Pegasové začali za městem klesat až dosedli na zem. Skoro jsem spadl na zem jak to při přistání nadskočilo.

Byli jsme na zeleném plácku obklopeném stromy. Na jedné straně stál velký, dřípatrový dům s dřevěnými okenicemi a terasou. Vedle něj byla stodola a kruh se sláměnými figurami v brněních.

„Jak já nenávidím létání." Zakňučel Marco a slezl na zem.

„Máš slabý žaludek. Stejně jako tvoje matka." Zasmál se muž se kterým jsem letěl já.

„Budu dělat že jsem nic neslyšela." Od domu k nám kráčela tmavovlasá, opálená žena s povědomíma mořsky zelenýma očima. A podle všeho byla i těhotná.

„Grace." Usmál se a políbil jí na rty.

„Čau mami." Zakňučel Marco a pořád si držel žaludek.

„No nazdar." Zasmála se. „Máte ho? Je tu?" Zeptala se a rozhlédla se kolem.

„Jasně že jo." Kudrnatý chlap s rohy mě postrčil do předu k ženě, Grace.

„D-dobrej."

„Vypadáš jako on..." Oči se jí zaleskly slzami. Rychle si je ale utřela. „Jsem Grace. Mladší sestra tvého táty."

„Jsem Tony."

„Počkat teto." Ozvala se Mia. „Jak víš že je syn Percyho Jacksona. V proroctví to nebylo zmíněno takhle přesně."

„To nebylo. Ale zprávy z Olympu o synovi Lovce se rozšířili sakra rychle."

„Že mě to nepřekvapuje. Meterius se určitě chvástal."

„To jo. Chtěl se vytáhnou. " Otočila se spět ke mně. „Způsobil si velké povzdvižení. Všichni v tobě teď vidí naději." Položila mi ruku na rameno a vedla mě dovnitř.

„Nevím jestli jsem ten správný, v kom by měli mít naději." Poškrábal jsem se na zátylku a posadil se na židli u stolu na terase.

„Jsi Percyho syn. On nikdy nezklamal. A ty taky nezklameš." Usmála se a sedla si naproti mně. Ostatní se taky usazovali kolem stolu. „A zapomněli jsme se představit. Jak už jsem říkala, jsem Grace Di Angelo, původně Jackson. Tohle je můj manžel Nico." Ukázala na tmavovlasého itala se kterým jsem letěl na pegasovi. „A našeho syna Marca znáš. Tohle Grover Underwood." Kudrnatý satyr na mě kývl. „A vedle něj Juniper." To byla žena s krátkými vlasy a špičatýma ušima. „A jejich dceru Miu taky znáš."

„A ještě máme Barryho." Usmála se Juniper. „Kde vůbec je?"

„Tady!" Ozvalo se zaječení.

Ve dveřích se objevil malý kluk, teda vlastně malý satry. Byl sakra podobný Groverovi. Kudrnaté vlasy, tmavá pleť, malé rohy vykoukající z kudrn...

„Ahoj prcku." Zasmál se Grover když mu vyskočil na klín.

„Chtěl bych nové autíčko. Koupíš mi ho? Prosím, prosím, prosím..."

„Tak jo. Koupím ti ho."

Viděl jsem jak Mia převrátila očima. Fakt měla pravdu že mu splní úplně všechno. Divil jsem se že se proti tomu ještě neohradila. Uškrnul jsem se na ni a ona mi úškr oplatila.

„Chtěl jsem se zeptat, jak jste věděli že tam jsme a chytli jste nás?" Položil jsem otázku která mi dlouho vrtala hlavou.

„Ani jsme nevěděli že tam budete padat. Byla to náhoda. Vlastně jsme vás letěli zachraňovat." Odpověděl mi Nico.

„Museli jsme na pegasech, na Olympu jsme tak trochu vyvrženci takže bychom se tam jinama nedostali." Přidala se k vysvětlování Juniper.

„A pak jsme vás slyšeli ječet když jste vyskočili." Doplnil Grover.

„Tak to jsme měli štěstí že jste tam byli."

„Tys měl hlavně štěstí že jsi přežil." Dveřmi vešla další osoba. A tentokrát vůbec né cizí.

Prej už nebudou povinné roušky na veřejnosti. Už vidím ten mega nárůst nakažených 👏👏👏👏

Anabeth