaspal jsem až kolem třetí ráno. A spal jen do šesté.

No, úplně se to za spánek považovat nedá. Vlastně jen takový polospánek. Sebemenší zvuk mě probudí.

*****
Po snídani se Cheirón a pán D. postavil a všichni ztichli.

"Dobré ráno všem. Mám pro vás oznámení. Po dlouhých diskusích jsme se rozhodli... obnovit Hry."

V davu to zašumělo.

"Pro ty z vás, kteří nevíte, o co se jedná..." pokračoval "Je to soutěž, která se už dlouho nepořádala. Jde v ní o to, že předem určené dvojice mezi sebou soupeří v aréně. Protivníka musí svázat a nasadit mu čip a doletí pro něj vznášedlo. Hry bude vysílat Héfaistova televize. Vítěz získá uznání a samozřejmě také výhry."

Po tomhle hodně lidí zpozornělo. Nešlo ani tak o ty výhry. Šlo o šanci vytáhnout se před bohy. Získat uznání. O hrách jsem totiž už slyšel. K vítězům se až do smrti chovali jako k celebritám. Kdo by po tom neskočil, byl by vůl.

"Teď k dvojicím. A upozorňuji, žádné přehazování. Takže:

1) Claris a Chris
2) Will a Katie
3) Conor a Trevis
4) Luk a Heather
5) Nico a Grace
6) Anabeth a Hurikán

Navenek jsem sice držel poker face ale uvnitř jsem skákal radostí. Ale zato Luk pěnil zlostí. Určitě doufal že on bude s Anabeth. Když jsem se trochu nahnul uviděl jsem její krásnou tvář, na které se usadil zhrozený úšklebek.

*****
Anabeth:
6) Anabeth a Hurikán

NÉ!!! Když musím s někým skončit v pitomý aréně tak proč s ním?

V tuhle chvíli jsem strašně záviděla Grace. Né že bych chtěla být s Nicem, to ne. Jen že ona může být s někým koho má ráda. Ale já samozřejmě musím být s tím debilem.

Podívala jsem se po něm. Jeho výraz byl nečitelný.

"Každá dvojice bude mít dvě hodiny denně trénink v podzemních nově otevřených prostorech pod arénou. Samozřejmě můžete trénovat i mimo dobu ale mimo prostor arény. Rozpis na arénu najdete na vývěsce v hlavní budově. Začnete zítra. Můžete se rozejít."

Rozešla jsem se směrem k Hurikánovi. Ten se ale zatím dal do pohybu, takže jsem ho stopla až na kraji pavilonu.

"Hele počkej, chci se s tebou domluvit. Musíme se někdy sejít a naplánovat strategii.'

"Hmm, co takhle dnes v pět? Mám celý srub jen pro sebe, takže budem mít dost místa." zamumlal.

"O.K."

*****
Kráčela jsem k Loveckému srubu a přes rameno nesla tašku s věcmi. Byla to impozantní budova.

Zastala jsem přede dveřmi. Zazvonila jsem a čekala. Po chvíli se skutečně otevřeli dveře.

"Tak pojď dál." usmál se.

Vešla jsem dovnitř a šla za ním do obýváku.

"Tak, čím začnem..."

Nenechala jsem ho to dokončit a přirazila ho ke zdi. U krku se mu leskla čepel mého nože.

"Takže. Něco si ujasníme. Nebudeš mi rozkazovat. A já jsem mnohem lepší stratég a bojovník než ty. Takže budu velet. Jasné?"

On se na mě jen tak díval těma zelenýma očima. Pak jsem ucítila škubnutí a už jsem ležela na zemi. On mě k ní tiskl a při krku mi držel můj nůž.

"Takže. Něco si ujasníme." opakoval po mě." Nikdo nebude nikomu rozkazovat. A budem rovnocenní partneři. Jasné?"

"Fajn" zavrčela jsem.

"Okopírovala jsem z nástěnky plány, aby jsme si mohli projít arénu." dodala jsem když jsme vstali.

"Nebyl by lepší model?"

"Cože?"

"Pojď." mrkl a táhl mě pryč.

"Kam jdeme?" ptala jsem se nedůvěřivě.

"Uvidíš."

Došli jsme k jedné stěně, na kterou zatlačil. To odhalilo výtah ve zdi, který nás svezl do suterénu. Tam jsme vešli do obrovské místnosti. Ve vzduchu se vznášela bílá plošina.

"Řekneš mi už konečně kam jdeme?"

"Tam nahoru." ukázal na plošinu.

Tohle už fakt nechápu. Na plošinu nevedli žádné schody. Ale on normálně zvedl nohu a pod ní se rozzářila plošinka a pak další a další. Po nich jsme se dostali až nahoru.

Bylo tam pár stolů s tlačítky a klávesy, obrazovky a na druhém konci sedací souprava.

"Tohle jsi půjčím." vzal mi z ruky nákres. Položil ho na stůl a uprostřed plošiny se objevil obří 3d model arény.

"Wow." vydechla jsem.

Uchechtl se.

"Takže..." začal "Hlavní priority. Voda, jídlo, úkryt. Vidíš něco užitečného?"

Zadívala jsem se na model.

"Ten potůček. Přibliž to. A teď na sever... Jo! To jezírko. Jsou tam dobré podmínky pro ryby a čistá voda. Taky dost hustý les. Měla by tam být zvěř."

"Super. Jídlo a voda v jednom. Už jenom úkryt" mumlal "Vidíš ten převis cca 50 metrů od toho?"

"Jo ale moc se to využít nedá." namítla jsem.

"Ale já jsem vlk. A vlci si vyhrabávají doupata v zemi. Dokázal bych to podhrabat a vytvořit dost velké, lehce zamaskovatelné doupě."

"Super. Tohle máme vyřešeno. Ještě zásoby. Ty budou spolu se zbraněmi uloženy v pavilonu uprostřed arény. Co budeš chtít za zbraň?"

"Můj přívěšek. Když ho mám, dokáže se proměnit na jakoukoli zbraň. Před začátkem ho musím odevzdat."

"Jenže je to dost mocná zbraň. Bude uprostřed pavilonu."

"Proto potřebuji abys odvedla pozornost. Oba musíme vzít co největší batohy. Já pak poběžím pro přívěšek. Sežeň si zbraň a odveď pozornost. Když ho budu mít, poběžíme k jezírku. Pokud počítám správně, je tak den cesty severně."

"Jo. To by mělo jít. První trénink máme zítra mezi druhou až třetí odpoledne. Ale měli bychom trénovat už od rána."

"Co les? Bude to připomínat podmínky arény."

"Dobře. Setkáme se po snídani v jídelně."

Přikývl.

"Můžu mít ještě otázku?" zeptala jsem se ve výtahu.

"No?"

"Vážně to moderuje Apollón?"

"No jo." zasmál se." Je fakt strašně trapnej. A pro tu "slavnostní" příležitost si barví vlasy."

"Nemyslíš vážně." rozesmála jsem se.

"Ale jo, je to pravda. Vždyť uvidíš."

"Dobrou." rozloučila jsem u dveří.

"Dobrou."

 Dnes je to 1005 slov! Nejspíš jste poznali že hry jsou inspirovány Hladovými hrami, tak doufám že se vám to bude líbit.Je to taková nudnější kapitola tak se pokusím příště napsat něco lepšího. A asi už po stokráté se omlouvám za pravopisné chyby.

Moc všem děkuji za všechny hvězdičky a hlasy. Jste super.

Au revoir, lidi 😘

                                      Anabeth_Jackse