Tony:

Po rozhovoru s mámou jsem si potřeboval provětrat hlavu. Byl dost chladný večer takže nemělo cenu jít serfovat.

Tak jsem si natáhl mikinu a vydal se na molo před domem. Sedl jsem si a spustil nohy do vody.

Máma říkala, že když slyším mluvit ryby, je dost možné, že můžu i ovládat vodu.

Natáhl jsem ruku nad vodu a pokusil se jí přimět se zvednout. Nic. Skoušel jsem to znova a znova. Když se to ani po sté nepovedlo, padl jsem zády na molo a zaskučel.

"Copak? Nedaří se?"

Přímo nademnou stála v šortkách a košili natáhlé přes plavky Ava.

"C-cože?"

"Nic. Můžu?" ukázala na místo vedle mě.

"Jo." zapřel jsem se o lokty.

Posadila se a stáhla si tenisky. Pak ponořila nohy do vody stejně jako já.

"Co se děje, že tak hekáš?"

"Nehekám."

"Ale jo. Tak šup. Řekni mi to."

Najednou se mi jí to chtělo všechno říct. Do puntíku.

"Mluvil jsem s mámou řekla mi o tátovi. A taky že jsem..."

"Polobůh?" přerušila mě.

"Cože?! Ne... Ty... Jak to víš?!"

"Klid. Nemusíš tak plašit."

"Ty jsi polobůh?" zeptal jsem se když jsem se uklidnil.

"Ne. Ale moje babička byla dcera Apollona. Byla hezká, krásně zpívala, uměla hrát na několik nástrojů a uměla střílet z luku. A děda byl smrtelník co vyděl přes mlhu."

"To prej byla i moje babička z tátovi strany. Díky tomu potkala mího božskýho dědu."

"A kdo byl? Tvůj děda?"

"Poseidon."

"Takže tvý rodiče jsou děti Poseidona a Athény. Divná kombinace."

"Jak to víš? Že máma je od Athény."

"Sice jsem od babičky už o několik generací mladší, něco jsem po ní podědila. Hraju na kytaru a podle rodičů i hezky zpívám. A po dědovi jsem zdědila to, že vidím přes mlhu. Polobohové mají zvláštní auru s barvou podle jejich božského rodiče. Tvoje máma má šedou. Barvu Athény."

"A já?"

"Ty máš hodně namixovanou auru. Častečně šedou od Athény, částečně zelenou od Poseidona a do toho se míchá stříbrná a tmavě modrá. Je to divný."

"To kvůli tátovi. Slyšela si o lovci?"

"Jo. Rodiče o něm cosi říkali. Prej zemřel při boji s jeho bratrem který potom ovládl Olymp. Ptoto taky táta odmítal všechny pracovní nabídky do Ameriky. Počkat. Tvůj táta byl..."

"Lovec. Jo. A máma byla jeho beta. Zemřel dřív než jsem se o mě dozvěděl."

"To je mi líto." seděli jsme nějakou dobu zticha kým se znova ozvala Ava.

"Co si vůbec tady skoušel když jsem přišla?"

"Podle mámi bych měl ovládat vodu stejně jako táta."

"Budu hádat. Nejde ti to?"

"Asi tak."

"Tak to skus znova. Budu ti říkat co dělat."

"Ty o tom něco víš?"

"Babička uměla částečně ovládat světlo. Natáhni ruku nad vodu." když jsem se k tomu neměl, chytla mě za zápěstí a natáhla mi ruku. Pak začala něco říkat ale já vnímal jen její ruku na mojí.

"Tony? Posloucháš mě?"

"Promiň. Zamyslel jsem se. Co si říkala?"

"Představ si jak se kapky vody zvedají z hladiny. Pak otoč ruku dlaní vzhůru a představ si jak se ty kapky nad tvou rukou formují do jedné velké kapky."

Zavřel jsem oči a začal se řídit pokyny.

Když jsem oči otevřel, nad dlaní se mi vznášela kapka vody.

"J-já to zvládl!"

"Jo." zasmála se. "Teď skus změnit tvar té kapky."

Znova jsem se zamyslel. Voda změnila tvar na čtverec. A pak na trojúhelník.

Objevovali se další a další tvary. Když se tam objevilo srdíčko, zrudl jsem. Koutkem oka jsem se podíval na Avu. Ta zamyšleně hleděla na srdce nad mojí rukou.

                           *****
Ava:

Každým pokusem se zlepšoval. Už se mu povedlo ovládat vodu oběma rukama zároveň. Pustil vodu spět do moře a stáhl ruce.

"Dík." řekl a otočil se na mě.

"Za co?"

"Pomohla si mi s těma schopnostma."

"No víš, jsem úžasná učitelka."

"Egoistko." zasmál se.

"Hej!" bouchla jsem ho do ramena.

"Můžu tě obejmout?" zeptal se.

"Jasně."

Přisedl si blíž a vtáhl mě do obětí. Já mu položila hlavu na rameno.

"A hele. Dvě hrdličky." ozvalo se.

Oba jsme se otočili. Stál tam Henry. S flaškou piva v ruce.

"Henry co to děláš." ukázal Tony na flašku v jeho ruce.

"Co asi. Chlastám."

"Vždyť nejsi plnoletý." vstal Tony a pokusil se mu flašku sebrat. Henry se mu ale vyhnul a znova se napil.

"Henry přestaň." snažila jsem se ho uklidnit.

"Ty mlč. Všechno je to tvoje vina."

"M-moje?"

"Henry nech ji." ozval se Tony.

"Jo tvoje. Mohli jsme být super pár. Ale ty ne. Ty jsi si musela vybrat jeho." ukázal na Tonyho. "Já se kvůli tomu s ním popral a na týden mě vyloučili ze školy. Ale jak chceš. Ale když tě opustí hned po tom co se s tebou vyspí, tak jak to udělal jeho otec s jeho máti, nebreč."

"Můj otec umřel!" vykřikl Tony. Hned na to Henry stichl.

"Pche." otočil se a odkulhal prič.

"Tony si v pořádku?"

"Zabiju ho." zašeptal.

"Henryho?!"

"Ne. Mýho strýce. Pomstím tátu."

"A jak to chceš udělat? Si obyčejnej puberťák co pořádně neumí ovládat svoje polobožské schopnosti. A on je bůh a bojovník."

"Budu trénovat. A poprosím mámu aby mě naučila bojovat s mečem."

"Myslíš že ti to dovolí?"

"Řeknu že chci do šermířského kroužku."

"Tony. To není dobrý nápad."

"Ale já to musím udělat Avo. Kdyby tátu nezabil, nic z toho by se nestalo. Chceš mi v tom snad zabránit."

"Ne." řekla jsem po chvíli. "Pomůžu ti."

"T-to myslíš vážně?"

"Jo."

Máme tady opilého Henryho... Ach co to píšu.

Anabeth