Anabeth:

Seděla jsem u noteboku a dokončovala projek na jednu budovu. Pak mi ale zazvonil mobil.

"Ano?" zvedla jsem.

"Paní Devenportová?"

"Ano."

"Tady ředitel Lynch. Jde o vašeho syna Antonyho."

"Co se stalo?"

"Přivedl ho trenér Toodet. V hodině tělocviku napadl svého spolužáka."

"Ach bože." povzdechla jsem si.

"Mohla by jste přijít do školy? Rodiče toho napadeného chlapce to chtějí probrat."

"Jistě. Budu tam do deseti minut."

"Sejdeme se v mé kanceláři."

"Jsem tam za deset minut." zložila jsem a šla se převléct. Vyměnila jsem tepláky a tričko a jeansy, blůzku a sako. Ještě jsem si nazula balerýny a utíkala k autu.

Já toho kluka přetrhnu jak hada.

                            *****
"Dobrý den." vejdu do kanceláře.

"Á paní Devenportová. Posaďte se." pozdravil mě ředitel a ukázal na poslední volnou židli vedle dvou dalších lidí.

Posadila jsem se a ty dva si prohlédla. Žena na sobě měla už na pohled luxusní šaty a boty, kolem krku a z uší se jí houpali diamanty. Tmavé vlasy měla vysoko vyčesané a na tváři tunu make-upu.

Muž měl pečlivě nagelované blond vlasy slízané do zadu. Na sobě měl padnoucí, nejspíš na míru šitý oblek a na ruce zlaté hodinky.

Proč jsou mi tak povědomí?

"Pane a paní Bartonovi, znáte se s paní Chaseovou?"

"Ano. Tak nějak." odpověděla ta ženská povýšeně a sjela mě pohledem.

To jsou Henryho rodiče? Proto mi byli tak povědomí. Pár krát už jsme se viděli.

"Dost formalit. Chci vědět co se stalo." obrátila jsem se spět na ředitele.

"Váš syn Antony napadl uprostřed hodiny tělesné výchovy syna manželů Bartnových, Henryho."

"Ale vždyť, to nemůže být pravda. Jsou nejlepší přátelé."

"Ano. To jsou. Bohužel." ozvala se zase ta ženská.

"Jak bohužel?"

"Víte, my jsme nejbohatší lidé ve městě. Vyšší vrstva. Šlechta. Nikdy jsme nechápali proč se Henry s tím chudým nevychovancem přátelí."

"Jak jste to nazvala mojeho syna?!" vykřikla jsem.

"Prosím, klid." mírnil nás ředitel. "Chceme to vyřešit v klidu."

"Ale tohle nejde vyřešit v klidu. Proč se vůbec poprali? Jsou nejlepší přátelé."

"Je jasné proč." ozval se pro změnu ten chlap. Všichni jsme se na něj podívali. "Určitě ví že máme hodně peněz. Chtěl aby mu Henry nějaké peníze dal ale on nechtěl. Proto našeho miláčka zmlátil."

"Tak tohle ne! Můj syn je slušně vychovaný a nikdy by nic takového neudělal kvůli peňezům! Je to..." můj křik přerušila sekretářka která strčila hlavu do dveří.

"Omluvám se ale pan Barton se zrovna vrátil z ošetřovny. I s panem Devenportem čekají před kanceláří. Mám je přivést?"

"Ano. Vyslechneme si jejich pohled na věc."

                             *****
Tony:

Seděl jsem před kanceláří a čuměl do zdi. Máma před chvílí vešla do kanceláře, ani se na mě nepodívala. Nechápu proč se zlobí, já za nic nemůžu. On mě vyprovokoval.

Uviděl jsem jak směrem ke mě jde zdravotnice a s ní Henry, kterého podpírá. Posadila ho na židli naproti mě a odešla.

Henry vypadal hrozně. Měl obvázanou celou horní část hlavy, přelepené oko a náplast taky přes nos. Pravou ruku měl v sádře. Házel po mě našvané pohledy.

"Pánové, pojďte do ředitelny." přikázala nám sekretářka.

Vstal jsem a vešel dovnitř. Můj 'nejlepší kámoš' byl hned za mnou.

Máma seděla na židli vedle Henryho načančaných rodičů,na tváři naštvaný výraz.

"Pane Devenporte, pane Bartone. Zavolali jsme vás aby jste nám vysvětlili důvod vaší bitky."

Henry mlčel tak jsem začal.

"Henry mě vyprovokoval. Proto jsem ho praštil."

Henry si odfrkl

"Henry je to pravda?" zeptala se jeho máti.

"On začal."

"Nic jsem neudělal. To jen on začal úplně nezmyslně žárlit.

"Ale to nemůže být pravda. Proč by žárlil na někoho jako si ty?" nechtěl mi věřit jeho tatík.

"Holka která se mu líbí mě poprosila abych jí pomohl s přípravou na test z řečiny."

Přísahal bych že v tu chvíli se máma uchechtla.

"A takhle je to vždy." ozval se konečně Henry. "Všechny holky co se mi líbí chcou tebe. Většina holek na škole tě chce."

"To není pravda." odporoval jsem.

"Ale je. Jen si toho nevšímáš. Pamatuješ si Karinu?"

"Myslíš tu holku se kterou si chodil minulí rok? Rozešel jsi se s ní."

"Né já s ní. Ona se mnou. Otevřeně mi řekla že byla se mnou jen aby se dostala k tobě. Že prej jsem byl lehká kořist!"

"Ale vždyť..." skoušel jsem něco říct ale on pokračoval.

"A pak přišla Ava. Holka mích snů. Jenže tys jí prostě musel začít balit."

"Já jí nebalím!"

"Tak proč si se vetřel na to serfování? A co ta příprava na test?"

"Na serfování mě pozvala ona! A byla to zase ona kdo mě poprosil abych jí pomohl."

"Dost!" přerušila mě máma. "Ale to že žárlil přece není důvod abys ho zmlátil."

"Začal tvrdit že je lepší než já protože je bohatý a prý má u něj jistotu že nebude hajzl. Já prej budu hajzl protože budu po mém otci a , teď ho budu citovat 'Tvůj fotr byl hajzl. Stoprocentí. Zrhl jakmile zjistil že je tvoje kravská matka v tom. Ale vlastně se mu nedivím. Uvědomil si jaká je tvoje matka pí...'Pak už jsem ho srazil k zemi."

Mámě se na tváři usadil zvláštní výraz. Skoušela se tvářit zamračeně ale spodní ret se jí klepal. Henryho rodiče se tvářili šokovaně.

"To není možné. Vymýšlí si. Henry by nic takové nikdy neřekl!" křičel po mě jeho otec, zatímco se to jeho manželka snažila rozdýchat.

"Řekl." ozval se Henry. "Řekl jsem to všechno. A myslel jsem to vážně."

V tu ránu máma vstala. Z očí jí stršel hněv. Už jsem čekal že mu jednu ubalí když řekla:

"Tony, jdeme. Už se tady nenechám urážet."

Konec přátelství mezi Tonym a Henrym? Že by?

Anabeth