„Vážně máte všechno? Máte teplé oblečení a dost jídla?" Ujišťovali se Grace a Juniper.

Stáli jsme nastoupeni v řadě před terasou, s batohy plnými oblečení navíc, jídla a vybavení na cestu.

„Opakuji to už po sté, ano máme." Mii pomalu začala docházet trpělivost.

„Tak už je nechte." Z verandy seběhl Nico. Přišel ke mně a podal mi bílou obálku. „Jsou tam lístky i peníze."

„Dobře." Vzal jsem si ji od něj a strčil do vnitřní kapsy bundy.

„Ještě nám zopakujte plán. Pro jistotu." Ozvala se znovu Grace.

„Ale notak zlato..."

„Sklapni Nico. Prostě mám o ně strach."

„Jako by jsi nikdy nebyla na výpravě sama."

„Notak klid. Když tě to upokojí, zopakujem to mami." Vložil se do toho Marco. „Vy nás teď odvezete zpátky do New Yorku na nádraží."

„Z tama se dostaneme několika vlaky do Ottawy." Přidala se Mia.

„Kde seženeme loď s níž poplujeme na sever až kam nejdál to půjde." Doplnila Ava.

„A tam kam doplujem se pokusíme sehnat někoho kdo nás veme do Quttinirpaaqu k jezeru." Dokončil jsem vyprávění postupu.

„Ty vole ty ses to naučil vyslovit?" Zeptal se překvapeně Marco.

„Překvapuje tě to?"

„Možná trochu..."

„Tsss."

Už jsem mu chtěl vlepit pohlavek když nás začal Grover hnát k příjezdové cestě kde stál náš odvoz. Právě on nás spolu s Nicem vezl do NYC. Bal jsem se že pojedem osobním autem a budem se muset mačkat vzadu, takže jsem si hodně oddechl když jsem tam uviděl stát bílou dodávku.

„Rozvoz jahod?" Zeptal jsem se překvapeně když jsem přečetl nápis na boku.

„Je to dodávka z tábora. Ten se vydává za jahodovou farmu." Vysvětloval Nico.

„No i když je to vlastně tak trochu pravda. Jahody se tam pěstují ve velkém, pokrývá to většinu nákladů."

„Bohové tábor nějak nesponzorují?" Přišlo mi to logické. Určitě mají spousty peněz.

„Dříve to tak i bylo. Jenže Meterius to zatrhl. Celkově to jde od jeho převzetí moci s polobohy dolů vodou." Povzdchl si a vlezl do dodávky. Byly jsme poslední dva venku. Taky jsem se dostal dovnitř a zavřel za sebou dveře. Ava už seděla vedle Mii úplně vzadu a na mě zbylo místo vedle Marca.

Sedl jsem si na sedadlo a zapl si pás. V tu chvíli se auto rozjelo. Za mnou se po chvíli ozval smích. Otočil jsem hlavu a přes sedadlo uviděl Avu, jak se spolu s Miou sklání nad mobilem a o něčem se se smíchem povídaj. Každá měla v uchu jedno sluchátko, takže nejspíš i poslouchají hudbu.

„Co tam ty drbny maj?" Zeptal se Marco který se k nim taky otočil.

„Taky by mě zajímalo."

„Možná že se baví o nás."

„Myslíš?" Zeptal jsem se pochybovačně.

„Hmm. Probíraj kdo z nás je větší debil a vypráví si o nás trapné historky."

Okamžitě mi v hlavě naskočila scéna z lodi.

„Ona na tebe něco má?"

„Jo." Jeho tvář úplně zrudla.

„Co?"

„To bych raději neříkal."

„Když mi to řekneš, řeknu ti co má Ava na mě." Slíbil jsem.

„Tak jo." Přikývl nakonec. „Stalo se to v táboře. Líbí se mi tam totiž jedna holka." Přikývl jsem. Pamatoval jsem si jí z vyprávění. „No a řekněme že já jí chtěl říct že jí mám rád ale nevěděl jsem jak. Tak jsem napsal dopis. Ale zdál se mi špatný, tak jsem jí ho neodeslal. Strčil jsem ho do koše s tím že jindy napíšu jiný. No a v tom koši ho našel jeden debil a vzal ho. A pak si ten dopis najednou četl celý tábor."

„Do hajzlu to fakt?"

„Jo. A k ní to samozřejmě taky přišlo. Bylo mi tak hrozně trapně. Jí nejspíš taky,do teď se mnou nepromluvila." Sklopil sklíčeně hlavu.

„Tak to je blbý."

„Hmm..." Zamumlal ale hned se zas otřásl. „No tak teď ty. Co na tebe má Ava?"

„Je to taky dost šílený jak to tvoje. Ale ví to jen Ava. A teď budeš vlastně vědět i ty. Pokud to teda nikdo z vas nerozkecá."

„Tak dělej. Přejdi k věci." Ten kluk byl taky pořádná drbna.

„No prostě když jsme sem pluli z Austrálie lodí, spali jsme v jedom přepravním kontejneru vedle sebe. Já se k ní nějak ve spánku v noci přitiskl a..." Bylo mi hrozně trapný to říct. „Postavil se mi. Když jsem se k ní tiskl. Vlastně byl natlačený přímo na její zadek."

„To je taky skvělý." Rozesmál se Marco hystericky.

„Nesměj se." Okřikl jsem ho. „Víš jak mi to je trapný."

„Nemusí. Rozhodně nejsi první chlap kterému se to stalo." Ozval se Nico od volantu a Grover ho hned doplnil. „Ani poslední."

Já a Marco jsme okamžitě zklapli.

„Oni nás poslouchali. Všechno slyšeli." Marcův hlas zněl mnohem tenčejí.

„Jo." A můj taky.

Tak se pochlubte. Jak jste dopadli s vysvědčením😆