Ležel jsem v cele už třetím dnem. Za tu dobu se nic nestalo. Párkrát jsem mluvil s Págosem ale... Prostě řekněmě že není moc výřečný. Naše konverzace trvaly nanejvíš deset minut. Někdy pokládal otázky on, někdy já. Ty jeho bývaly zvláštní.

„Co tvoje matka? Vdala se po smrti Lovce?"

„Ne. Zůstává věrná tátovi. Přijde mi že doufá že se vrátí. Ale to je blbost, zemřel. Chci ho pomstít aby měl klid ale nevrátí ho to. Měla by si někoho najít." Vyslovil jsem po dlouhém mlčení svůj názor. Před mámou jsem se to neopovážil říct ale tady jsem mohl.

Págos jen cosi zamručel. Jak jsem řekl, byly to zvláštní rozhovory ale lepší než nic.

Dostával jsem za den jeden talíř kaše a nedodělaného masa. To jsem vždy dal Bennymu, jemu to surové maso nevadí, já byl o kaši. Místo vody jsme jedli sníh, ta co nám přinesli byla nepoživatelná. Chutnala jako splašky.

Vymýšlel jsem plán jak se od tud dostat. Págos tvrdil že to nejde ale já doufal v opak. Museli jsme pryč. Babička Athéna mi zajistila nějaký čas ale navždy mě naživu neudrží.

„Págosi?"

„Hmm?"

„Jak jste se od tud naposled prchl?"

„Proč tě to zajímá? Ne-nechceš to snad zkoušet."

„Págosi já se od tud vážně potřebuji dostat."

Z vedlejší cely se ozval povzdech.

„Můj způsob útěku ti bude na nic chlapče."

„Proč si to myslíte?"

„Vidíš tu s-snad na zemi klíče co ztratil voják co přinesl jídlo?" Odfrkl si.

„Ou."

To je zlý.

„A jinak to nejde?"

„Ne. Myslíš že jsem to nezkoušel? Mříž-že jsou odolné proti magii a tak pevné že nejdou prolomit."

S povzdechem jsem se svezl na zem.

„A i kdybys by ses dostal ven z vězení, Meterius by tě dostal."

„To fakt není způsob jak ho porazit? Nic ho nedokáže zabít?"

„Ne. Teda co to říkám. Pr-rý Lovcův trojzubec ano. Ale ten se ztratil."

„To byla jeho zbraň že? Ale jak se mohlo něco takového ztratit?"

„To nevím. V-vím jen že je pryč."

Zamyslel jsem se.

Kdybych se od tud dostal a ten trojzubec získal, porazil bych ho.

„Jen ještě jednu otázku. Nevíš kdy by ten trojzubec mohl být?"

„Ne." Zněla jednoduchá odpověď. A pal už se neozval,ani neodpověděl.

                              *****

„Tony!" Probral mě ze spánku naléhavý hlas.

„C-co?!" Vyjíkl jsem a posadil jsem se. Před mřížemi v uličce stál Marco. „Marco!"

„Pšššt. Musíme tě od tud dostat." Vytáhl nůž a začal se vrtat v zámku. Po chvíli se dveře otevřeli.„Tak pojď."

„Nemůžu." Natáhl jsem k němu ruce v okovách.

„Sakra." Marco ke mně přiběhl.

„Umíš to otevřít?"

„Jo. Ale nemáme čas. Nevím jak dlouho budou ještě stráže pod vlivem toho Miina satyřího spacího kouzla. Musíme tě z toho dostat rychleji."

„Jak?"

„Rozseknu je." Vytáhl meč. „Jen jdi co nejdál od zdi aby byly řetězi napnuté."  Udělal jsem co říkal. Jakmile byly řetězi napnuté, zaťal jsem svaly na rukou aby tak zůstaly. Marco je jedním seknutím rozpůlil a já byl volný.

„Super. Jdem." I s Bennym jsme vyběhli z cely. Na chodbě jsem si však na něco vzpomněl. „Počkej." Chytl jsem Marca za paži. On po mě jen hodil nechápavý pohled.

„Págosi." Otočil jsem se k jeho cele. „Jsem venku. Pustíme vás taky."

„Raději uteč chlapče. Já už nemám naději." Odmítl.

„Ale Págosi..."

„Běž. Já je zmatu. Pošlu je opačným směrem." Jen jsem stál a koukal do cely. „Nestůj tu tak."

„Tony vážně musíme."

Pomalu jsem se otočil. Págos ale nečekaně vystrčil ruku z cely a chytl mě. Jeho dlaň byla drsná a chladná.

„Dám ti ještě radu. Jdi do Lovcovy domoviny. Do Kanady, k jezeru Hazen. Tam se podle pověstí narodil."

„Děkuji Págosi." Otočil jsem se a rozběhl za Marcem a Bennym.

Další část proroctví se vyplnila

Anabeth